Asi bych o tom ani psát neměl. Byť by byla sebehloupější, cílem každé předvolební kampaně je vzbudit pozornost — klidně i kritickou či negativní. Kdysi s tím uměl pracovat Václav Klaus a celý princip dotáhlo k dokonalosti hnutí ANO.

Přesto mi to nedá. Plakáty a billboardy nejsilnější české formace nesou známky fetišismu. Ten může být milým zpříjemněním intimního života, leč v politice s sebou nese poselství o pochroumaných prioritách.

Dosud se zdálo, že ANO má dva fetiše: všudypřítomné bílé košile a všudypřítomného Babiše. Dnes k nim ale přidalo ještě Babišův mobil. „Petr má číslo na můj mobil,“ čteme od premiéra v jedné inzerci. „Tomáš má číslo na můj mobil,“ čteme ve druhé. A tak dál, přinejmenším co lídr, to číslo na Babiše. Ani se nedivím parodiím naznačujícím, že všichni ti dospělí lidé jsou nesvéprávnými jedinci, kteří si bez Babiše ani nezavážou tkaničky u bot.