Andrej Babiš se nijak zvlášť nesnaží získat důvěru Poslanecké sněmovny. Namísto toho rychle využívá své momentální výkonné moci. Zareagují ostatní strany a vezmou si ze situace nějaké poučení?
Charles Baudelaire kdysi napsal, že nejlepším ďáblovým trikem je přesvědčit vás, že neexistuje. Toto prohlášení následně zásadně zpopularizoval Kevin Spacey v Obvyklých podezřelých. Podobně se dá říci i o populismu, že jeho nejlepším trikem je přesvědčit vás, že neexistuje hierarchie hodnot. Nejedná se zrovna o elegantní bonmot. Přesně však vystihuje současnou situaci české vlády v demisi, a to hned ve dvou ohledech.
Prvním z nich je snaha vnutit občanům představu, že pro práci vlády není důvěra důležitá. Dá se například shrnout takto: Začneme makat hned a důvěru získáme až nějak po cestě, třeba na třetí pokus nebo vůbec. Proto jako vláda v demisi (de facto hnutí ANO 2011) jedeme do regionů.
Je jasné, že dlouhodobé vládnutí není možné bez podpory legislativy. I proto je prvotním motivem politiků po volbách složit vládu. To neznamená, že se tak musí stát hned a že je to vždy jednoduché. Dosavadní jednání však ukazují, že primárním cílem Andreje Babiše není mít rychle stabilní vládu s důvěrou Poslanecké sněmovny. To je zřejmě dáno faktem, že hlavním cílem je okamžité využití moci (výkonné), a to mimo jiné i k tlaku na politické oponenty ve formě personálních změn.
Už z čistě matematického hlediska je ta 9 členná Sněmovna neštěstí, když se k tomu připočítá i politika, je vymalováno.
Jinými slovy - předčasné volby na podzim by prostě byly řešením, ne že ne.
Ale brát vám to nebudu...