Vážení a milí kolínští sousedé,

od sobotního sněmu hnutí STAN, kde jsem byl zvolen jeho předsedou, cítím ve vzduchu otázku — zda a do kdy budu vykonávat funkci starosty města Kolína. Každý den se mě ptají především lokální novináři. A má odpověď je jednoduchá — lidé v Kolíně si po téměř devíti letech mého starostování nezaslouží, abych jim posílal vzkazy přes média. Proto volím formu přímého oslovení. Ale dovolte mi, prosím, odpověď poněkud obsáhlejší. Byť základní informaci dám na začátek — 24. 6. moje starostenská mise skončí.

Starostou jsem byl zvolen v roce 2010 ve svých dvaatřiceti letech. Vítězství Změny pro Kolín bylo tehdy překvapením, přiznávám, i pro mě samého. Musel jsem tehdy, bez zkušeností, v podstatě ze dne na den opustit svou komfortní zónu učitelské profese a vrhnout se do dost šílené mise — s křehkou koalicí se pokusit válčit s obřím dluhem města, šetřit, změnit fungování úřadu, vyměnit řadu klíčových úředníků, pokusit se město otevřít novým nápadům a řešením, podporovat aktivitu lokálních lidí a pokud možno i sehnat peníze na konkrétní investice.

Rozhodně se mi nepovedlo všechno, ale řada strukturálních věcí se i díky skvělému týmu na radnici i v Změně pro Kolín samé podařila — opravené školy a školky, vyšší standard v sociálních zařízeních města, rekonstruovaná čistírna odpadních vod, opravená Vodárna, nová dětská i workoutová hřiště, běžecké trati a naučné stezky, skate park, městská galerie a divadelní klub, nové autobusové nádraží, obrovská revitalizace prostoru Chrámu svatého Bartoloměje, postupná proměna kolínského zámku… ale i pravidelná setkávání s občany.

Výjezdní zasedání Rady města Kolína do všech koutů města, veřejná slyšení k důležitým tématům, aplikace Kolín v mobilu, používání Lepšího místa, chytrého parkovacího sytému či kolínské klíčenky, rozklikávací rozpočet či zveřejňování smluv ještě předtím, než to přikazoval zákon — to vše jsou námi zavedené prostředky, jak fungování města přiblížit lidem. K tomu pomohly i Dny otevřených dveří na radnici, kterou jsme z velké části opravili a vybudovali zde městské lapidárium, procházky po Kolíně, pravidelné Dny seniorů či podpora občanským projektům, jako je Otevřená ulice.

Troufám si říct, že město celkově ožilo. A volební výsledky v posledních i předposledních komunálních volbách snad dokazují, že to lidé v Kolíně vidí a cítí. Přes 60 % voličské přízně nedosáhl ve srovnatelně velkém městě nikdo od roku 1989.

Pokusit se změnit naši zemi

Změna pro Kolín se stala fenoménem. A to i pro ty, kdo se vůči ní vymezují. Ten fenomén se ovšem neopírá o „silného vůdce“. Opírá se o týmovost. O sdílenou vizi pro Kolín, o přátelské vztahy a absenci intrik, zákulisních her. Ale opírá se i o skutečnou diskusi, pravidelná setkávání, skutečnou práci a věrnost našich lidí značce — vždyť sdružení od začátku existence opustili jen lidé, kteří se z města odstěhovali.

I to je v politickém světě unikátní — vím, o čem mluvím… Nikdy jsem nebyl typem lídra, který by vedle sebe nenechal vyrůst silné osobnosti jen proto, že by z nich měl strach. Naopak. Vždy jsem rád spolupracoval s lidmi, kteří jsou třeba i chytřejší a schopnější než já. Takoví spolupracovníci totiž inspirují, dávají zpětnou vazbu, přinášejí nový pohled na věc.

A mezi mnoha dalšími je takovým člověkem určitě Michael Kašpar, už pátým rokem první místostarosta města. Je nejen bezvadným a vtipným parťákem, ale člověkem tak výkonným a pracovitým, jak jsem v životě poznal jen málokrát. I v době, kdy jsem se pustil do vyšší politiky, mi kryl záda a otevřeně říkám, převzal za mě velký kus práce pro Kolín.

Sám jsem si byl vědom, že dvě práce se na plný výkon dělat nedají — i proto jsem se stal NE-uvolněným starostou pracujícím jen za část platu. Považoval jsem od začátku za drzost brát odměnu celou…

Mnozí mi můžete angažmá ve vyšší politice vyčítat. A argumenty na mou „obranu“ byste ani teď nebrali vážně. Ano, jistě je v tom část mé ambice uspět. Ale je to především nasazení a chuť udělat něco pozitivního pro zemi, kde žiju, žít chci a kde snad, pokud země zůstane svobodnou, budou žít i moje děti.

