Redakce Deníku Referendum začala vyhlašovat Osobnost roku v roce 2012. Letošní laureát Petr Fischer má tedy šest předchůdců.

Každročně vybíráme půltucet osobností, které svým počínáním přispívaly ke zlepšení zdejších poměrů. Připomeňte si s námi minulé ročníky v textech, jak jsme je k jednotlivým osobnostem roku tehdy publikovali.

2017: Lucie Myslíková

Kdo to je? Když jsme pár lidem předem sdělili, koho vyhlásíme letos osobností roku, bez výjimky následovala udivená otázka. Když jsme vysvětlili, o koho se jedná, vystřídal údiv nadšený, bezvýhradný souhlas. Je to přece „ta skautka“ z fotky, která oběhla svět.

Nejde přitom v první ani ve druhé řadě o to, že fotku našeho přítele a příležitostného autora Vlada Čičmance jako první publikovaly naše noviny. To bychom dost dobře mohli do přehlídky zahrnout rovnou jej. Mimochodem, ne že by si to vůbec nezasloužil, už jen kvůli způsobu, jakým, když jej všemožná světová média žádala o autorská práva, poslal k šípku Daily Mail: „Ne. Protože jste rasisté a šíříte nenávist.“

Důvody pro naši volbu Lucie Myslíkové osobností roku 2017 jsou dva. Je-li u nás dnes větší problém než ohrožení demokracie nástupem vlády Agrofertu, pak spočívá v normalizaci projevů nenávisti a v jejím šíření do každodenního veřejného života. Oba typy chřadnutí demokracie od sebe nelze oddělovat.

Naše redaktorka Fatima Rahimi v loňském roce popsala několik těžce uvěřitelných příkladů vlčí mlhy, jež zachvátila spousty našich spoluobčanů. Pod kůži se mnoha z nás zadřel například obraz oné venkovanky z obce kousek od Terezína, jež naši redaktorku, afghánskou uprchlici, na závěr svého vyprávění opařila výrokem: „Mimochodem, já bych ty plynový komory zase aspoň na chvilku otevřela.“

Ze západních zemí je známo, že jediný způsob, jak takovému vzestupu nenávisti čelit, tkví v tom, že občané seberou síly, odvahu a najdou si čas se s nimi konfrontovat ve veřejném prostoru. Přitom je důležité, aby protesty nezůstaly omezené na komunitu aktivistů. Proto mělo například také takový význam, že brněnskou blokádu pochodu neonacistů podpořil brněnský radní Martin Freund.

Platí totiž, že v české společnosti obecně v daném ohledu elity selhávají. Sportovci, herci, politici na takových akcích bohužel obvykle žalostně chybějí.

O to podstatnější je, když se blokády neonacistů v Brně zúčastnili krojovaní skauti a skautky. Ani to by ale ještě z šestnáctileté Lucie Myslíkové osobnost roku nedělalo. Je to až způsob, jímž reagovala na nečekanou slávu, které se jí dostalo díky fotce, jež obletěla svět.

Mluvila skromně, přitom jasně, říkala přesné humanistické věty, jež, jak jsme doufali, budou základním vzděláním generace vyrůstající tu po listopadu 1989. „Je důležité bojovat proti fašismu a nenávisti,“ řekla Guardianu.

Vůbec nejlepší je ale její reakce na výzvu k jejímu lynčování, kterou nějaká chorá mysl vyvěsila na facebooku: „Se znepokojením jsem zjistila, že na Facebooku vzniká skupina, která mi vyhrožuje veřejným lynčováním za mou účast na antifašistické demonstraci Kdo si hraje, nehajluje.

Ve všech svých mediálních vyjádřeních jsem se snažila upozorňovat na prorůstání nenávistného až fašistického uvažování do mainstreamu a na jejich zvyšující se toleranci v dnešní společnosti.

Nepředpokládala jsem, že důkaz toho, co popisuji, se ukáže takto rychle. Považuji za alarmující, že je v České republice lidem, kteří se nenásilně staví za hodnoty humanity a proti nenávisti a fašismu, veřejně vyhrožováno násilím a lynčováním.

Oceňuji, že v mém případě policie začala urychleně konat, a věřím, že podobně bude přistupovat i k dalším případům, kdy je vyhrožováno lidem, kteří nejsou tak mediálně známí jako já.“

Rok 2017 patřil ženám. U nás se v kampani #MeToo, jež se těší naší plné podpoře, žádná neprojevila natolik výrazně, abychom ji do přehlídky osobností mohli zahrnout. Ale Lucie Myslíková svým počínáním mimoděk ukázala i to, jak společnosti prospívá dát co nejširší veřejný prostor ženám.

Kdyby na onom ikonickém snímku byl skaut, jeho účinek by nikdy nebyl takový. Je tak třeba přivítat zprávu, že počínaje rokem 2018 se i v USA organizovaný skauting konečně otevře rovněž dívkám. Z Brna jim vzkazujeme, že bylo načase.

Spolu s ní mezi osobnosti roku 2017 patřily: Tomáš Goláň, Magdalena Karvayová, Jan Čižinský, Olga Sehnalová a Ivan Bartoš.

2016: Petr Pithart

Žádný profil na facebooku nikdy neměl. Ze všech pěti dosavadních osobností roku vyhlašovaných DR je v největší míře námi dnes oceňován i za — nazvěme to tak — „celoživotní dílo“. Přesnější je ale říct, že jeho celoživotní dráha vytvořila předpoklady, jež svými loňskými výkony zhodnotil. Každý jsme v minulosti něco dělali, jen Petr Pithart zkrátka víc než většina z nás; tím pádem měl nastřádáno.

Silné osobnosti se nadto začínají projevovat výrazněji právě v mezních situacích. Do takové dnes v českých zemích určitě vstupujeme.

Petr Pithart se stal v našich očích osobností roku provozováním role politika v jejím původním a nejlepším významu: starostí o věci veřejné, navíc formulované mluveným slovem. V jeho posluchačích i v dalších lidech, k nimž se o jeho vystoupeních dostala zpráva, vzbuzoval naději, že bychom, my Češi, mohli nalézt způsob, jak své veřejné věci uspořádat tak, aby se poměry posouvaly příznivým směrem. A přitom na základech, které by společnost spojovaly, a nikoli rozdělovaly.

Pithartův dávný přítel Jaroslav Šabata jednou poznamenal, že politika je jediná oblast lidské činnosti, v níž se člověk může výrazně vyvíjet ještě i po třicítce. Petr Pithart jako člověk stále se ještě vyvíjející vloni působil.