Sněmovní hlasovací koalice se v úterý dočkala zvučné posily. Řady babišovců, okamurovců a komunistů rozšířil boxer, motorkář a toho času také místopředseda nejstarší české politické strany Jaroslav Foldyna. Poslanci měli v plánu umravnit prezidenta Miloše Zemana, který se v kauze novičok zase jednou projevil jako ruský gubernátor. Jenže právě tohle na první pohled nesourodé uskupení svými hlasy diskusi o výrocích hradního pána odmítlo.

Miloši Zemanovi počínání jeho příznivců ve Sněmovně neuniklo. Proto za odměnu v projevu na Žofínském fóru mezi urážkami sportovních novinářů, politických komentátorů a literárních kritiků řekl, že svého oblíbeného miliardáře Andreje Babiše jmenuje znovu premiérem. A to bez ohledu na výsledky právě probíhajícího referenda uvnitř sociální demokracie. Dolních deset milionů občanů země totiž nemá větších tužeb než kráčet k lepším zítřkům s trestně stíhaným oligarchou v čele.

Na Čapím hnízdě, ale i v dalších firmách, které patří do holdingu, se může slavit. Spekulacemi stranického tisku — dříve známého pod názvem Lidové noviny — o možném úřednickém kabinetu pod vedením generálního ředitele skupiny ČEZ Daniela Beneše se netřeba zabývat. I novinářské eso, jakým je Ondřej Koutník, se zkrátka čas od času utne. Zbývá proto pouze jedna otázka: S jakou vládní sestavou bude majitel politického hnutí ANO ve Sněmovně skládat reparát?

Přestože předseda sociální demokracie Jan Hamáček vsadil na vstup do vlády politickou kariéru, není jisté, zda straníci na opakování riskantní spolupráce s Andrejem Babišem kývnou. V minulém volebním období mohli dnes a denně sledovat, že pan velkopodnikatel nedrží sliby. Vyjednaný program budoucí koalice je navíc slabý a obsahuje spoustu sporných bodů. Namátkou: důchodovou reformu, rušení víceletých gymnázií nebo podmiňování výplaty dávek robotou na obecním.

Nadto se členové sociální demokracie z médií dozvídají, že text programového prohlášení, na jehož základě se o vstupu do vlády rozhodují, se ještě bude měnit. Komunistům se prý jisté pasáže nepozdávají a rádi by je vylepšili. Když si k tomu všemu připočtou, v jaké formě hraje od podzimních voleb útočná řada Babiš — Okamura — Filip, mohou oprávněně namítat, že hnát se v dané situaci do Strakovky je čirý nerozum.

Jak celá travestie skončí, těžko odhadovat. S přihlédnutím k tomu, že ještě před několika málo lety by nikdo nepředpokládal, že stát povede agent bývalé Státní bezpečnosti, podezřelý z rozkrádání evropských peněz, krácení státu na daních a ovlivňování obsahu donedávna vlastněných médií, není od věci při promýšlení dalšího politického vývoje země, kde je pracovní síla levnější než pivo, popustit uzdu bezbřehé imaginaci.

Poučeni děním od posledních voleb víme, že adekvátní čas pro jeden pokus o sestavení vládního kabinetu je zhruba osm měsíců. Zbývají ještě dva. Oba má v kapse Andrej Babiš. Nelze totiž předpokládat, že by předseda Sněmovny Radek Vondráček coby loajální zaměstnanec politické divize Agrofertu svému zaměstnavateli třetí pokus upřel. Osm a osm dělá dohromady šestnáct a osm je dvacet čtyři. A rázem jsme v polovině volebního období, možná ještě o pár dní dál.

Pak se ale konání předčasného volebního klání jeví jen jako plýtvání penězi daňových poplatků. Těch několik málo měsíců lze bezpochyby překlenout. Ostatně dokázala-li vláda až doposud spravovat zemi tak úspěšně, není nejmenší důvod hnát ji od válu kvůli takové prkotině, jako je Ústava. Naopak, v zájmu blaha všeho lidu by měla rozdělanou práci dokončit. Kdyby navrch selský rozum ponoukl zákonodárce ke zrušení voleb jako takových, mohli bychom se mít líp už napořád.