Šok! Neuvěříte, co se stalo! Kolečko a Prušinovský to natřeli humanitním vědcům! Liberální kavárna zuří! I tak by mohl znít titulek textu Pavla Šplíchala, na který mnozí z nás tak dlouho čekali: konečně se někdo od podlahy obul do samospásnosti politické korektnosti a expertního rozumu humanitních věd, produkující všudypřítomné liberální levičáky. A to vše na pozadí veleúspěšného seriálu Most!, který prý zástupy těchto humanitně vzdělaných levičáků nemohou vystát.

Jako jeden z nadšených fanoušků tohoto břitkého seriálu si ale říkám, že takhle špatnou obhajobu seriálu Most! si jeho fanouškovská základna na levici skutečně nezaslouží. Představuje totiž způsob, jak si zcela zbytečně zkazit radost a vytvořit na levici — alespoň protentokrát — neexistující konflikt.

Ve zkratce se tu autor snaží sugerovat, že se seriál Most! ocitl bezmála pod kobercovým náletem liberální levice, resp. „antirasistů, feministů a liberálních levičáků“, zaštiťující se „koncepty vyčtenými v knihovnách humanitních škol“. Autor patrně vychází z blíže nedefinovaných facebookových debat, dvou textů na Deníku Referendum a metodologické dojmologie, s jejichž pomocí vytváří obraz všudypřítomného a otravného protivníka, peskujícího dokonce i Most! za neakceptovatelné rasistické a transfobní stereotypy.

↗

Aktivní (i třeba plamenná) debata je tu nahrazena opevňováním se na vlastních pozicích, které protistranu potřebují leda k tomu, aby se na ní vyprofilovaly. Foto Karel Puš, Český rozhlas

Takový protivník má ale jednu malou vadu: neexistuje. Tedy ne snad že by takové kritiky na adresu seriálu na sociálních sítích i jinde neexistovaly, ale jejich významnost je silně nadsazená, a to jednoduše proto, aby bylo vůbec o čem psát.

Ze strany liberálních filmových kritiků (ať už s rudým, nebo modrým nátěrem) jsem se prozatím setkal přinejhorším s opatrným přijetím, které se například pozastavuje nad obsazením transgender postavy, které je v mnoha ohledech nevěrohodné. Popravdě řečeno, podobně jako autor článku jsem i já očekával, kdy přijde onen zmíněný shitstorm na „politicky nekorektní“ seriál, ale na rozdíl od autora nemám pocit, že bych se něčeho takového skutečně dočkal.

Z publicistického hlediska je to samozřejmě velká škoda, protože by to byla skvělá nahrávka na smeč, a vzhledem k tomu, že nepřišla, musel si nakonec autor nadhodit míček sám a odpálit svůj homerun daleko za hranice naší reality.

Takový odpal by myslím byl výborným a záslužným počinem, pokud bychom se nacházeli ve světě, kde jsou masmédia přeplněná expertízou nechtěných humanitních vědců, Most! se ocitá pod nevybíravou palbou Rudých brigád politické korektnosti a liberální levice veřejně lynčuje všechny radikály, kteří usilují o to být svým slovníkem lidu blíže.

Ne snad že by v posledních letech nevycházely texty na obranu politické korektnosti, pokud na levici slibovaly patřičnou čtenost. Ta se teď ale možná až příliš mechanicky obrací ve prospěch „nekorektního humoru“ seriálu Most! a ti, kdož ještě včera obhajovali politickou korektnost jako lék na dobové neduhy, se dnes proti ní obracejí podle železných zákonů clickbaitu a ty nemnohé skutečné obránce korektnosti tím možná zanechávají v úžasu.

Každopádně neúměrné zveličování protivníka je starý rétorický trik, spočívající ve vydávání většinového mínění za bezmála disidentské stanovisko. Umožňuje totiž propojit dvě vzájemně protichůdné tendence, které by se za normálních okolností nemohly vůbec potkat: nonkonformní rebelskou „coolness“, která se nebojí jít proti hlavnímu proudu, a pocit mocenské převahy, vycházející z toho, že součástí právě takového hlavního proudu ve skutečnosti jste.

Důvod, proč takové nesvaté alianci vzniká, je docela prostý: čím větší bude váš nepřítel, tím hrdinnější se stává váš boj proti němu. Vyhrávat asymetrické boje na té silnější straně totiž není žádné umění.

Tady je oním zveličeným monstrem liberální, humanitně vzdělaná a politicky korektní levice, která svou všudypřítomnost manifestuje jedním článkem na Deníku Referendum, několika odpověďmi v menší anketě a nějakými blíže neurčenými facebookovými debatami, z nichž jsou vytvářeny dalekosáhlé závěry o podobě a smyslu humanitního vzdělání, současné levici a jejich vzájemného vztahu.

Šplíchalův text se pochopitelně ani nepokouší nějak poctivěji zmapovat kritické postoje vůči zmíněnému seriálu, vystačí si v zásadě s kritikou textu Terezy Zvolské, kterou neváhá srovnat s Mirkou Spáčilovou, a opřen o tuto mizernou metodologii se neváhá odvážně odrazit až k velkodušnému apelu na to, aby humanitní vzdělání prohlubovalo „schopnost porozumět kultuře v sociálním kontextu jejího vzniku i formální stránce tvorby“. Ačkoliv mezi humanitní vědce patřím přinejlepším jen zčásti, nedovedu si úplně představit, že by na takovou seberozpornou „argumentaci“ dokázali přistoupit.

Pochopitelně tady nejde „jenom“ o jeden ostře sledovaný seriál, ale spíše o to, že se bohužel stává příležitostí k tomu vést na levici zákopovou facebookovou válku (která je skutečně jen bouří ve sklenici vody), přičemž Šplíchalův text není v posledku ničím jiným než jejím pokračováním jinými prostředky. Aktivní (i třeba plamenná) debata je tu nahrazena opevňováním se na vlastních pozicích, které protistranu potřebují leda k tomu, aby se na ní vyprofilovaly. Asi nezbývá než věřit, že onen půldruhý milion českých diváků si s Mostem poradí trochu sofistikovaněji.