Vesnice Chán al-Achmar, kterou obývá 181 obyvatel, čeká demolice. Ta má uvolnit cestu pro rozvoj nelegálních izraelských osad v prstenci kolem Jeruzaléma, anexi tohoto území a vytvoření takzvaného velkého Jeruzaléma. Beduíni budou násilně vysídleni do volného prostoru vedle vesnice Abu Dis, Izraelci plánovaného budoucího „hlavního města Palestiny“ poblíž betonové segregační zdi a městské skládky. „Není to naše půda, oblast je příliš malá a není vhodná pro pastevectví,“ namítá Harba Hamadin z nedávno zničené vesnice Abu a-Nuwar, jejíž obyvatelé mají putovat na stejné místo jako lidé z Chán al-Achmar, do prefabrikovaných domků.

Vesničané se ze svých domovů stěhovat nechtějí, ostatně by to v jejich rodinách představovalo již třetí vyhnání, třetí Nakbu. Tito beduíni z kmene Jahalin žili až do 50. let v Naqabu (Negevské poušti), odkud byli izraelskými úřady vyhnáni do oblasti východně od Jeruzaléma. Po roce 1967 byli opět násilně vystěhováni na současné místo.

Dalším záměrem je rozdělit území Západního břehu Jordánu vedví. Jak poznamenává nezávislý novinář Jonathan Cook, evropští politici jsou touto situací zděšeni, protože by šlo o zničení poslední iluze o stejně již neexistujícím mírovém procesu a zcela iluzorních vyhlídkách na možný vznik palestinského státu. Zůstal by stát jeden, a to s režimem apartheidu.

I tak 4. července přijely do palestinské beduínské vesnice Chán al-Achmar na okupovaném Západním břehu Jordánu buldozery, doprovázené izraelskou policií a izraelskou vojenskou správou (orwellovsky nazývanou „izraelská civilní správa“). Vše naznačovalo, že vesnice Chán al-Achmar bude ten den zdemolována.

Obyvatelé vesnice se společně s dalšími Palestinci, Izraelci a mezinárodními aktivisty snažili svými těly a pasivním odporem demolici zabránit. Obsadili buldozery a nechtěli je pustit dál. Izraelská policie nakonec zranila 35 protestujících, z nichž pět bylo odvezeno do nemocnice. Policie zatkla 11 lidí a některým udělila dvoutýdenní zákaz přístupu do vesnice. Jedná se ovšem o místo, kde tito lidé bydlí.

OSN, Amnesty International a izraelská lidskoprávní organizace B’Tselem označují demolice vesnic a násilné vysídlení palestinského obyvatelstva za válečný zločin. „Izrael má jako okupační moc povinnost chránit civilní obyvatelstvo okupovaného území a toto území spravovat ve prospěch tohoto obyvatelstva,“ přímo uvádí OSN. Praktiky státu Izrael odsoudilo i 300 světových osobností, mezi nimi Eve Ensler, Aki Kaurismaki, Aj Wej-wej, Judith Butler a další.

Izraelský nejvyšší soud odsouhlasil demolici vesnice v květnu s tím, že důvodem je nelegální výstavba bez potřebných stavebních povolení. Tu však v 99,5 procentech případů palestinští žadatelé od izraelské vojenské správy nedostanou. „I když s politikou vysídlení a demolic přišlo izraelské politické vedení, soudci přiložili ruku k dílu, stejně jako v mnoha dalších případech, a připravili cestu k vykonání válečného zločinu,“ kritizuje právní systém organizace B’Tselem a upozorňuje, že jeden ze soudců, Noam Sohlberg, je zároveň nelegálním osadníkem.

Právě sami izraelští osadníci ze sousední kolonie Kfar Adumin požadují demolici beduínské vesnice, což leccos vypovídá o tamní realitě. Lídr těchto osadníků pro CNN o palestinských beduínech uvedl: „Přišli sem, ale neměli povolení stavět. Všichni musí dostat povolení k výstavbě, ale tito lidé o něj nepožádali [sic], proto správa vydala rozhodnutí, že vesnice musí být zničena. Svůj dům si můžete postavit na půdě, která vám patří, ale nemůžete, když vám půda nepatří.“

K zastavení systematického páchání válečných zločinů ze strany Izraele nestačí tyto akce odsoudit. Je třeba, aby Evropská unie podnikla razantní kroky: zakázala zboží z nelegálních izraelských kolonií a pozastavila asociační dohodu mezi EU a Izraelem, která je podmíněna dodržováním lidských práv.

„Až mediální zájem utichne a aktivisté odejdou, tak nás vyženou. Rozhodnutí jde výš než na nejvyšší soud, to rozhodne Netanjahu a Lieberman,“ uvažuje nahlas Abu Chamis z vesnice Chán al-Achmar.

Nejvyšší soud zatím odložil rozhodnutí na půlku srpna, ale zničení vesnice a vysídlení beduínů je z politických důvodů téměř jisté.