Pojezierze Gnieźnienské na hranici Kujavského a Velkopolského vojvodství, přibližně hodinu cesty z Poznaně, je místo, kde by chtěl dovolenou strávit každý cyklista. Není potřeba zdolávat kopce, ale krajina je pestrá. Střídají se tu lesy, pole a jezera, cestu často lemují značky území Natura 2000. Turistů sem ale přijíždí v poslední době daleko méně než dřív. Vody v jezerech je daleko méně a na vině je povrchový důl v nedalekých Tomislavicích, kde těží uhlí společnost ZEPAK.

Ve středu 18. července se na louku ve Swientnem začalo sjíždět množství lidí včetně naší skupinky z České republiky. Nepřijeli jsme jako obyčejní turisté, ale jako návštěvníci prvního polského klimakempu — Obozu dla klimatu. Těžko by se pro něj hledalo příhodnější místo, které se nachází v epicentru odporu vůči těžbě hnědého uhlí a zároveň na místě, kde je radost tábořit.

Proti těžbě uhlí se tu ozývají mnozí. V roce 2015 proběhlo v nedalekém okresu Babiak referendum o otevření nového povrchového dolu na hnědé uhlí v Dęby Szlacheckie. Jeho obyvatelé tento návrh jednoznačně odmítli. Místní obyvatelé si uvědomují, že ztráta vody oslabuje turistický průmysl a dělá problémy místním zemědělcům.

Polské uhlí a práce

Polsko je uhelná velmoc. Přes 80 procent vyrobené elektřiny pochází z uhlí a uhelný průmysl je také významným zaměstnavatelem. Využívání uhlí je ospravedlňováno energetickou soběstačností a bezpečností. Díky spalování domácího, polského uhlí nemusí být země závislá na ruském zemním plynu ani následovat německý model energetické transformace. Skrze uhlí se tak v Polsku buduje národní identita — obraz jednotného Polska, kde veřejnost jednoznačně podporuje těžbu až do poslední hroudy.

Požadovat v takovém prostředí uzavření uhelných elektráren a dolů vyžaduje rozvážný postup. Program kempu i diskuse mezi účastníky se proto točily kolem tématu takzvaného spravedlivého přechodu. Tedy přechodu na obnovitelnou energetiku, který nenechá na holičkách ani pracovníky a pracovnice fosilního průmyslu. „Osobně podporuji diskusi s těžebním průmyslem. Nemůžeš vytvořit sociálně zodpovědné a emancipační hnutí tak, že lidem začneš něco povýšenecky diktovat,“ říká Mateusz, jeden z účastníků klimakempu.

Těžební průmysl se těžko vypořádával s novou situací po změně režimu v roce 1989. V uhelných regionech, jako je například Slezsko, přišlo v nedávné minulosti spoustu lidí o práci. „Tahle debata měla začít v Polsku už před lety, kdy přišla první vlna zavírání uhelných dolů. Ty doly byly zavřené ne kvůli ekologickým, ale kvůli ekonomickým důvodům. Horníky pak nechali bez jakéhokoli programu rekvalifikace nebo čehokoli podobného,“ konstatuje Mateusz.