Indonéské zákony o rouhání mají další oběť

František Kalenda

Na 18 měsíců do vězení odsoudil indonéský soud ženu, která se měla dopustit rouhání. Je to další důkaz stále častějšího zneužívání sporných paragrafů trestního zákona proti náboženským menšinám a politickým oponentům v Indonésii.

Rok a půl ve vězení. To je trest, který si v úterý v Indonésii vyslechla Meiliana, čtyřiačtyřicetiletá buddhistka z čínské menšiny, za údajnou „urážku islámu“. Důvodem bylo, že si v létě roku 2016 sousedům stěžovala na „příliš hlasité“ volání k modlitbě z nedaleké mešity.

Zveřejnění Meilianiných poznámek na sociálních sítích a jejich rozšíření o smyšlená tvrzení, že se žena pokoušela narušovat modlitby a házela kameny na mešitu, vyvolalo před dvěma lety největší nepokoje vůči čínské menšině v Indonésii od roku 1998. Při nich bylo v přístavním městě Tanjungbalai na ostrově Sumatra vypáleno čtrnáct buddhistických chrámů. Z rabování, ničení majetku nebo vyvolávání násilí bylo posléze na jeden až čtyři měsíce vězení odsouzeno 19 lidí — paradoxně tedy k mnohem nižším trestům, než jaký obdržela Meiliana.

Organizace Amnesty International (AI) rozsudek odsoudila jako „absurdní rozhodnutí“, které je „do očí bijícím porušením svobody slova“. „Poslat někoho na 18 měsíců do vězení za něco tak triviálního názorně ukazuje stále svévolnější a represivnější aplikaci indonéských zákonů o rouhání,“ píše v prohlášení ředitel indonéské pobočky AI, Usman Hamid.

Právník odsouzené již oznámil, že se proti trestu odvolá. Podobné případy z minulosti ale naznačují, že má jen malou šanci na úspěch.

Rouhání v Indonésii

Ve více než 250 milionové Indonésii žije největší muslimská komunita na světě, vzhledem k existenci početné buddhistické, křesťanské nebo hinduistické menšiny však tamní ústava garantuje svobodu vyznání a oficiálně uznává šest monoteistických náboženství. Právě na jejich urážku se vztahují paragrafy trestního zákoníku o rouhání z roku 1965, které počítají s až pětiletým trestem vězení.

Paragrafy o rouhání byly tradičně interpretovány jako způsob zajištění klidného soužití mezi jednotlivými náboženskými skupinami, které měly ochraňovat bez rozdílu. Od konce diktatury generála Suharta (1968-1998) jsou ale ve zvyšující se míře zneužívány k útokům na náboženské menšiny a k eliminaci politických oponentů.

Zatímco v období Suhartovy vlády stanulo za údajné rouhání před soudem pouze deset lidí, mezi lety 1998 a 2012 se jejich počet zvýšil na sto třicet a podle statistik indonéských neziskových organizací v poslední době dále narůstá. Obzvlášť zranitelní jsou příslušníci státem neuznávaných náboženských skupin, jako jsou například Ahmadíjové, kteří sami sebe považují za muslimy.

Odsouzený guvernér

Zlomovým případem se stalo loňské odsouzení Basukiho Tjahaja Purnamy, křesťanského guvernéra hlavního města Jakarty, jenž si vyslechl dvouletý trest za „urážku Koránu“ na předvolebním shromáždění. Vzhledem k tomu, že dokonce i státní zástupci požadovali poloviční trest, je jeho kauza považována za typický příklad zneužití paragrafů proti rouhání v politickém boji.

Dříve populární guvernér, všeobecně známý pod čínskou přezdívkou Ahok, před rozpoutáním náboženských vášní přesvědčivě vedl v předvolebních průzkumech. Extrémistické skupiny ale proti němu zorganizovaly v ulicích Jakarty zorganizovaly masové protesty a upravené výroky v kampani využil i Ahokův muslimský protivník, který nakonec o 16 procent zvítězil.

Malá naděje na změnu

Stále častěji stíhaný trestný čin rouhání v Indonésii je předmětem kritiky ze strany mezinárodních i domácích lidskoprávních organizací a postižených náboženských skupin. K jejich úpravě vyzval třeba vysoký komisař OSN pro lidská práva a okamžité zrušení sporných paragrafů dlouho požaduje Amnesty International.

K takovému kroku ovšem v současné Indonésii chybí politická vůle a neuspěly ani opakované žaloby na jejich protiústavnost; poslední takovou stížnost smetl Ústavní soud ze stolu v červenci. Organizace Human Rights Watch upozorňuje, že vláda prezidenta Joka Widoka naopak připravuje nový „zákon na ochranu náboženských práv“, jehož součástí je významné rozšíření stávající definice trestného činu rouhání a další restrikce náboženského života státem neuznávaných menšin.

Další informace

    Diskuse
    Bohužel.
    A bude hůř.
    Indonésie a Malajsie jsou dvě starobylá království, kde muslimové v posledních desetiletích získali nadpoloviční většinu a kde se začínají naplňovat slova těch, kteří před islámem důrazně varují - jakmile muslimové získají většinu, přichází zcela nepokrytý útlak ostatních.
    Protože islám.
    IH
    August 22, 2018 v 20.36
    Protože islám?
    Pane Morbicere, když přepočteme 130 odsouzených za rouhání v Indonésii za 14 uvedených let, vyjde nám 10 za rok, převedeno na populaci jakou má ČR by to byly 4 lidé za deset let. Postižené se ochotně prostřednictvím AI zastanu a zmíněný případ guvernéra Djakarty mám za politický exces, nicméně opravdu jsou nepočetné mírnější tresty za rouhání v ohromné proměňující se ostrovní zemi krajností, zvláště při vědomí zavraždění statisíců komunistů a dalších lidí za Suharta? To na tom není muslimský východ špatně.

    Samozřejmě, kácení pralesů na Kalimantanu nebo represe v Západním Irianu, nasvědčují problémovější přítomnosti Indonésie. Je však na těchto a dalších špatnostech až tolik specificky muslimského? Obávám se, žel, že nikoliv.

    Ostatně, jsou i nám podstatně bližší země, zeměpisně a kulturně, kde mají někteří lidé také problémy s rouháním nebo jinými delikty plynoucími z jejich názorů.
    JN
    August 23, 2018 v 9.53
    Sto třicet odsouzených za rouhání v průběhu čtrnácti let
    je při počtu obyvatel Indonésie tak nepodstatná zpráva, že by o tom DR správně vůbec neměl psát.

    Jen tím vyvolává nepatřičné nálady.