Stejně jako jsem měl — a stále mám chuť pracovat pro Kolín, mám chuť a odhodlání se pokusit měnit naši zemi. Nejdu za slávou — té se v politice člověk nedočká —, ani za vyšším výdělkem — funkce předsedy STAN je zcela bez nároku na honorář, naopak se vzdám části starostenského platu. Opět opouštím komfortní zónu, milovanou práci starosty, a pokusím se posunout dál hnutí, které se momentálně preferenčně pohybuje na hranici volitelnosti.

Není to přidání se k vítězné partě, snadná cesta vedoucí k jisté výhře. O to víc mě to ale baví. Já totiž hnutí STAN věřím. Jeho lidem, lokální zkušenosti, selskému rozumu, vizi jednoduchého a moderního státu, který lidem neotravuje život.

A věřím i hodnotám, které nese, víře v evropský prostor jako unikátní místo k životu, víře v liberální demokracii. Chci se pokusit mu vtisknout sebevědomí, chci se pokusit mu vtisknout úspěch. A zároveň nechci, aby tím trpěl Kolín. Proto jsem se rozhodl se 24. 6. vzdát funkce starosty města Kolína.

Kolín neopouštím

Ale Kolín rozhodně neopouštím. Chci zůstat i zastupitelem a radním našeho města. Chci být u toho a vidět, jak se naše město posouvá dál. A budu tomu svou zkušeností a prací maximálně pomáhat. Ale vedení musí být kompletní, plně soustředěné.

Zároveň jsem kolínským poslancem a svou kancelář samozřejmě otevřu přímo tady, občanům, stejně jako nyní, budu k dispozici (minimálně) každé pondělí a jejich problémy budu i nadále řešit co možná nejefektivněji. Nikam nezalezu, neschovám se, budu tady nadále bydlet a ve městě a s městem žít. A Kolínu chci dělat dobrou reklamu. Pomáhat mu, stejně jako doposud, i na celostátní úrovni.

A proč zrovna 24. 6.? Proč ne hned? Mám několik důvodů — nechci opustit pracovnu starosty před dokončením rekonstrukce ulice Pražská. Byť se objektivně jedná o obrovské pochybení zhotovitelské firmy, jsem za tuto problémovou investici jako starosta zodpovědný, považuji celý její průběh za neúspěch a zodpovědnost přijímám.

Nechci svému nástupci předat nevyřešený problém. Tak se prostě neodchází. Dále, jak doufám, v průběhu té doby Policie ČR dokončí vyšetřování hanlivého letáku, jehož účelem bylo poškodit Změnu a mě osobně před volbami.

Chci občanům ještě jako starosta města sdělit, kdo za letákem stojí, jaké metody použil a chci z pozice starosty vyzvat k tomu, aby se snad takto — metodami lži a podvodu — politický boj v Kolíně nevedl. Také bych rád do června dokončil dva rozdělané úkoly — připravil a představil projekt sousedské sociální pomoci. Za použití moderních metod budou moci lidé v Kolíně nabízet i poptávat nejrůznější sociální služby.

Dále chci s panem architektem dokončit přípravu základních podmínek mezinárodní architektonické soutěže na stavbu nové kolínské knihovny. A také si hodlám „střihnout“ ještě jeden Kmochův Kolín. A poslední důvod… v té pracovně mám za devět let takový nepořádek, že na úklid budu ty dva a půl měsíce potřebovat.

Milí sousedé, nikdo není nepostradatelný. A Michael Kašpar bude skvělým starostou. S plným nasazením, jasnou vizí a ohromnou pracovitostí. Kdybych neměl pocit, že to zvládne (a v mnohém je lepší než já), odejít bych asi neuměl. Ale radnice, včetně našich úředníků, představuje sehraný tým.

Ještě jednou opakuji — nikam nemizím, Kolín neopouštím. Je to moje město. Za své chyby se omlouvám. Nebyly úmyslné. Naopak jsem se snažil udělat pro Kolín maximum. Vždy jsem si přál, až budu starostenskou pracovnu opouštět, mít pocit, že se lidem mohu i potom bez obav podívat do očí. A ten naštěstí mám.

Moc díky za podporu a hlavně na viděnou u nás doma, V Kolíně.

Váš Vít Rakušan

Text autor původně publikoval na svém profilu v sociální síti Facebook.