Den, kdy se rozhodne o české demokracii

Jakub Patočka

Klíčem k symbolickému i faktickému odblokování současné politické situace je vydání Andreje Babiše trestnímu stíhání. Pak by mohla vzniknout vláda z bloku čtyř pravicových stran a Agrofertu. Je na lidech, zda to dokážou tlakem zdola vynutit.

Na pozvání zlínského divadla jsme s Jiřím Pehem ve sváteční pátek 17. listopadu besedovali s publikem po představení Ovčáček Miláček. Kabaretně laděný kus se točí kolem posledního roku české politiky a končí zvolením Jiřího Čunka na Pražský hrad, což, jak se od vzniku hry ukázalo, je jedna z mála strašných možností, jež se aspoň prozatím neuskuteční.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

I s mým liberálním kolegou a přítelem jsme po představení zákonitě debatovali o neutěšeném stavu a vyhlídkách české politiky. Poslední otázkou se moderátor zeptal, jaká je nejlepší myslitelná možnost stavu české politiky v listopadu 2018.

S výhradou, že jako mnohem pravděpodobnější se nyní jeví jen samé špatné a ještě horší možnosti, se ji pokusme popsat. Přijatelná varianta, kterou jsme načrtli před pár týdny, spočívající v menšinové vládě ODS, se už v mezičase ukázala — zejména vinou předvídatelně oportunistického postupu komunistů a Okamurových rasistů — jako nerealistická.

Nejhorší možnost

Přitom nadále platí základní premisa: suverénně nejhorší možností, která před námi dnes stojí, je menšinová vláda řízená Andrejem Babišem. Je selháním Respektu i řady postav na levici, pokud hrozbu Babišova nástupu k moci relativizují a naše varování před ním se pokoušejí shazovat nálepkováním našich novin jako antibabišovského média. Od pověstně doktrinářsky antikomunistických či antikapitalistických hlasů zní taková kritika zvláště zábavně.

Nejsme žádné antibabišovské noviny. Jsme svobodný humanitně-demokratický deník, který ve svém za celou svou existenci nejdůležitějším a široce oceňovaném novinářském projektu, souboru analýz a investigativních reportáží, shrnutých v knize Žlutý baron, prokázal, jak a v čem je Babišův podnikatelsko politický projekt nebezpečný a proč je řádově větší hrozbou než klasická pravice či jiné složky parlamentního provozu.

Nevycházeli jsme z předpojatosti vůči Babišovi, vycházeli jsme z analýzy a investigace. Je novinářským a intelektuálním selháním našich kritiků, pokud naše poznatky bůhví z jakých důvodů ignorují a pokoušejí se nám pro náš postoj podsouvat — ve shodě s Agrofertem — jiné nežli čestné pohnutky.

Babiš nemá o demokratickou politiku zájem, nerozumí jí. Chce složky veřejné správy integrovat do svých podnikatelských aktivit tak, jako to už v minulém období provedl s Českou inspekcí životního prostředí nebo Finanční správou.

Jen si chvilku představte, že Babiš řídí jednobarevný kabinet. Záhy vymění správní orgány státních podniků, aby šly na ruku jeho Agrofertu, což bude ale ještě to nejmenší. Především získá plnou kontrolu nad ministerstvem vnitra či tajnými službami. Jen si představte, že mezi „naše, kteří na ně zakleknou“, se zařadí také zaměstnanci Policie České republiky či tajných služeb. A jen si představte, jak se zúží prostor k jakékoli veřejné debatě a kritice, pokud veřejnoprávní média začne řídit kartel Babiše, Okamury a komunistů, k čemuž se dnes podle všeho směřuje.

S Milošem Zemanem dali najevo, že vůbec nemají v úmyslu respektovat Ústavu. Repro DR

Můžeme se shodnout v tom, že problémy, jež tíží a ohrožují českou demokracii, přesahují osobu Andreje Babiše a jeho Agrofert. Můžeme se shodnout v tom, že je nutné poctivě se zabývat příčinami, z nichž vyrostl, a že je namístě je nacházet v katastrofálně zpackané české transformaci vedené pod taktovkou pravice v čele s ODS za neobratného přicmrndávání většiny ČSSD. Ale obelhává sebe sama i všechny kolem sebe každý, kdo si namlouvá, že Babiš není hrozbou úplně jiné kategorie, hrozbou potenciálně horší než Orbán či Kaczynski.

