Andrej Babiš se nijak zvlášť nesnaží získat důvěru Poslanecké sněmovny. Namísto toho rychle využívá své momentální výkonné moci. Zareagují ostatní strany a vezmou si ze situace nějaké poučení?
Charles Baudelaire kdysi napsal, že nejlepším ďáblovým trikem je přesvědčit vás, že neexistuje. Toto prohlášení následně zásadně zpopularizoval Kevin Spacey v Obvyklých podezřelých. Podobně se dá říci i o populismu, že jeho nejlepším trikem je přesvědčit vás, že neexistuje hierarchie hodnot. Nejedná se zrovna o elegantní bonmot. Přesně však vystihuje současnou situaci české vlády v demisi, a to hned ve dvou ohledech.
Prvním z nich je snaha vnutit občanům představu, že pro práci vlády není důvěra důležitá. Dá se například shrnout takto: Začneme makat hned a důvěru získáme až nějak po cestě, třeba na třetí pokus nebo vůbec. Proto jako vláda v demisi (de facto hnutí ANO 2011) jedeme do regionů.
Je jasné, že dlouhodobé vládnutí není možné bez podpory legislativy. I proto je prvotním motivem politiků po volbách složit vládu. To neznamená, že se tak musí stát hned a že je to vždy jednoduché. Dosavadní jednání však ukazují, že primárním cílem Andreje Babiše není mít rychle stabilní vládu s důvěrou Poslanecké sněmovny. To je zřejmě dáno faktem, že hlavním cílem je okamžité využití moci (výkonné), a to mimo jiné i k tlaku na politické oponenty ve formě personálních změn.
Česká ústava něco takového teoreticky dovoluje, jde to však proti jejímu duchu. Nepřekvapivě hraje v tomto ohledu důležitou roli i prezident Zeman. Podobnou praxi použil již při volební kampani, kdy sice zákon o financování volebních kampaní neporušil, ale jeho smysl zcela obešel skrze Sdružení přátel Miloše Zemana.
Za druhé je pak díky neexistující hierarchii hodnot možné jeden den spekulovat o vládě s ČSSD za podpory KSČM a druhý den pak o koalici s ODS, kterou navíc sabotujete neformální hlasovací koalicí s SPD a KSČM. Program se tak dá shrnout slovy Václava ze stejnojmenného filmu režiséra Jiřího Vejdělka „Všechno bude!“ Slevy na jízdné pro seniory a studenty, navyšování starobních důchodů o historické částky, vypovídání mezinárodních memorand a tak podobně. Vše bez důvěry Poslanecké sněmovny.
Andrej Babiš se tváří, že vládne pro všechny a za všechny. Je však nutné připomenout, že ačkoliv jeho hnutí skončilo jasně první a získalo milion a půl hlasů, reprezentuje pouze tři z deseti voličů a 18 procent všech občanů s volebním právem. ANO navíc není středová strana, ale strana populistická. V dnešní době jsou sice prvky populismu patrné u všech stran, jde však o jeho míru. V ANO určují agendu předvolební průzkumy a marketingoví specialisté. Politika v jejich pojetí se mění z umění možného na umění nemožného a z vlády pro všechny se pak stává vláda pro nikoho.
Zmiňované výjezdy jsou pak zcela v intencích tohoto maximálního využití moci výkonné, ač bez řádné legitimity. Místo vyjednávání o možné koalici vyjíždí ANO 2011 na předvolební kampaň bez voleb. Schovává se přitom za kouřovou clonou vlády. A opět, jedná se o vládu složenou pouze z ANO 2011, bez většiny i důvěry Poslanecké sněmovny.
Rozdíl mezi výkonem veřejné funkce a vedením kampaně je očividný. Babišův tým selektuje otázky, rozdává svou knihu od neznámého kolektivu autorů „O čem sním, když náhodou spím“ a odkazuje na svou stranu a stranické webové stránky. Všechno propaguje na svém facebookovém profilu, respektive to za něj propaguje Marek Prchal.
Přestože Andrej Babiš popírá, že by výjezdy byly marketingovým tahem, v období tří měsíců před volbami by se jednalo o volební kampaň, během které nesmí nikdo vystupovat z titulu své funkce, respektive použít prostředků, které jiný občan použít nemůže a které by dodávaly vystupování činitele punc oficiality (viz dotazy pro Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí 28 a 32). Je tedy otázka, zda se již Andrej Babiš během druhého pokusu o složení vlády nepřipravuje na předčasné volby.
To, že jako jediný politický hráč zvládá umění permanentní kampaně, prokázal hned po posledních sněmovních volbách. Místo intenzivního jednání o vládě vyrazil do českých měst a městeček, aby lidem osobně poděkoval za jejich hlasy. Tvrdohlavě si tlačil myšlenku jednobarevné koalice, přestože šance na její prosazení byla minimální. A místo snah o nalezení kompromisu s ostatními politickými stranami šířil mezi lidmi příběh o tom, jak tradiční politici skrze „žvanírnu“ alias Poslaneckou sněmovnu blokují veškeré jeho snahy vládnout.
Cesty do regionů však mají i svou pozitivní stránku. Hnutí ANO 2011 dává ostatním stranám školu z komunikace. Reakce některých podporovatelů jsou bezprostřední a jasně ukazují, jak nadšení jsou ze zájmu. A vždy je zde nenulová šance, že místo dramatických záběrů dronů se Andrej Babiš v Libereckém kraji vydá do míst nejvíce postižených exekucí a bude čelit i nepříjemným dotazům všech. Stále má šanci uniknout osudu Kevina Spaceyho a čelit ďáblu populismu. Zatím se však zdá, že o to podobně jako o důvěru Sněmovny nestojí.
Už z čistě matematického hlediska je ta 9 členná Sněmovna neštěstí, když se k tomu připočítá i politika, je vymalováno.
Jinými slovy - předčasné volby na podzim by prostě byly řešením, ne že ne.
Jinak to, že budou nutné nové volby, bylo zřejmé okamžitě. To jenom někteří tady předpovídali, že u Babiše se budou tvořit fronty se žádostí o přijetí do koalice, že. A někteří docela hysterčili, jak jsou demokratické strany "nestátotvorné" a "nezodpovědné".
A jenom čistě technická: TOP09 se do sněmovny nedostala "na poslední chvíli". Její volební výsledek byl přes 5 procent v okamžiku uzavření volebních místností. Volební komise se k tomu výsledku pouze "na poslední chvíli" dopočítala.
Ale brát vám to nebudu...