Nominální výsledky voleb nečekal asi nikdo. Oslabená levice je mezinárodní trend, ale politické spektrum rozbité do devíti minimálně spolu komunikujících frakcí politické stabilitě nepřidá. Volby sice suverénně vyhrála pravice, ale rozbitá dílčími zájmy pokřivenými vlastním populismem. A k tomu máme přes tři pětiny zcela nových poslanců, kteří se v politickém provozu zatím příliš neorientují. Celé to vypadána pěknou povolební kocovinu.

V nové Sněmovně v podstatě fungují tři skupiny. Za prvé je to jasný volební vítěz, Andrej Babiš se svým hnutím ANO. Ambicí je nejen ovládnout pozice ve Sněmovně, ale především co nejdříve (hovoří o lednu 2018) ustavit svou zřejmě menšinovou vládu. Prvním praktickým úkolem pak bude projednání státního rozpočtu na rok 2018. Důvěra pro takovou vládu se ovšem v povolebním guláši bude utvářet těžko.

ANO jako volební vítěz má jen 78 mandátů. Babiš vládnout chce, ale zbytek Sněmovny nemá svou opoziční roli jasnou. Mimo jiné i proto, že není schopen jednat spolu bez předsudků. Anebo proto, že kvůli předvolebnímu vymezování vůči ANO nemůže hned kývnout na spolupráci. Tento zbytek Sněmovny ale ani zdaleka není homogenní.

Protichůdnou skupinou je takzvaný antibabiš kolem kalouskovské TOP 09, STAN a odstrčené KDU-ČSL, frakcemi, nacházejícími se svou velikostí na chvostu parlamentního pelotonu. K této skupince se v zájmu zvýšení vlastní vyjednávací síly přidala ODS, strana, která skončila s velkým odstupem na druhém místě za Babišem. Pro potřeby ustavení Sněmovny tak vznikl takzvaný demokratický blok různorodých stran.

Ten ovšem také nemá potřebnou majoritu. Jde celkem o 46 poslanců. Tato skupina má přitom vysokou programovou shodu s ANO, ovšem vadí jí osoba Andreje Babiše. Systematickou opozicí ovšem tento blok není. Nechystá se ani slučování zaangažovaných frakcí.

Poslední skupinou jsou takzvaní ostatní. Tedy 76 poslanců za velmi rozmanité subjekty, které v takto bizarní politické mapě hledají svou příležitost a mohou být fakticky jazýčkem na vahách mezi „babiš“ a „antibabiš“. Patří k nim nejen úspěšné „novostrany“ SPD a Piráti, ale i tradiční parlamentní levice, tedy KSČM a ČSSD. S ohledem na to, že voliči nehlasovali pro destabilizaci politické scény, lze od této skupiny očekávat alespoň ve fázi ustavení Sněmovny státotvornější chování. Zda skončí v roli opoziční, či spíše koaliční, nelze zatím říci. Nezodpovědnost hašteření bez jasného plánu ale může vyústit v nové volby, což by volič vskutku příliš neocenil.

Předseda ODS zatím odmítá ANO. Zda to bude trvalé, nebo dočasné, uvidíme. Klíčovým momentem bude projednání obnovené žádosti o vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání. Až kongres asi rozhodne, zda se přidají k moralizujícímu Fialovi, nebo z mocenského hlediska k praktičtěji uvažujícímu Klasovi mladšímu. Levici dál ničí spor o liská práva ve vztahu k migraci a to, že stále útočí na nepřizpůsobivé namísto na elity systému. To, zda nahradí moderně orientovaný radikalismus hnědnutím, ukážou mimořádné sjezdy ČSSD i KSČM.

Ustavování nové Sněmovny zatím postupuje jen zvolna. První problém vznikl při stanovení poměrné parlamentní geometrie, právě s ohledem na vysoký počet parlamentních frakcí. Zákon mluví o poměrnosti, ale neříká, jak to udělat matematicky. Střet probíhal zejména okolo mandátového a imunitního výboru, který by měl ještě v prosinci projednat žádost policie o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka. A z toho je zřejmé, že by nebylo politicky šťastné, aby tento výbor vedlo hnutí ANO.

Nespokojenost antibabišovského bloku vyvolalo, že předsedou mandátového a imunitního výboru byl včera zvolen komunista Grospič. Do médií z uzavřeného jednání výboru uniklo, že Piráti podpořili do vedení výboru nominanta takzvaného demokratického bloku poslance Gazdíka. Ukázalo se, že i s podporou Pirátů je tento blok v menšině. Babiš se neošívá jednat i s jinými, a tak uspěl komunista. Ale lze připomenout, že i KSČM hlasovala pro vydání Andreje Babiše. A že tyto ad hoc hlasovací koalice nesouvisí s formátem vládnutí. Trucování takzvaného demokratického bloku, který chce hegemonizovat roli opozice, je politickou hrou s jepičí životností.

Volba předsedy Poslanecké sněmovny byla ovšem mnohem zásadnější krok. Končící vláda může nyní podat demisi (s tím souvisí i „úklid“ na ministerstvech) a předseda Sněmovny má poslední ústavní pokus sestavit vládu před předčasnými volbami. A zde už byli slovně Piráti mnohem vstřícnější. 135 hlasů pro nového předsedu Sněmovny hovoří jasně.

Poslanci takzvaného demokratického bloku se rozhodli této tajné volby neúčastnit, aby obnažili její pozadí, s odkazem na časy opoziční smlouvy z doby dohod Zeman versus Klaus. Ale až volby místopředsedů, a především první ústavní pokus sestavit vládu a samotné vládnutí ukáže realitu. Zatím pocit politického guláše trvá.