Dnešní Indové vidí budoucnost optimisticky. Tedy alespoň pokud jde o materiální stránku — podle dat z celosvětového výzkumu postojů Pew Research Center z roku 2017 věří tři ze čtyř Indů, že současné děti se budou mít v dospělosti z finančního hlediska lépe, než se měli jejich rodiče. Napovídá tomu ostatně i řada vnějších ukazatelů: indické hospodářství rostlo v poslední dekádě sedmiprocentním tempem, geopolitický význam země narostl, indický trh je rok o roku větší a pro investory lákavější.

Avšak za těmito skutečnostmi se skrývá reálná podoba indického trhu práce — řada přetrvávajících sociálních rozdílů založených na kastách, genderu, vyznání a pochopitelně i finančních možnostech, které ovlivňují, kdo může co dělat, kam až se vypracovat a za jakých podmínek. V zemi je v současnosti 466 milionů práceschopných lidí v aktivním věku. Ovšem jen každý druhý Ind v aktivním věku pracuje oficiálně. Z žen vstoupí v Indii na pracovní trh jen jedna ze čtyř; podíl žen v aktivním věku, které oficiálně pracují, se přitom v posledních letech ještě snižuje.

Oficiální indické statistiky pro rok 2018 uvádí 3,5procentní nezaměstnanost; pouze osm procent všech pracujících Indů má ale standardní zaměstnání. Zbylých 92 procent pracuje v šedé ekonomice nebo na různé poloformální a neformální dohody, často v zemědělství. I mimo zemědělství je ovšem podíl neformálně ošetřené práce 74,8 procenta. Tito lidé navíc vydělají většinou pouze na to, aby přežili. Nemohou si dovolit nepracovat. A podmínky, ve kterých pracují, se dají jen těžko kontrolovat. Chybí bezpečnostní regulace i sociální ochrana.