Říká se, že každý má svou cenu. Totéž platí i o nás, voličích. Podle starých teorií volebního chování existuje dokonce něco jako racionální volič. V klidu se posadí, prolétne si programovou nabídku všech stran, jejich kandidáty, zhodnotí veškerá plus a mínus a následně se rozhodne. Pro ten subjekt, z jehož programu bude osobně nejvíce benefitovat. Dnes už většina politologů a marketérů považuje racionálního voliče za mýtus. Když jde o volby, rozum jde stranou a do pozoru se staví emoce a dojmy. A ty už lze penězmi ovlivnit snáze.

Politické strany po celém světě rok od roku navyšují své rozpočty na kampaň a ani ty naše české nejsou výjimkou. V posledních volbách do Sněmovny činil součet nákladů všech stran, kterým se podařilo prolomit pětiprocentní bariéru pro vstup, přes 500 milionů korun. Sice jde o směšný zlomek částek vydávaných na kampaně v kolébce politického marketingu Spojených státech, ale na poměry střední Evropy krásné číslo. Nicméně i v USA s posledními prezidentskými volbami padla mantra, že kdo dá víc, vyhraje. Záleží na okolnostech.

U voleb prvního řádu se dají astronomické částky vydané na kampaň pochopit, jde o všechno. Touha po moci vyžaduje určité investice. Zajímavější je sledovat náklady na kampaň u voleb, které tradičně pozornost voličů tolik netáhnou. K těm patří nadcházející senátní a komunální volby. A právě do nich se hnutí ANO rozhodlo investovat kolem 150 milionů korun, tedy téměř o 70 milionů více než do kampaně před volbami sněmovními. Dává to vůbec smysl? Mluvíme zde o Andreji Babišovi, dravci českého byznysu a politiky. Ví, proč to dělá.

Andrej Babiš bývá právem označován za největší zbraň hnutí ANO. Zároveň však může být i jeho největší slabinou. Padne vůdce, padá celé stádo, respektive hnutí. I přes snahu zpropagovat další představitele strany se žádnému z nich vedle osoby majitele hnutí nepodařilo pořádně vyrůst. ANO má své starosty a primátory, poslance a senátory, ale snad kromě Faltýnka a svého času Stropnického tu není nikdo, kdo by dosahoval známosti a popularity současného premiéra. Andrej Babiš je na piedestalu tak vysokém, že mu jeho straničtí kolegové dohlédnou jen na špičky bot.

Takové nastavení je značnou výhodou ve sněmovních volbách, jež jsou dnes silně personalizované, a charismatický lídr dokáže natolik pozvednout značku strany, že lidé přehlédnou absenci smysluplného a reálného programu. Lokální volby se ale hrají podle jiných pravidel. Čím menší obec, tím více lidé dají na místní osobnosti. A barva dresu má druhořadou roli. Tradiční politické strany, které měly desítky let na budování místních buněk a lákání zajímavých osobností do svých řad, dost pravděpodobně získají hlasy ve volbách navzdory stranické značce.

ANO čekal v kampani nelehký úkol. Propojit Pepu Nováka z Horní Dolní s osobou Andreje Babiše. Změnit povahu komunálních voleb a donutit voliče hlasovat pro šéfa hnutí místo lokálního reprezentanta dané strany. Ostatně odtud pramení i lehce komické billboardy ubezpečující občany, že každý druhý politik z ANO má číslo na premiéra. Sami můžou být jakkoliv neschopní, nevadí. Problémy vaší obce vyřeší sám Andrej Babiš. Stačí jen, abyste zvolili Pepu Nováka starostou, a jemu zbývá jen vyťukat to správné číslo. Kampaň je to sice vysmívaná, ale nastavená dle správné logiky.

Ve větších městech, kam míří největší pozornost ANO, je situace o poznání snazší. Zde hraje větší roli anonymita, lidé v Praze nebo Brně nemají šanci dobře znát kandidáty a jejich volební chování má podobné rysy jako u voleb sněmovních. Stačí u voličů nabudit příjemné pocity, nakrmit je, napojit a dát jim k tomu ještě tužku a infantilní volební noviny s receptem od ministryně financí. Ta se sice cuká se zvyšováním mezd nebo proplácením prvních tří dnů nemocenské, zato vám ale odtajní svůj rodinný recept na krevetový koktejl.

ANO si toto může a de facto musí dovolit vzhledem k profilu jeho voličů. Jde zejména o přeběhlíky z ČSSD a KSČM, lidi vyznačující se často nižším vzděláním a menším zájmem o politiku (v žádném případě nejde o negativní poznámku, ale základní sociodemografickou charakteristiku části elektorátu). Zde zapůsobíte více kvantitou než kvalitou. Podobná strategie nebude působit na voliče Pirátů nebo TOP 09.

Záběry ze sousedské večeře v Praze, kam se přišly zadarmo najíst a napít stovky lidí (zvláště seniorů), dokazují, že dostatečným počtem uzenin z nás lze poměrně snadno vymýtit poslední zbytky onoho racionálního voliče. Takové honosné hostiny společně s tisíci plakátů, PR rozhovory, spoty či cílenou reklamou něco stojí. Avšak s pravděpodobností hraničící s jistotou byly hlavním dodavatelem pokrmů a dalších služeb firmy z holdingu. Takže pro Andreje Babiše opět win-win situace.

Poslední otázkou zůstává, proč ta snaha? Vždyť jde jen o obce. Hlavní rozhodovací procesy probíhají na vládní úrovni a zde je ANO ve výborné pozici. Andrej Babiš o sobě sice rád tvrdí, že není klasický politik, ale ve skutečnosti přemýšlí strategičtěji než celá řada z nich. Z komunální politiky pocházejí noví celostátní lídři a zde se nacházejí základní kameny všech politických stran, které myslí svou existenci vážně. Očividně je to i případ hnutí ANO. Pro Andreje Babiše není politika zastávkou na dvě volební období. Pravděpodobně má s námi větší plány.