„Vždyť i Žofka se hnípala prstem v nose,“ brání se děcko matčiným výchovným poznámkám a nespokojeně brblá. „Kdyby Žofka skočila z okna, skočila bys taky?“ táže se otec rozvíjející rodinnou lekci etikety pro nejmenší a připomíná, že prsty do nosních dírek nepatří.

Argument „skokem z okna“ je samozřejmě nefér. Ne každý, kdo odvozuje své chování z chování jiných, má zálibu v sebevraždách. I přesto má jisté opodstatnění. Řídit se výhradně podle ostatních neznamená, že má člověk pravdu. Vlastní názor, byť třeba v dané chvíli menšinový, se zakrátko může ukázat jako prozíravý, ba vizionářský.

Ač žijeme v době, kdy vlastní názor mají úplně všichni — někteří jich mají na jednu věc i vícero — hájit jej proti přesile se příliš nenosí. Na slova známé písně Spirituál kvintetu „musíš za svou pravdou stát“ se pod tlakem okolí zhusta zapomíná.