Mediální pokrytí afér dvou opisujících ministrů, které to stálo křeslo, vedlo celkem pochopitelně k řetězci úvah, nad kterým stojí za to se zamyslet. Nemá smysl se příliš podrobně zabývat samou podstatou věci — opisovat se zkrátka nemá. Ani na základní nebo střední škole. Ano, zajímavou otázkou může být (a je), při kolika procentech nalezených shod s jiným textem a v jakých žánrových kapitolách kvalifikační práce se již jedná o plagiát jako celek. Tedy o průkazně opsaný text, který autor bakalářky nebo diplomky vydává kompletně za svůj myšlenkový výtvor. Ale to je spíše téma pro etické a disciplinární komise fakult a vysokých škol.

Přečetli jsme si na téma plagiátorství řadu úvah o trestání vedoucích a oponentů takové práce, o zásadní odpovědnosti celé vysoké školy až po úvahy o trestněprávní odpovědnosti opisujícího. Pozoruhodný je pro mě ale hlavně „logický“ závěr, který se na sociálních sítích brzy objevil. Děje se to prý proto, že tu máme vypjatou honbu za tituly. A ta je výsledkem skutečnosti, že máme příliš mnoho vysokoškoláků. Tam, kde dřív stačila maturita, je dneska i bakalář málo.

Poslanec Václav Klaus opět s lehkostí jemu vlastní došel v Právu ze dne 23. července k závěru, že 80 procent populace přece „nemá mentální předpoklady vystudovat jakýkoli vědní obor“ a horuje pro exkluzivitu vysokoškolského vzdělání. Myslí tím snad návrat někam do časů před rokem 1989, kdy se na vysoké školy dostávalo kolem 10 procent populačního ročníku? Kde ten údaj a závěr tento insitní psycholog vzal a jak to souvisí s opisováním, bůhsuď, ale viník je nalezen a čtenář je spokojen, protože tomu rozumí. Prostě je to prý zbytečná hyperinflace pseudovzdělanců a postihne to logicky i chudáky ministry, na které je nejvíc vidět. Mají to zapotřebí?