O tom, že Andreji Babišovi víc než role politika sedí role byznysmena a manažera, nemůže být pochyb. Věci mají být hotové nejpozději hned. Každá demokratická procedura, každý nástroj systému brzd a protivah zdržuje. Stejně tak údělem úředníků je nežvanit a makat.

K předvolebním heslům ANO patřilo odpolitizování státní správy. Přitom kdyby byl v roce 2014 přijat služební zákon v původní koaliční podobě, nerozmělněné kompromisem s ODS a TOP 09, šlo by hovořit o nezávislosti úřednictva. Jenže to se nakonec definitivy nedočkalo a možnost vyměnit státního zaměstnance „pod zákonem“ není nijak zvlášť komplikovaná.

Stejně tak se podařilo ustavit státní tajemníky, na jejichž výběr mají ministři (tedy politici) docela slušný vliv. Dnešní situace je sice lepší než před třemi lety a nároky na byrokracii jsou vyšší, avšak možnost šibovat s úředníky jako s figurkami na šachovnici nevymizela. Babišova vláda se k tomu chystá, aniž by měla důvěru poslanců a ačkoli každoroční takzvanou systematizaci schválil již na podzim Sobotkův kabinet. Zkrátka (téměř) nic není nemožné.

Odchod politických náměstků je přirozený. Spíš je zvláštní, když někde nějaký, který nepatří do stáje ANO, ve funkci přežije. Takto se spekuluje třeba o Petru Hulinském (ČSSD) na vnitru. Na spravedlnost má zase našlápnuto donedávna sociální demokrat Jeroným Tejc. Též se dá pochopit střídání mezi poradci. Ani na ty se nevztahuje služební zákon.

Skandální však je brousit si zuby na šéfy resortních sekcí, kteří vzešli z výběrových řízení, byť k tomu systematizace (vesměs rušení míst) dává příležitost. Ačkoli někteří z nich jsou straníci či mají ke stranám blízko, hodnoceni by měli být podle svých výsledků. Nebo si snad někdo myslí, že takový odborník přes hazard, jakým je Ondřej Závodský na financích, zaslouží vykopnout?

Babiš se nechce zastavit u čistek na ministerstvech. Když byl konfrontován s dosavadními mizernými výsledky Dana Ťoka na dopravě, vymlouval se na politiky v organizacích náležících k resortu, jako je Státní fond dopravní infrastruktury nebo České dráhy. Spadeno má také na orgány Všeobecné zdravotní pojišťovny (na ni prý mají dohlížet hlavně lidé z firem), dozorčí radu ČEZ a podobně.

Marná sláva, tradiční partaje jsou za to spoluzodpovědné. V minulosti se naučily osedlávat a „vytěžovat“ státní správu, včetně rozdělování trafik. Jejich současný pokřik může veřejnost pokládat za pouhé kejhání potrefené husy.

Navíc nikde není psáno, že vyměněné úředníky, (polo)státní manažery či radní Babiš nahradí členy ANO. Vždyť ani ve vládě jich mnoho není. To už se spíš dá čekat, že do resortu zamíří manažeři z privátního sektoru, například z Agrofertu a spřátelených firem. Koneckonců premiér si již postěžoval, že služební zákon nedostatečně umožňuje proudění odborníků z podniků pod křídla státu.

Součástí Babišových úvah může být i stav a obsazení státní správy poté, co jeho první vláda pravděpodobně nezíská důvěru Sněmovny a bude muset skončit. Co když další bude koaliční, nebo aspoň výrazně spojená s nějakými dalšími stranami? V ní by už Babiš premiérem být nemusel. Stačilo by mu tahat za nitky zpovzdálí, jak to děla Jaroslav Kaczynski v Polsku. Na klíčových nepolitických pozicích v resortech by již měl své věrné připravené spravovat a organizovat stát jako firmu.

Proto je důležité, že vedle opozice začínají burcovat na poplach i neziskovky a aliance typu Rekonstrukce státu. Zajistit efektivitu na úkor demokratické kontroly a za cenu obcházení legislativy odporuje zásadě „dobré vlády“ a hrozí výsledky ještě horšími, než jakých dosahovala státní správa kontrolovaná hamižnými politiky staré školy.