Říká se, že každý má svou cenu. Totéž platí i o nás, voličích. Podle starých teorií volebního chování existuje dokonce něco jako racionální volič. V klidu se posadí, prolétne si programovou nabídku všech stran, jejich kandidáty, zhodnotí veškerá plus a mínus a následně se rozhodne. Pro ten subjekt, z jehož programu bude osobně nejvíce benefitovat. Dnes už většina politologů a marketérů považuje racionálního voliče za mýtus. Když jde o volby, rozum jde stranou a do pozoru se staví emoce a dojmy. A ty už lze penězmi ovlivnit snáze.

Politické strany po celém světě rok od roku navyšují své rozpočty na kampaň a ani ty naše české nejsou výjimkou. V posledních volbách do Sněmovny činil součet nákladů všech stran, kterým se podařilo prolomit pětiprocentní bariéru pro vstup, přes 500 milionů korun. Sice jde o směšný zlomek částek vydávaných na kampaně v kolébce politického marketingu Spojených státech, ale na poměry střední Evropy krásné číslo. Nicméně i v USA s posledními prezidentskými volbami padla mantra, že kdo dá víc, vyhraje. Záleží na okolnostech.

U voleb prvního řádu se dají astronomické částky vydané na kampaň pochopit, jde o všechno. Touha po moci vyžaduje určité investice. Zajímavější je sledovat náklady na kampaň u voleb, které tradičně pozornost voličů tolik netáhnou. K těm patří nadcházející senátní a komunální volby. A právě do nich se hnutí ANO rozhodlo investovat kolem 150 milionů korun, tedy téměř o 70 milionů více než do kampaně před volbami sněmovními. Dává to vůbec smysl? Mluvíme zde o Andreji Babišovi, dravci českého byznysu a politiky. Ví, proč to dělá.