Česká republika se nalézá v zoufalé situaci bezprostředního ohrožení elementárních základů demokratického politického provozu. Skandalizační kampaně, likvidace nepohodlných oponentů, médií, institucí, kriminalizace disentu, to jsou věci, s nimiž je třeba počítat. A náběhy k nim v týdnech po volbách vystoupily ještě mnohem výrazněji nežli před nimi.

Přitom je jasné, že Andrej Babiš se právě na možnost menšinové vlády třese jak drahý psík před fenkou. S Milošem Zemanem navíc dali najevo, že vůbec nemají v úmyslu respektovat Ústavu. Její tvůrci samozřejmě počítali s tím, že každé pověření k pokusu sestavit vládu má vést k cíli opatřit takové vládě sněmovní většinu, byť by se nakonec mělo ve výsledku jednat o vládu menšinovou.

Sám předpoklad, že je možné po několik měsíců provozovat vládu bez sněmovní důvěry a vykonávat vládní pravomoci, jako by se nechumelilo, je sám o sobě de facto deklarací úmyslu provést ústavní převrat. A jedná se o celkově už asi patnáctý důvod, pro nějž by měl být Miloš Zeman výkonu své funkce zbaven — pro zjevnou nezpůsobilost ji vykonávat.

Vinou všech, kdo se podíleli na zvolení Radka Vondráčka předsedou Sněmovny, bez ohledu na to, že Zeman s Babišem deklarovali záměr Ústavou se neřídit, tak Babiš získává fakticky všechny tři pokusy sestavovat vládu a vykonávat ji mimoústavně bez mandátu Sněmovny. A stává se také svrchovaným pánem nad tím, zda a kdy bude možno rozpustit Sněmovnu. Pokud by náhodou třeba znovu potřeboval imunitu...

Nejlepší možnost

Právě pod zorným úhlem takovéto situace je třeba pohlížet na formulaci „nejlepší možnosti“, která pořád ještě není vůbec dobrá, ale aspoň skýtá dostatek prostoru k spontánnímu příznivému vývoji české politiky. A především by odvrátila fatální hrozbu menšinové vlády Agrofertu pod Babišovým vedením.

Je plně srozumitelné, že všechny demokratické strany vylučují vstup do Babišovy vlády. Je to zásadovost, která nebývala v české politice úplně obvyklá a zasluhuje ocenění. S Babišem, důvodně podezřelým z krádeže v řádu desítek milionů, se do vlády opravdu jít nedá. Jenomže zásadové setrvávání mimo ni zase znamená, že Babiš může výhodně tvrdit, že mu vlastně nic jiného než se domluvit s rasisty a komunisty nezbylo.

Právě proto je patrně ze všech hlasování, které současnou Sněmovnu až do příštích voleb čekají, nejdůležitější už rozhodování o vydání Babiše a jeho pobočníka Faltýnka k trestnímu stíhání. A je asi nejpříznivější zprávou od voleb, že policie s jejím novým odesláním do Sněmovny neváhala ani den.

Všichni vědí, o jak mnoho jde a jak rychle běží čas. Pokud se většina pro vydání ve Sněmovně najde, symbolicky i fakticky se tím odblokuje situace. Nebude možné, aby se Babiš stal premiérem.

V takový moment se naskytne příležitost k tomu, aby se s politickým hnutím ANO na vládě dohodl blok pravicových demokratických stran. Jejich dohoda o spolupráci byla správným krokem, který k takovému jednání splnil základní podmínku.

Všechny čtyři strany, KDU, ODS, STAN a TOP 09 dohromady zastupují 26 procent voličských hlasů, mají podporu srovnatelnou s tou, jakou získalo ANO. Vzhledem k jejich počtu a síle by bylo zcela opodstatněné, aby požadovaly ve vládě premiéra a devět křesel, zatímco ANO by si jich ponechalo osm.

