Minirecenze na transport sušičky

Petr Bittner

Petr Bittner zaplatil přepravní společnosti za výnos spotřebiče do patra. Z pohodlné služby pro zákazníky se ve skutečnosti vyklubala zotročená zaměstnankyně.

Rodiče nám jako dárek koupili do domácnosti sušičku. Kdo má dítě, snad pochopí, proč jsme výrazněji neprotestovali. Měla nám ji přivézt přepravní společnost PPL.

Komentátor Petr Bittner dokáže nahlodat přesvědčení i těch nejpřesvědčenějších. Podpořte jeho práci!
×

V objednávce jsme si zadali příplatek 200 korun za „výnos do patra“. Tahle komfortní služba se tváří jako projev zákaznické vstřícnosti — a rádi jsme ji využili, nevím, co bych sám dělal ve druhém patře v bariérovém domě s asi padesátikilovým spotřebičem.

Už telefonát od blížící se dodávky byl zneklidňující. Zpoza volantu se totiž s informací, že se blíží k naší adrese, ozval ženský hlas. Pořád člověk trochu věřil, že jedou ve dvou. A klidně ať to jsou dvě ženy. Na tom nic. Sám znám spoustu žen, které by mě porazily v páce.

Na místě se ale samozřejmě ukázalo, že s náklaďákem přijela sama. Byla to žena drobné postavy, ochotnější než všichni její mužští kolegové dohromady...

Už její zápas s rudlou na korbě náklaďáku porušoval všechna pravidla bezpečnosti práce. Na první pohled je jasné, že člověk s takovou konstitucí by neměl sám manipulovat s tak těžkými spotřebiči, že je to nebezpečné pro něj i pro přiváženou zakázku.

Od náklaďáku do výtahu jsem rudlu jistil, z výtahu v mezipatře po schodech jsme to valili spolu, v bytě jsme to posouvali taky spolu. Gentlemanství, obyčejná lidská slušnost nebo má zbraň solidarita mi nedovolily jen tak s rukama v klíně pozorovat, jak „PPL“ s mou objednanou a zaplacenou službou naloží.

Hlavně že Facebook společnosti je zasypán fotkami pohodových scenerií, při kterých chlap předává zákaznici mikrovlnku. Foto Facebook PPL

Je doufám jasné, že ani stín mé kritiky nepadá na ženu, která byla zručná, milá a taky silná. Opovržení si zaslouží firma PPL, která se tváří, jako že je tu pro lidi, ale přitom dělá ze svých zaměstnanců — a v tomhle případě dokonce zaměstnankyň — regulérní rukojmí. Některé ze spotřebičů v nákladním prostoru byly větší než paní řidička. A pro jistotu ještě opakuji: nejde o její gender ani výšku, jde především o to, že tam byla sama. V jednom by totiž takový úkol neměl podstupovat ani muž.

Je mi jasné, že ta dvoustovka je nějak chytře nasmlouvaná jako osobní ohodnocení a že firma ve skutečnosti šetří svoje náklady a posílá řidiče a řidičky samy s plným náklaďákem praček a myček automaticky. A zřejmě jsou šéfové i rádi, když se jim přihlásí v konkurzu žena, protože zákazníkova „slušnost“ přeci velí zapojit se do přepravy s patřičným nasazením.

Je mi taky jasné, že nemám komu zavolat, abych na ně zakřičel. Pokud bych se k někomu vůbec proťukal přes automat, křičel bych na stejně zotročeného člověka v zákaznickém oddělení, jehož „osobní ohodnocení“ zřejmě taky bude záviset na tom, jak mě zvládne ukočírovat.

Navíc teď, když se svůj spravedlivý hněv pokouším proměnit aspoň v text, zjišťuji, že ve smlouvě je šikovně schovaná formulace o vynesení do patra s „přiměřenou asistencí“. Tak hlavně že Facebook firmy je obsypaný fotkami svalovců, kteří vynáší mikrovlnku do patra osamělým hospodyňkám.

Kdybych se někam se stížností i dovolal, nejspíš by mě ukočírovali tak, že by na základě mého podnětu sebrali „osobní ohodnocení“ té paní, se kterou jsme to nesli do schodů a které přitom vypadla z kapsy fotka malého děcka, pro něž tohle všechno patrně podstupuje. Fuck you, PPL.

    Diskuse
    Práce v některých oborech mohou být fyzicky náročné. Pytel cementu váží 25kg, kdysi to bylo dokonce 50kg. Hmotnostní limity dle nařízení vlády č.361/2007 Sb. ručně přenášených břemen jsou pro ženy při občasném (nepřesahujícím souhrně 30minut za směnu) zvedání 20kg, při častém zvedání 15kg, kumulativní hmotnost za osmihodinovou směnu je 6500kg.
    Pro muže jsou tato čísla: 50kg – občasné zvedání, 30kg – časté zvedání, 10 000kg – kumulativní hmotnost za směnu.
    Tyto hmotnostní limity pro zvedání břemen jsou tedy genderově diskriminační. Jakého byla paní genderu však autor neuvádí, píše jen, že "o její gender nejde".
    Pane Nusharte, držte zobák.
    JN
    September 14, 2018 v 12.58
    Děkuji za upozornění, pane Poláčku.
    V listopadu 89 nás jeden snaživý asistent z katedry marxismu-leninismu také upozorňoval, abychom raději drželi zobáky, že nikdo neví, jak to dopadne, a přílišné otevírání zobáku by pro nás mohlo mít neblahé následky.

