Před několika dny vyšel na stránkách Českého rozhlasu text, který seznamoval čtenáře s aktuálním hodnocením demokracie ve světě podle indexu, který připravili experti kolem časopisu The Economist. I když je třeba jednoznačně ocenit, že se ve zmíněném článku jeho autor datový žurnalista Michal Zlatkovský snaží seznámit čtenáře s alespoň nějakými daty, domnívám se, že zvolená interpretace je pro čtenáře poněkud zavádějící.

Zlatkovský totiž většinu svých tvrzení vytrhává z širšího kontextu a nijak se nezamýšlí nad povahou dat, se kterými pracuje. Protože se v současném světě setkáváme s podobnými indexy stále častěji a hodnocení světa kolem nás je jejich prostřednictvím velmi lákavé, pokusím se zde stručně zmínit některé problematické aspekty celé věci.

„Indexy demokracie“ nejsou žhavou novinkou posledních let a nepřipravuje je pouze The Economist. Patrně nejznámějším je ten z pera organizace Freedom House. Tato nevládní organizace připravuje své každoroční hodnocení již od roku 1978. V průběhu let ale svůj index tvořila, nebo stále tvoří, celá řada organizací či jednotlivců a je třeba mít na paměti, že jejich pojetí se často zásadně liší co do kvality zpracování i teoretických východisek. Vždy je tedy vhodné věnovat pozornost minimálně zvolené definici demokracie a zájmům dané organizace.

↗

Nikaragua, kde jdou oběti krvelačného režimu za poslední rok do stovek, si v hodnocení stále odnesla „krásné“ čtyři body z deseti. Repro DR

Kvalifikace politických režimů je totiž vždy alespoň částečně arbitrární a často velmi politické téma, což sebou nese řadu potenciálních rizik. Kupříkladu již zmíněná organizace Freedom House čelila obvinění, že v osmdesátých letech pomáhala politickým zájmům USA. Ve svých analýzách totiž přehlížela některé prohřešky pravicových nedemokratických režimů, a naopak více upozorňovala na nedostatky těch levicových.