Nevlídnost, zlobu nebo skrytou či zjevnější nevraživost můžeme číst i na volebních heslech. Čím je město větší, tím více mají hesla podobu pouhých výkřiků. Například v Praze Hnutí ANO: „Bude líp!“ Nebo: „Prahu řešíme přímo a hned!“ Tvůrci hesel si vymysleli jakési obecně sdílené „zle“, z nějž snadno pak odvozují rovněž smyšlené a obecné sdílené „líp“. Jako by ani nepočítali s tím, že voliči z takového hesla mohou odvodit přesně opak: líp už je, a tudíž babišovci nám mohou nabídnout toliko „hůř“, které v jejich podání má docela konkrétní podobu.

Heslaři vycházejí z nálad ve společnosti. Také jejich hesla, že „Prahu řešíme přímo a hned“, se po zkušenostech s totalitním budovatelským úsilím v Praze, rovněž „přímo a hned“, musíme více obávat než těšit. Například docela „přímo a hned“, přes nesouhlas veřejnosti a odpor památkářů, vyletěla do povětří originální budova Denisova nádraží. Tak by se Babišovo hnutí „přímo a hned“ klidně mohlo stát i novodobou „triumfující bestií“.

„Přímo a hned“ je spíše hrozba, proti níž „oklikou a loudavě“ může být větší zárukou promyšleného rozvoje města s respektem k jeho kulturním a historickým hodnotám. A dále: Babišovo heslo „Petr Prahu nakopne“ je projevem agrese, nikoli programu. U Babiše přeci nikdy nevíme, jestli své zlo on upřímně nepovažuje za dobro.

Objevuje se také úsečně znějící „Změna!“ Zde heslař naopak předpokládá na jedné straně lidový optimismus — změnu vnímanou zásadně jako obrat k lepšímu, a na druhé straně vychází z lidového pesimismu, podle nějž jakákoli změna skýtá naději zbavit se „hrozné současnosti“.