Dycky tolerance!
Matěj KarasSeriál Most! není jenom populárním a vtipným vhledem do prostředí romské komunity a dalších. Míra překvapení ze seriálu odhaluje i to, že máme jako společnost problém spolu i jen otevřeně mluvit, myslí si sociální antropolog Matěj Karas.
Při sledování rozhovoru Jana Krause a Zdeňka Godly v Show Jana Krause se člověk neubránil pocitu, že naše společnost objevila nový svět. Oboustranná opatrnost v oslovení a pojmenování původu obou pánů působí místy groteskně. Kraus používá pojmy jako „Vaši kolegové, vaši lidé“ a podobně. Godla zase trochu nervózně vysvětluje, proč používá slovo Rom nebo Cikán/Cigán a po několikáté podává vysvětlení, proč se omluvil za užití slova Cikán. Seriál Most nás dovedl do situace, kdy díky humoru začínáme hledat, jak spolu vzájemně mluvit. Nutno říct, že se to nedaří zcela bez bolesti.
Že se diskuse díky seriálu otevírá, je jistě pozitivní. Možná to i pomůže bourat hranice stereotypů, i když seriál je bezesporu, s perfektním humorem, spíše přiživuje. V každém případě se objevila i diskuse nad tím, jak by se měl Zdeněk Godla sám nazývat. Bohužel se však začala nést v duchu kontrakorektnosti na druhou.
Řada lidí kritizovala organizaci Romea. Zdeněk Godla se omluvil za užití slova „Cikán“ s tím, že Romea ho k tomu údajně defacto dotlačila. Jan Palička v hojně šířeném textu Cikán, nebo Rom? Každému dle libosti, platí to i pro herce Godlu píše: „Vždyť na to má plné právo, ať si sám rozhoduje o tom, jak mu kdo může a má říkat, je to dospělý a svéprávný člověk. Že to někdo vidí úplně opačně, identifikuje se jako Rom a slovo Cikán nemůže vystát? Je to jeho volba, stejně jako volba Zdeňka Godly.“
Palička dál kritizuje uvědomělé korektní lidi, kteří podle něj k omluvě Zdeňka Godlu dotlačili, a dodává, že to společnost opět pouze rozděluje. Možná by bylo dobré si v tomto kontextu říct, že Zdeňku Godlovi nikdo nedržel nůž u krku s požadavkem na omluvu. Pouze ho upozornil na historický kontext vzniku slova Cigán/Cikán. Zdeněk Godla se potom rozhodl omluvit.
Palička a ostatní kritici by se možná měli držet zmíněného: je každého volba, jak se identifikovat, a tolerovat tak i označení, které je jim proti srsti, protože může mít v některých situacích i aktivistickou konotaci nebo pro ně může zavánět onou (pro ně) nebezpečnou korektností. Možná nejvíc trefil hřebík na hlavičku Kraus, když pronesl, že by panu Godlovi mohli také říkat Zdeňku. To by asi spoustu problémů vyřešilo.
Dycky tolerance!