V roce 2016 jsem se rozhodl, že nebudu rok vyhazovat žádný plastový odpad. Stalo se to ve chvíli, kdy jsem byl běhat a málem jsem se na pobřeží přerazil o hromadu plastových odpadků zapletených do řas, které vyplavilo moře. Na můj dotaz, jak je to s recyklací plastů, mi od místního úřadu později přišla odpověď: „Bohužel, v místě vašeho bydliště to není možné.“ Ale vždyť recyklace je přece tak dobrá věc, nebo ne? Kdepak. Je to pouhé slovo, nikoli závazek, nic jiného než slib, který nám umožňuje zracionalizovat si naše každodenní rozhodování.

Vláda oznámila, že zavede takzvanou plastovou daň. Ta postihne výrobce plastových obalů, jejichž výrobky budou obsahovat méně než 30 procent recyklovaného materiálu. Aby však britští výrobci mohli takové obaly vůbec dělat, musí mít k dispozici kvalitní recyklované suroviny. Protože však ministr financí na zvýšení recyklace plastů uvolnil pouhých 20 milionů liber, nebude to možné.

V naší zprávě Plasty všedního dne: odpad, který vyhazujeme a co se s ním stane zjistila moje spoluautorka Julie Schneiderová, že počítáme-li na kusy, jen čtyři procenta plastového odpadu, který jsem za rok nasbíral, se skutečně zde v Británii zrecyklují, pokud je vhodím do správné nádoby. Na váhu je to šest procent. Naše zpráva také ukázala, že ze 4490 kusů plastového odpadu, který jsem nasbíral, je pouze 59 vyrobeno z recyklovaných materiálů (1,3 procenta).