Vážení a milí kolínští sousedé,

od sobotního sněmu hnutí STAN, kde jsem byl zvolen jeho předsedou, cítím ve vzduchu otázku — zda a do kdy budu vykonávat funkci starosty města Kolína. Každý den se mě ptají především lokální novináři. A má odpověď je jednoduchá — lidé v Kolíně si po téměř devíti letech mého starostování nezaslouží, abych jim posílal vzkazy přes média. Proto volím formu přímého oslovení. Ale dovolte mi, prosím, odpověď poněkud obsáhlejší. Byť základní informaci dám na začátek — 24. 6. moje starostenská mise skončí.

Starostou jsem byl zvolen v roce 2010 ve svých dvaatřiceti letech. Vítězství Změny pro Kolín bylo tehdy překvapením, přiznávám, i pro mě samého. Musel jsem tehdy, bez zkušeností, v podstatě ze dne na den opustit svou komfortní zónu učitelské profese a vrhnout se do dost šílené mise — s křehkou koalicí se pokusit válčit s obřím dluhem města, šetřit, změnit fungování úřadu, vyměnit řadu klíčových úředníků, pokusit se město otevřít novým nápadům a řešením, podporovat aktivitu lokálních lidí a pokud možno i sehnat peníze na konkrétní investice.

Rozhodně se mi nepovedlo všechno, ale řada strukturálních věcí se i díky skvělému týmu na radnici i v Změně pro Kolín samé podařila — opravené školy a školky, vyšší standard v sociálních zařízeních města, rekonstruovaná čistírna odpadních vod, opravená Vodárna, nová dětská i workoutová hřiště, běžecké trati a naučné stezky, skate park, městská galerie a divadelní klub, nové autobusové nádraží, obrovská revitalizace prostoru Chrámu svatého Bartoloměje, postupná proměna kolínského zámku… ale i pravidelná setkávání s občany.

Výjezdní zasedání Rady města Kolína do všech koutů města, veřejná slyšení k důležitým tématům, aplikace Kolín v mobilu, používání Lepšího místa, chytrého parkovacího sytému či kolínské klíčenky, rozklikávací rozpočet či zveřejňování smluv ještě předtím, než to přikazoval zákon — to vše jsou námi zavedené prostředky, jak fungování města přiblížit lidem. K tomu pomohly i Dny otevřených dveří na radnici, kterou jsme z velké části opravili a vybudovali zde městské lapidárium, procházky po Kolíně, pravidelné Dny seniorů či podpora občanským projektům, jako je Otevřená ulice.

Troufám si říct, že město celkově ožilo. A volební výsledky v posledních i předposledních komunálních volbách snad dokazují, že to lidé v Kolíně vidí a cítí. Přes 60 % voličské přízně nedosáhl ve srovnatelně velkém městě nikdo od roku 1989.

Pokusit se změnit naši zemi

Změna pro Kolín se stala fenoménem. A to i pro ty, kdo se vůči ní vymezují. Ten fenomén se ovšem neopírá o „silného vůdce“. Opírá se o týmovost. O sdílenou vizi pro Kolín, o přátelské vztahy a absenci intrik, zákulisních her. Ale opírá se i o skutečnou diskusi, pravidelná setkávání, skutečnou práci a věrnost našich lidí značce — vždyť sdružení od začátku existence opustili jen lidé, kteří se z města odstěhovali.