Lze obecně říci, že české právo je velmi podobné tomu německému. V těchto dnech Německem hýbe aféra ministra obrany Karla-Theodora zu Guttenberga. Před třemi lety obhájil doktorskou práci, jejíž části údajně opsal. Pokud by se plagiátorství potvrdilo, jako politik i ministr obrany skončí, titul mu bude odebrán. Taková rozhodnutí opravdu zaznívají. Podíváme-li se na několik nedávných titulků českých novin, můžeme se dočíst: „Soudce plagiátor může soudit dál“, „Plagiátoři se zatím o titul bát nemusí, ministerstvo ale chce změnu zákona“. Ale abychom byli spravedliví, také se psalo: „Po skandálu s plagiátem rezignoval děkan plzeňské právnické fakulty“, „Šéf strážníků v Plzni přijde kvůli podezření na plagiát o funkci“. Ale ta rychlost a samozřejmost v Německu je obdivuhodná. Takový Marek Benda, když diplomovou práci hned odevzdal pro rigorózní řízení a stal se doktorem, ve své pozici zůstal. Byla to sice chyba, přiznal politik, ale jen malá. Taková česká.

Ohledně vzdělání už leccos poznamenal na konci roku i pan prezident: „Když dvakrát až třikrát za rok dostanu takovouhle hromadu, abych podepsal osmdesát nových univerzitních profesorů, tak vždycky zesinám hrůzou a táži se, jestli je možné, že prostě od června do listopadu se u nás urodilo osmdesát nových univerzitních profesorů, a jsem si stoprocentně jist, že nikoliv." V tomto směru mu lze dát za pravdu, s tímto vědeckým titulem by se mělo šetřit. Určitým problémem je ale to, co je věda, co je ještě vědecké, co už není. Pro mykologa může být třeba ne-vědcem pedagog sportovní fakulty, pro fyzika deskriptivní historik, pro filosofa experimentující chemik a na nás na všechny nepůsobí zrovna vědecky třeba profesura, kterou dostal nejmenovaný odborník z rukou prezidenta z oblasti „bezpečnosti práce v nevýrobní sféře“.