Francouzský zákon o zákazu mobilních telefonů ve škole rozpoutal diskuse o výhodách či nevýhodách moderních technologií ve výuce i u nás. Zajímavé je, že liberálně se prezentující francouzský prezident měl podobné přitvrzení ve svém volebním programu.

Zákaz ve Francii se týká zejména dětí do patnácti let a platí pro jejich celkový pobyt ve škole. A platí i pro další mobilní zařízení jako například tablety a chytré hodinky.

Opozice ve Francie vidí nový zákon jako zbytečný zejména proto, že školy už zakazovaly mobily na základě předchozí legislativy. V zákoně zůstává možnost umožnit využití chytrých zařízení k pedagogickým účelům.

Matěj Stropnický se rozhodl ve svém článku v DR ocenit Macrona za jeho postup a ve svém článku argumentuje zčásti podobně jako autoři zákona. Vadí mu, že mobily „rozptylují” a svádějí žactvo k tomu, aby se věnovalo jiným věcem než výuce, že učí si nic nepamatovat, všechny informace mít pořád po ruce. Že vytvářejí závislost na sledování nových zpráv a hrách, a podporují asociálnost, nekomunikujeme prý kvůli nim s lidmi okolo, a navíc se žáci před spolužáky vytahují, kdo má lepší značku telefonu.

O technologiích ve výuce existuje mnoho literatury, o jejich užitku a o potřebnosti přípravy škol a učitelů na jejich širší využívání. Právě mobilní technologie se rozvíjejí hodně rychle a mohou sloužit i výuce čím dál víc. Existuje trend BYOD, který je založený na tom, že studenti záměrně používají svoje vlastní zařízení.

Výhodou je, že studenti mají výukové materiály neustále u sebe. Svoje zařízení znají a nosí si ho i domů a mohou se kdykoli k věcem vracet. Napadá mě otázka, jak vypadá komunikace mezi učitelem a žákem, když se není možné dohodnout na pravidlech používání chytrých telefonů a podobných zařízení a je třeba stanovovat ze zákona zákaz.

Existuje zřejmě nějaká nepřekonatelná mezera v komunikaci mezi učiteli a žáky, když není možná dohoda o tom, kdy a na co mobil ve škole používat. A podobná mezera zřejmě zeje v komunikaci mezi výzkumníky potvrzujícími přínos technologií a těmi, kteří dokládají, jak užitečné je se od nich odpojit.

A politické interpretace na základě pouze jednoho vybraného výzkumu pak orientaci v tématu ještě komplikují. Existuje asi i mezera mezi dětmi a dospělými, schází-li jim porozumění, k čemu a jak technologie vlastně lze využívat.

Nejzajímavější otázka zní, jak to že ve školách dětem hrozí odpojení od výuky a reality? Kde se bere prostor pro takové odpojení? A skutečně ho umožňuje mobilní telefon, nebo se děti spíše odpojují už při příchodu do školy?

Technologie mění výuku, do typu výuky, kde sedíme a posloucháme učitele, se hodí méně. Více se hodí do výuky, kdy něco objevujeme, utváříme, sdílíme. Je Macron skutečně liberálně demokraticky smýšlející politik, když jeho cesta podporuje spíše první zmíněný typ výuky?

Moje zkušenost z různých diskusí je taková, že i někteří členové českých liberálně demokratických stran jsou schopni navrhovat například tělesné tresty pro děti ve školách. Žijeme v době, kdy slova, názory a značky nám už vůbec nepomáhají poznat, kdo je kdo, natož koho volit.

Pokud chceme vědět, kdo přesně je kdo, kdo jakým zákonem co zamýšlí, nezbývá než se osobně angažovat. Zapojit se nebojácně do diskusí, kde nám hrozí souzení druhými, a pěstovat si schopnost odhalení manipulací, schopnost vidět věci v kontextu. To by se mimochodem mělo hlavně ve školách učit.

Mobily i tablety mohou být zařazeny k výukovým zdrojům školy, k interaktivním tabulím, mohou pomoci spolupracovat s ostatními žáky škol i s těmi v partnerské škole v zahraničí. Moderní aplikace mohou dětem nabízet inspirativní zábavní výuková cvičení i testíky lépe než papírové cvičebnice a testy.

Mohou rychleji zaznamenávat data a zpracovávat je a nalézat nové pohledy. Učitelé mohou dětem dát snáze zpětnou vazbu, děti mohou mít snazší přehled o svých pokrocích.

Pro mě vede cesta k budoucnosti výuky jedině s vhodně dostupnými mobilními zařízeními; i s dostatečným odpočinkem od nich. Cesta spočívá v nacházení vhodného využití mobilů, vzdělávání učitelů i rodičů a úpravách způsobu výuky. Cesta spočívá ve větší péči o vztahy mezi učiteli a žáky, tak aby dobře fungovala jejich vzájemná dohoda, a to nejen o mobilech, ale i ve prospěch učení celkově.