Každá recepce je krádež. Člověk si přivlastňuje něco, co je bezbranné vůči jeho zájmům… Tahle myšlenka není z mé hlavy, ale líbí se mi. Tváří v tvář řečnění, psaní či veřejných vystoupení a akcí u příležitosti vzniku republiky mi přijde více než patřičná. Není i to stovkové slavení republiky takovým vykrádáním jedné chvíle českých a československých dějin?

Určitě se nyní nabízí text o tom, k čemu vlastně výročí jsou, jak se do nich promítají vzpomínající kolektivy i osoby, že slouží politickým či bůhvíjakým účelům. Mám ale dojem, že tohle vše už někdy a někde zaznělo, že prezentovat 28. říjen jako politicky flexibilní symbol je dnes vlastně opakování již řečeného. A tak si v jasu letošní jubilejní slávy dovolím také jednu krádež. Přímo na hlavě státu.

V polovině listopadu 1935 prohlásil abdikující Masaryk, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Samozřejmě, odstupující prezident se vyjádřil v jisté konstelaci vnitřní i mezinárodní politiky a rovněž tak hovořil sám o sobě — jistě měl na mysli ideály, jež se snažil mladému státu vštěpovat. Ideály humanity, demokracie, republikánství. Jenže právě tuhle představu chci Masarykovi zcizit, abych s její pomocí nasvítil „našeho oslavence“.

Jaké jsou ideály, které nakonec stály u zrodu státu a kterými se měla země udržovat v budoucnu? Myslím, že jsou zřejmé z dokumentů přibližujících ustavování meziválečného státu, tedy z Provolání Národního výboru československého dne 28. října 1918 a preambule československé ústavy z roku 1920.