Asi bych o tom ani psát neměl. Byť by byla sebehloupější, cílem každé předvolební kampaně je vzbudit pozornost — klidně i kritickou či negativní. Kdysi s tím uměl pracovat Václav Klaus a celý princip dotáhlo k dokonalosti hnutí ANO.

Přesto mi to nedá. Plakáty a billboardy nejsilnější české formace nesou známky fetišismu. Ten může být milým zpříjemněním intimního života, leč v politice s sebou nese poselství o pochroumaných prioritách.

Dosud se zdálo, že ANO má dva fetiše: všudypřítomné bílé košile a všudypřítomného Babiše. Dnes k nim ale přidalo ještě Babišův mobil. „Petr má číslo na můj mobil,“ čteme od premiéra v jedné inzerci. „Tomáš má číslo na můj mobil,“ čteme ve druhé. A tak dál, přinejmenším co lídr, to číslo na Babiše. Ani se nedivím parodiím naznačujícím, že všichni ti dospělí lidé jsou nesvéprávnými jedinci, kteří si bez Babiše ani nezavážou tkaničky u bot.

Hloupé? Trapné? Přesvědčivé? Upřímné? Autorům reklamy šlo o to zaujmout něčím jednoduchým, srozumitelným, představitelným. K tomu vybrali i text. Což se týká též dalších produktů ANO. Například sloganu „Nakopnu město XY“. Nejprve se zdálo, že má jít o lákadlo pro obyvatelé sousedních měst. Možná nejeden obyvatel Hradce Králové by s chutí nakopl Pardubice. A zbytek republiky zase Prahu. Na jihovýchodě země se pro změnu lakonicky nabízel „Provaz pro Uherské Hradiště“.

Všimněme si: žádný konkrétní slib, pouze symboly — pohybu, pracovitosti, soudržnosti. Tím kandidáti nic neriskují. Pouze se zavazují k nějaké aktivitě. Co bude jejím motivem a výsledkem, můžeme věštit z lógru. Prostě šikovný marketing. Všude být a nic neříct.

Jenže ten mobil vypovídá o mnohém. O tom, že lepší šanci vyřešit komunální potíže budou mít ti s přímou linkou na Babiše. O tom, že členové hnutí jsou křovím. O tom, že ANO je řízeno centrálně. O simplifikaci politiky až na samotnou dřeň.

Dávno víme, že Andrej Babiš není milovník počítačů. Kombinuje papírové zápisníky plus papírové složky na partnery nebo opononenty s mobilem. Přes ten zvládl řídit celý svůj holding, než jej převedl do svěřenského fondu, v němž figurují například jeho manželka či právník. Úkolovat podřízené prostřednictvím SMS dokázal čtyřiadvacet hodin denně. Stejné manýry přenesl do politiky.

Všem je jasné, že Babiš — to je zejména jeho mobil. Kdyby mu jednou stavěli pomník, tak jedině s mobilem v ruce. Nebo by stačila jen socha mobilu. Všichni by chápali, o co jde.

Mobil ale není symbolem vedení diskuse a hledání konsensu. Nepochybně se jeho prostřednictvím názory vyměňovat dají, nicméně ze všeho nejsnáz se jím udílejí direktivní pokyny. Bez debaty, bez polemiky. A taková SMS má jen omezený počet znaků. Unese toliko stručné a úderné zadání.

Komunální adepti ANO budí dojem, že se při první komplikaci utečou schovat pod šéfovu sukni. Anebo že jsou furianti, které víc než řešení problémů obcí zajímá poměřování si svých mobilů. Stokrát může PR manažer ANO vysvětlovat, že zkratka s mobilem symbolizuje odklon od byrokracie a politikaření.

Přestože si to ne každý volič uvědomí, politika potřebuje ke svému fungování pravidla, systém, úřední postupy. Kdo se v tísni obrací přímo na premiéra, ačkoli ten nesedí na obrovské hromadě peněz k rozdávání, zastiňuje své schopnosti a degraduje běžné mechanismy správy obce. Bude Babiš od zítřka řídit po telefonu ministry, hejtmany, primátory i starosty? Centralizace jako hrom. V tom okamžiku ztratí zastupitelská demokracie smysl.

A to ani nemluvě o tom, že mobil je zhutněním stále nekulturnější doby, v níž nemáme čas s druhými mluvit z očí do očí, důkladně a chápavě. Místo květnatých souvětí odsekáváme do sluchátka strohé vzkazy, reakce, floskule. Babišovi marketingoví mágové i političtí ušáci vytahovaní z klobouku by si vždy před spaním měli opakovat výzvu polského spisovatele Jana Twardowského: „Pospěšme si milovat lidi, tak rychle odcházejí, zůstanou po nich jen střevíce a hluchý telefon...“