Indie zažila před letošními volbami překvapivě ostrou kampaň. Dlouho se zdálo, že hindská nacionalistická strana BJP premiéra Nárendry Módího porazí s ohromným rozdílem všechny ostatní strany a koalice, včetně tradičního Indického národního kongresu, který odstavila v roce 2014 od moci. Spolu s blížícím se začátkem voleb se ovšem začaly rozdíly mezi stranami snižovat. A kampaň nabrala na intenzitě.

I dnes sice všichni vědí, že BJP získá spolu se spojenci v Lók sabha, to jest v dolní a rozhodující komoře indického parlamentu, nejvíce křesel ze všech. Otázkou je ale o kolik. A odpověď na tuto otázku významně spoluurčí i směr, kterým se vydá dále indická demokracie.

Kongres opět na vzestupu

První možností je, že BJP, respektive koalice kolem ní s názvem Národní demokratická aliance (NDA), získá samostatně většinu — více než 272 křesel z 543 volených. Ve volbách 2014 se jí to povedlo — obsadila 282 křesel —, a poté získala ještě i většinu v několika parlamentech jednotlivých indických států. Ještě předloni se zdála neporazitelná.

Pak ale přišel obrat. Prvním zábleskem byly volby v Gudžarátu v roce 2017, které BJP sice ještě vyhrála, ale už ne tak, jak bývalo zvykem. V roce 2018 pak následovaly volby v Rádžasthánu, Madhjapradéši a Čhattísgarhu, po nichž ustavil už svoje vlády Indický národní kongres.

Celostátně je na tom BJP stále dobře. Těží z Módího rozhodné politiky a hospodářského růstu. Nedlí ale už v nedosažitelných výšinách popularity. Některé části Indie trápí dnes velká nezaměstnanost, řada problémů v zemědělství i v pracovních podmínkách. Předvolební debata také zvýraznila, že BJP nesplnila ani zdaleka vše, co před volbami 2014 slibovala.

Indický národní kongres se přitom vzmáhá. Strana, jež je představiteli BJP nálepkována jako „promuslimská“, se sama přihlásila k měkčí verzi hindského nacionalismu (tzv. soft Hindutva line — pozn. aut.), tedy k nacionalismu, který je prostý majoritní namyšlenosti a extrémů. Předseda Kongresu Rahul Gándhí se zároveň začal věnovat politice konečně naplno.

Právě Gándhí a jeho Kongres přešli během letošní předvolební kampaně vůči BJP do ofenzívy a zviditelnili ty nejkřiklavější negativa jejího vládnutí: vysoký počet sebevražd zoufalých zemědělců, sociální těžkosti, které neodstranil ani růst, a vážnost několika korupčních skandálů, jako byla například korupce vládních úředníků při nákupu francouzských stíhaček. BJP je navíc po právu kritizována za podkopávání práce institucí, jež dosud plně nekontroluje — soudnictví, indickou centrální banku, akademické struktury a místy dokonce i volební komise.

Samostatnou většinu tak BJP tentokrát zaručenou nemá.

Další možnosti

Indický národní kongres prohrál v minulých volbách strašlivě (ztratil 162 poslaneckých míst ze 206 — pozn. překl.) a v řadě států je stále slabý. V těch nejlidnatějších je přitom i v opozici zpravidla zastíněn nějakou lokální formací. Mnozí pozorovatelé proto argumentují, že Rahul Gándhí necílí v těchto volbách ani tak na premiérský post jako na „změnu režimu“. Kromě zmíněných veřejných institucí má totiž BJP pod kontrolou už takřka celý federální aparát.

Docílit toho může Kongres jen s účelovými spojenci. Sám získá přinejlepším šestinu parlamentních křesel. Musí si tedy hledat partnery — například uttarpradéšskou BSP (Bahujan Samaj Party) či demokratické socialisty (Samajwadi Party). To není ovšem s historií Kongresu jednoduché. Dlouho byl totiž v indické politice hegemonem a řada stran se konstituovala v opozici právě k němu.

Pokud by nicméně koalice kolem Kongresu výrazně posílila, může z letošních voleb vzejít i sněmovna bez jednoznačné většiny. Dosavadní premiér Módí je v Indii nepopiratelně populární, a jestli BJP získá alespoň 200 křesel, předsednictví vlády si i tak s velkou pravděpodobností udrží. Jinak mohou tradiční spojenci BJP žádat nějakého jiného, více přizpůsobivého premiérského kandidáta, například Nitina Gadkárího.

Jiná situace by nastala, kdyby BJP vyhrála s výraznou ztrátou oproti dnešnímu stavu — kdyby získala výrazně méně než oněch 200 křesel. Pak by nastoupila zřejmě obměněná pestrá vládní koalice. Je ale otázkou, zda by to bylo dobře. Mandát nové vlády by totiž byl nutně křehký a vláda by pracovala pod enormním tlakem z mnoha stran. Takřka určitě by neměla sílu na prosazení protikoručpních, sociálních a dalších systémových reforem a dost možná, že by jen umetla cestu nástupu posílených nacionalistických stran o pět let později.

Z originálu India: what divides Modi’s BJP and Gandhi’s Congress?

vydaného v The Progressive Post přeložil, doplnil a aktualizoval PETR JEDLIČKA.