Ani tak dramatická událost jako požár pařížské katedrály Naší Paní se po dvou týdnech od události neudržela jako téma zvídavosti či zvědavosti, sbírání informací a fabrikování dezinformací, jako námět diskusí, ba vášnivých polemik. Teď už jen občas problesknou mediálním světem návrhy, snad v této etapě ani ne vážně míněné, jak by mohl po obnově vypadat exteriér gotického veledíla stavěného mezi 12. a 14. stoletím na ostrově Île de la Cité na řece Seině.

Nešťastné debaty o financování oprav stavby, jež patří od znárodnění církevního majetku na začátku 20. století v rámci důsledné odluky francouzskému státu, si však zaslouží pozornost, pokud možno bez divokých vášní.

Až se dokončí inventura škod na krovu a sanktusové vížce a v důsledku toho v interiéru pařížského dómu, bude k dispozici odhad, kolik prostředků si několikaletá oprava vyžádá. Ještě předtím, než mohly být publikovány reálné částky, se rozběhly sbírky. Na už jednou zdevastovaném (tehdy lidským zásahem) chrámu dnes nezáleží jen státu jako jeho majiteli a církvi, jíž ho stát propůjčuje k jejím aktivitám, ale i jednotlivcům.

Chudých přispěvatelů do sbírek si snad nikdo nevšímá. Nedůvěřivou reakci vyvolaly přísliby snad dvou miliardářů přispět na opravu významně, tedy milionovými částkami.