Rok a půl ve vězení. To je trest, který si v úterý v Indonésii vyslechla Meiliana, čtyřiačtyřicetiletá buddhistka z čínské menšiny, za údajnou „urážku islámu“. Důvodem bylo, že si v létě roku 2016 sousedům stěžovala na „příliš hlasité“ volání k modlitbě z nedaleké mešity.

Zveřejnění Meilianiných poznámek na sociálních sítích a jejich rozšíření o smyšlená tvrzení, že se žena pokoušela narušovat modlitby a házela kameny na mešitu, vyvolalo před dvěma lety největší nepokoje vůči čínské menšině v Indonésii od roku 1998. Při nich bylo v přístavním městě Tanjungbalai na ostrově Sumatra vypáleno čtrnáct buddhistických chrámů. Z rabování, ničení majetku nebo vyvolávání násilí bylo posléze na jeden až čtyři měsíce vězení odsouzeno 19 lidí — paradoxně tedy k mnohem nižším trestům, než jaký obdržela Meiliana.

Organizace Amnesty International (AI) rozsudek odsoudila jako „absurdní rozhodnutí“, které je „do očí bijícím porušením svobody slova“. „Poslat někoho na 18 měsíců do vězení za něco tak triviálního názorně ukazuje stále svévolnější a represivnější aplikaci indonéských zákonů o rouhání,“ píše v prohlášení ředitel indonéské pobočky AI, Usman Hamid.

Právník odsouzené již oznámil, že se proti trestu odvolá. Podobné případy z minulosti ale naznačují, že má jen malou šanci na úspěch.

Rouhání v Indonésii

Ve více než 250 milionové Indonésii žije největší muslimská komunita na světě, vzhledem k existenci početné buddhistické, křesťanské nebo hinduistické menšiny však tamní ústava garantuje svobodu vyznání a oficiálně uznává šest monoteistických náboženství. Právě na jejich urážku se vztahují paragrafy trestního zákoníku o rouhání z roku 1965, které počítají s až pětiletým trestem vězení.

Paragrafy o rouhání byly tradičně interpretovány jako způsob zajištění klidného soužití mezi jednotlivými náboženskými skupinami, které měly ochraňovat bez rozdílu. Od konce diktatury generála Suharta (1968-1998) jsou ale ve zvyšující se míře zneužívány k útokům na náboženské menšiny a k eliminaci politických oponentů.

Zatímco v období Suhartovy vlády stanulo za údajné rouhání před soudem pouze deset lidí, mezi lety 1998 a 2012 se jejich počet zvýšil na sto třicet a podle statistik indonéských neziskových organizací v poslední době dále narůstá. Obzvlášť zranitelní jsou příslušníci státem neuznávaných náboženských skupin, jako jsou například Ahmadíjové, kteří sami sebe považují za muslimy.

Odsouzený guvernér

Zlomovým případem se stalo loňské odsouzení Basukiho Tjahaja Purnamy, křesťanského guvernéra hlavního města Jakarty, jenž si vyslechl dvouletý trest za „urážku Koránu“ na předvolebním shromáždění. Vzhledem k tomu, že dokonce i státní zástupci požadovali poloviční trest, je jeho kauza považována za typický příklad zneužití paragrafů proti rouhání v politickém boji.