Fejetony Václava Jamka nebo Aleny Wagnerové, recenze knih a různých kulturních představení, texty o domácí i zahraniční politice nebo vybrané fotografie tvoří pravidelnou součást dvouměsíčníku Listy. Časopis v římském exilu v roce 1971 založil politik československého jara Jiří Pelikán, po sametové revoluci vycházely v Praze, od roku 2003 je jejich redakčním domovem hanácká Olomouc.

Ústředním tématem česko-slovenské rubriky Mosty, navazující na tradici stejnojmenného časopisu redigovaného legendární Soňou Čechovou, je rozdělení, resp. rozpad Československa před pětadvaceti lety. Pohled za hranice kdysi společného státu nabízejí komentáře o východním Německu v celoněmecké veřejné debatě, předvolební situaci v Itálii nebo zdrojích podpory polské vládní strany Právo a spravedlnost. V neposlední řadě — ale při listování hned na prvních stránkách — Listy přinášejí několik textů věnovaných nedávnému zápolení o Hrad, metodám vládnutí kabinetu Andreje Babiše v demisi a sedmdesátému výročí komunistického převzetí moci.

„Co se vlastně stalo,“ ptá se ve svém fejetonu vracejícím se k prezidentské volbě romanista a překladatel Václav Jamek. „Nevelká, ale zřetelná většina těch, kdo přišli volit prezidenta, odmítla nabídku mdlého, ale smírného a nekonfliktního kandidáta, kterou jim učinila druhá o něco menší polovina národa, jež by se dala obecně označit jako liberálové,“ odpovídá. „Tato většina,“ pokračuje Jamek, „zvolila při plném vědomí příkop a rozkol, jež jejich vyvolenec zosobňuje. Většina českého národa se svobodně postavila na stranu pohromy a hlavní pohnutkou té většiny je podle všeho zaslepená msta za příkoří života, ať už je způsobilo cokoli — bezohledná společnost, za kterou si ovšem mohou lidé sami (kdo je nutil hnát se za Klausem?), nebo přírodní procesy.“ Nezbývá prý než doufat (spoléhat na to ovšem nelze), že se Miloš Zeman opije a zapomene na svět.

Výsledkům prezidentské volby se věnuje i redaktor časopisu Tomáš Tichák. „Ve skutečnosti se přece o lednovém víkendu nic nestalo,“ píše ve svém fejetonu, „jen zhruba třetině voličstva zhasla naděje, že by se něco stát mohlo — zatímco třetině druhé se ulevilo a třetině poslední to bylo a zůstalo jedno. Čili vše při starém a jede se dál (močálem černým, kolem holých skal…, děl by Vrchlický, též kavárna).“ Podle Ticháka bychom místo nekonečného zaobírání se děsuplnými zprávami měli zkusit namísto nenávistných hoaxů šířit dobrotivé fámy, které pohladí po duši. „Nárok vodit za nos by přece neměl být vyhrazen škarohlídům,“ nabádá Tichák.

Československo po pětadvaceti letech

Rozdělení Československa je v Listech věnován text šéfredaktora časopisu Václava Žáka a rozsáhlá anketa mezi osobnostmi českého a slovenského veřejného života. Žák coby jejich účastník vzpomíná na průběh státoprávních jednání od jejich počátku až do voleb v roce 1992. Anketu redakce Listů postavila na třech otázkách. Ptala se, co v dobové politice zakrývaly debaty o uspořádání státu, co je nejzajímavější na  té ze dvou bývalých federálních zemí, ve které dotazovaní nežijí, a co by měla být témata, na kterých mají oba státy spolupracovat.

„Od Slováků bychom se měli učit zdravému národnímu sebevědomí. I když jsou menší, než je Česká republika, dokážou si svoje v Evropské unii prosadit včetně toho, že se nebáli přijmout euro a vydělali na tom,“ vyzdvihuje úspěchy sousedů poslankyně Alena Gajdůšková. Někdejší ministryně financí v první vládě Mikuláše Dzurindy Brigita Schmögnerová naopak soudí, že kabinet Roberta Fica by se měl inspirovat v politikách, které v minulém období prosazovala vláda Bohuslava Sobotky. „Na Česku je inspirativní, že má diverzifikovanou ekonomiku, nízkou nezaměstnanost, klade větší prioritu na vzdělávání a zdravotnictví, což se odráží na vyšším ohodnocení učitelů a zdravotnického personálu a samozřejmě vyšší úrovni obou rezortů,“ píše Schmögnerová.

Podle české europoslankyně Olgy Sehnalové Česká a Slovenská republika již dnes v mnohém spolupracují, ale prostory pro prohlubování spolupráce se přesto nabízejí: „Základním tématem je sebevědomé evropanství a ekonomický rozvoj založený za zvyšování přidané hodnoty vlastní ekonomické základny. To je pro budoucnost konkurenceschopnosti obou států v kontextu nastupujícího průmyslu 4.0 naprosto zásadní. Podpora evropské integrace se jednotlivými odpověďmi line jako výrazný sjednocující prvek. Téměř všichni oslovení soudí, že vně Evropské unie na Slovensko ani na Českou republiku žádné štěstí nečeká, ba právě naopak.

Intimní život silnějšího psa

Socioložka Heda Čepelová a politolog Miroslav Jašurek v jednom, z článků domácí rubriky popisují, jak se vytváří zdání, že se s nástupem nové vlády Andreje Babiš máme líp, a vysvětlují, že to zdaleka nemusí být pravda. „Přehlídka marketingových nástrojů […] začíná u dveří Strakovy akademie,“ říkají autoři. Léta jsme byli zvyklí, že novináři zpovídali přicházející ministry před hlavním vchodem, ať svítilo sluníčko, nebo chumelilo. Babiš údajně inspirován Západem zavedl takzvaný doorstep. V nové době netřeba již postávat v nečase, zástupci médií si členy vlády odchytnou s koblihou a kafem v ruce pěkně v teple samotného Úřadu vlády. Jenže to, co se na první pohled tváří jako zlepšení, zlepšení není. Bez akreditace a bez pozvánky se člověk k rozhovoru nedostane. Nepříjemné otázky lze technickým opatřením účinně odbít.

Marketingem, připomínají Čepelová s Jašurkem, jsou i schválené změny poměrně nezáživného Jednacího řádu vlády. Ty vypouštějí pravidlo, podle kterého musel každý ministr na jednání přinést tři papírové výtisky předkládaného materiálu, což v jednadvacátém stoetí, kdy návrh zákonů dávno poletují elektronicky, působí značně staromódně. Babiš má bod. Jenže u elektronizace změny nekončily. Bylo posíleno i postavení premiéra, který je nově tím, který za všechny vyřeší konflikty, jež demokratická správa státu přináší. „Pravidlo, že právo silnějšího je právo přirozené, správný slaboch mlčí a nevybočuje z řady', se může stát trvalou metodou vládnutí,“ varují autoři s tím, že dobrý marketing jaksi posiluje právo, že silnější má samozřejmé právo na vítězství ve všech sporech. „Je proto potřeba nezaměňovat toto pravidlo s oblíbeným českým heslem i intimním životě silnějšího psa,“ uzavírají.

Dvouměsíčník Listy je k disposici u vybraných knihkupců a lze si ho předplatit mj. na webu www.listy.cz, kde také najdete celý obsah aktuálního čísla a internetový archiv časopisu.