Úspěch se neodpouští, poučil ve středu na Hradě Miloš Zeman Andreje Babiše. Jenže co je úspěch? Třicet procent ve volbách? To jistě. V tom však není Babiš první ani poslední. Nebo složení jednobarevné menšinové vlády? Tady prr! Dort podle svých vizí upekli i Pejsek s Kočičkou — ale za moc nestál.

Skutečně úspěšný je politik, který si vyjedná podporu. Babiš umí velet, to však je jiná disciplína. Asi dokáže obchodovat. Ale jen tam, kde jej nepohlcují emoce. Leč česká politika je plná emocí. Babiš stihl pozurážet kdekoho, „korupční hydra“ na něj patrně útočila i v noci z ledničky. Když mu protivníci oplácejí zdrcující kritikou, on se tváří překvapeně, ba ublíženě. Tvrdí, že s ANO nikdo jednat nechce. Přitom je to trochu jinak: ostatní nestojí o trestně stíhaného premiéra, jeho hnutí vysloveně odmítá jen TOP 09 a část ODS.

Kdyby ale Babiš vyjednával, musel by, nedejbůh, ustupovat, nabízet kompromisy, umožnit jiným, co činil on čtyři roky Sobotkově sociální demokracii a vlastně i lidovcům — získávat body na úkor nejsilnější strany.

Ale mít všechno na povel také není žádný med. Babiš ponese odpovědnost za všechny resorty. Ani nepopírá, že on bude Velkým Hybatelem, ministry čeká spíš role výkonných ředitelů. Když s ním neudrží tempo nebo se rozejdou názorově, budou se poroučet.

Do vlády míří jen ti, co jsou s tímto osudem smířeni. Některým se nechtělo, přiznal sám Babiš. Ale přesvědčil je. Ač vyšetřovaný, nezdá se, že by jeho faktická moc slábla. Prostřednictvím svých právníků a rodinných příslušníků má pod palcem byznys a vlivná média, sám teď osedlává veřejnou správu.

Po ministerstvech přijdou na řadu další úřady, fondy, dozorčí rady… Tučnou kořistí může být ČEZ, státní lesy, vše, co se týká půdy a zemědělství, dále VZP a zdravotnictví obecně, prostě kdeco. Mnohé lze vyčíst z příběhů firem převzatých Agrofertem a jedinců zlákaných či převálcovaných Babišem.

Někoho oslní Babišova moc, dalšího jeho zápal, jiné třeba prosazovaný program. Už dnes například někteří komentátoři z neoliberálního tábora vkládají naděje do oslabení vlivu státu ve zdravotnictví, penzijní oblasti či sociálních službách. I když Babišova vláda důvěru nezíská, v konkrétních politických krocích může podporu najít. Říkat o ni si bude zejména na pravici, případně na okrajích sněmovního spektra.

Tím spíš by bylo překvapivé, kdyby dříve či později šla do holportu s Babišem ČSSD. Plán naznačený některými jejími poslanci — spojenectvím s Babišem na sebe upozornit a zároveň zažehnat riziko předčasných voleb — se rovná kopání hrobu. Ambici „něco prosadit“ by mohla mít partaj s jasným poselstvím, tahem na branku a stmelenými řadami. Ani to by jí však nemuselo stačit. Každopádně současná ČSSD žádné z těchto kritérií nesplňuje. Asistence Babišovi by byl šláftruňk její existence ve vysoké politice.

K čemu také politiku, když máme manažery…? Tím se dostáváme ještě k jednomu aspektu úspěchu, o němž hovořil prezident. Úspěch je namazat si na chleba standardní politické strany a obejít se bez nich. Nebo ještě víc: obejít se bez politických stran i politiky! Takovým pokusem už byla „vláda expertů“ řízená Jiřím Rusnokem — rovněž bez důvěry. Nyní přichází repete. Babiš nepotřebuje parlament, když má Zemana a příznivé výsledky průzkumů veřejného mínění. Demokratický blok i sociální demokracie, hlavní terče Zemanovy a Babišovy zlomyslnosti, ať si puknou vzteky.

Jenže dělat politiku bez politiky a bez politiků není úspěch. Je to zbabělost.