    No a jak myslíte, pane Poláčku, že dopadl ten asistent?
    JN
    a ještě říkal, že u nich na katedře jsou samí Slušní lidé.
    PK
    September 14, 2018 v 13.31
    Nushart už se tím vůbec netají
    Že je placeným trollem.
    PM
    September 14, 2018 v 18.56
    Jak tvrdý je oříšek
    .......zda, kdy a jak položí JN DR.
    JN
    September 14, 2018 v 19.35
    Pane Krupičko, byl bych samozřejmě mnohem raději, pokud by DR byl místem pro věcnou polemiku,
    ve které by byl dáván prostor jak názorové linii, kterou nyní DR obhajuje, tak i autorům orientovaným zcela názorově opačně.

    Bohužel, o některých zásadních tématech (gender, multikulturalismus, migrace) zde nepředpojatá diskuse vůbec není možná.

    Někteří lidé si však raději tvoří názory vlastní, (ke kterým by jim právě takováto nepředpojatá diskuse mohla dopomoci) a nechtějí být atakováni prefabrikovanou ideologií, jakou jim v případě té již zmíněné politické linie nabízí DR.

    Kdysi jsme byli zvyklí na to , že s totalitní ideologií se diskutovat skutečně nedá, a tak jsme si prostor svobody bránili alespoň vtipkováním na její účet. Tehdejší potentáti to samozřejmě neměli rádi úplně stejně, jako to nemají rádi ani ti dnešní lidé s ideologickým handicapem. Jen se tomu tehdy ještě neříkalo trolling, ale zločinné rozvracení socialistického společenského zřízení.

    Jsme nyní bohužel v situaci, kdy celá společnost hrubne a opět se pomalu sesouvá do bahna nenávisti, do konfliktu, do totality. Nelze se tomu bránit vyzdvihováním jedné ze dvou šílených stran konfliktu a nazývat to bojem proti normalizaci nenávisti. Je třeba ten konflikt (ke škodě těch, kteří si ho přejí posilovat) naopak ukočit nalezením společenské shody v těch výbušných tématech.

    To však nelze udělat vzájemným posilováním svého přesvědčení ve svých sociálních bublinách. Názorové rozvrstvení demokratické společnosti je pestré a pokud nechceme o demokracii přijít, je nutno tuto pestrost akceptovat a bránit myšlenkovou pluralitu proti totalitarizujícím tendencím nových i starých ideologií.

    ----------------

    Neplatí prostě, že kdo neprojevuje vůbec žádné nadšení z Deníkem Referendum prosazované politické linie, je troll, xenofob, homofob, fašista, šovinista a teď už snad dokonce i kokot.

    Ne, takto se skutečně s normalizací nenávisti ("Fuck you, PPL.") nebojuje, takto se nenávist normalizuje.

    ------------------------

    Pokud se Vám, pane Krupičko, provokativní styl vyjadřování nesouhlasu, jehož jediným účelem je prorazit hradbu komunikační ignorance, nelíbí a pokud sdílíte obavy z růstu nenávisti a vyostřování konfliktu, navrhněte nějaký jiný způsob jak dospět ke společenské shodě v těch nejžhavějších tématech, v tématech, která nyní společnost nebezpečně rozdělují.


    HZ
    September 14, 2018 v 20.59
    Zřejmě budeme muset vzít na vědomí,
    že se pan Nushart domnívá, že tu bojuje s totalitní ideologií. Když svou pozici srovnává s pozicí těch, co slovy bývalého režimu zločinně rozvraceli socialistické zřízení, dává najevo, že je ve svých očích za hrdinu.
    Nojo, ale co s tím?

    Říká se nekrmte trolly. Na trolly s hrdinským komplexem může nevšímavost fungovat taky, ale jisté to není.
    IH
    September 14, 2018 v 21.7
    Ano, ale...
    Text Petra Bittnera je postaven na zcela konkrétním zážitku (dá-li se to tak nazvat), což má svou hodnotu, ne nadarmo se říká, že názory jsou zajímavé někdy, zatímco zkušenosti vždy.

    Přece však je zde na místě otázka, nevypadá autor jako Šípková Růženka krátce po probuzení? Tak tohle že je problém? Pak asi žijeme opravdu v nejlepším ze všech světů.

    Nevím, ale já bych být PPL asi také neposílal dva lidi (ženy) rozvážet sušičky na prádlo a podobné spotřebiče. Přece nebudou dva držet jeden rudl. Z vlastní zkušenosti vím, že není velký problém vytáhnout na něm 80 kg krabice do 3. patra. Záleží ovšem na schodech: dvanácticentimetrové jsou bez problému, na sídlišti jsou vysoké, ale zas tam mají výtah.

    Obecně platí, že náročnost práce je velmi subjektivní záležitost. Co je pro jednoho neúnosná dřina, je pro jiného docela dobré udržování se ve formě (třeba jízdou na kole coby messenger). Pod článkem uvedené váhové limity není vždy možné dodržet. Zeptejte se stěhováků, nosičů na Téryho chatu nebo sportovců.

    Většina žen by s rudlem nejezdila ani za nic. Některé však místo toho, jak vím, odpracují, když je jejich kolegyně nemocná (lempl jeden!), pět, ba i sedm(!) dvanáctihodinových směn za sebou (v témže počtu dní), majíce přitom navrch stoprocentní hmotnou zodpovědnost.

    P.S.: O nespravedlnostech na pracovištích bychom si mohli povyprávět častěji, aby se nezdálo, že si myslíme, že jedináý skutečný problém zde představují chlípní muži.
    JN
    September 14, 2018 v 21.8
    To říkáte Vy, paní Zemanová,
    já se za žádného hrdinu nepovažuji.

    Zkuste se zamyslet nad tou otázkou a navrhněte, prosím, nějaký způsob, jak v těch ožehavých tématech rozdělujících společnost dospět k nějaké širší společenské shodě.

    Děkuji
    + Další komentáře