Vláda, ve které by se stal premiérem Petr Fiala a usedlo by v ní dále po dvou ministrech z každé ze čtyř pravicových stran a osm ministrů ANO, je skutečně tím nejlepším, co by tu mohlo vzniknout. Dohlédla by na spravedlivý proces s Babišem a Faltýnkem. V rozumné míře by mohla bránit bezuzdnému zneužívání veřejné moci Agrofertem.

Ve Sněmovně by byla přehledná opozice. Levice, která se opravdu potřebuje zotavit. Piráti, kteří jsou přes všechnu oprávněnou kritiku na jejich adresu v řadě ohledů užitečným fermentem politiky a jistě by kritizovali vládu v řadě důležitých bodů, aniž by se přitom museli zatěžovat správou státu, což jim evidentně vůbec nesvědčí. A konečně Okamurovi rasisté, které by v takovéto parlamentní konstelaci bylo možno izolovat, rozpustit a individuálně trestat za zjevné a hrubé porušování českých zákonů.

Podstatným prvkem v situaci se tu už samozřejmě stává volba prezidenta. Pokud by se na Hradě ocitl kdokoli, kdo svou roli pochopí jinak než jako úlohu podušky pod Babišovým razítkem a svou podporu ve společnosti si bude opatřovat jinak než zapšklým šířením nenávisti, cesta k dalším pokusům sestavovat vládu, případně rozhodovat svévolně o termínu předčasných voleb, se Babišovi zásadně zkomplikuje. Stejně tak jako se podvážou jeho možnosti pracovat s divokou kartou podpory získávané u rasistů.

Přitom, a to je třeba mít po celou dobu nastávající prezidentské kampaně na paměti, patrně jediným kandidátem, proti němuž by byl Zeman ve druhém kole ve výhodě, je Mirek Topolánek. Všechno, co bylo na minulých vládách pravice strašné, zosobňuje násobně větší měrou nežli Karel Schwarzenberg. S kýmkoli jiným nežli s Topolánkem Zeman skoro určitě ve druhém kolem prohraje, tak jako by byl prohrál už v roce 2013 s kýmkoli jiným kromě Schwarzenberga.

Jako málokdy po roce 1989 teď záleží na lidech, na schopnosti politické veřejnosti se zmobilizovat. Je jasné, že to, co tu píšeme, Babiš ví úplně stejně dobře jako my. Udělá všechno pro to, aby ho Sněmovna nevydala. Budou v ní v onen osudný den spousty poslanců motivovaných všemi myslitelnými způsoby, aby pro jeho vydání nehlasovali. Představujme si scény, jaké se odehrávaly před oběma volbami Klause prezidentem.

V den, kdy se bude o vydání Babiše a Faltýnka rozhodovat, by se měla konat největší demonstrace, jakou bude česká občanská společnost schopna uspořádat. Hlasující poslanci se totiž musí bát veřejnosti víc než Agrofertu. Bude to den, kdy se bez špetky nadsázky rozhodne o české demokracii.

    Diskuse
    DU
    November 22, 2017 v 21.33
    Názor pana šéfredaktora nerespektuje výsledky svobodných voleb
    Není totiž rozhodující, kolik procent hlasů kdo získal, zvláště, pokud se nedokázal před volbami dohodnout.

    Petr Fiala je lídrem strany, která získala 11% hlasů ve volbách. Mohl by se stát premiérem, pokud by se dohodl na koalici s ANO. Nepsaná pravidla hovoří o tom, že strana, která disponuje podstatně větším počtem mandátů z vládní většiny, má post premiéra. Pokud ho z nějakých důvodů nemá (např. Alexandr Kwasniewski v roce 1993), tak má vítězná strana většinu křesel ve vládě.

    Myslím, že ANO by muselo být padlé na hlavu, kdyby šlo do vlády s pravicovým blokem s menšinou ve vládě a předalo post premiéra. Miloš Zeman pod tlakem prezidenta Havla nabídl v roce 1998 lidovcům a US jen polovinu, nikoli většinu vládních křesel.

    Proti Babišovi by mělo smysl mobilizovat jen tehdy, pokud by tu před ním byla standardní liberální demokracie. Než naslouchat blábolům nevěrohodných lidí typu Kalouska nebo ODS, která se od roku 1997 nezměnila, tak to raději ať ANO ukáže, co umí. Nějaký fungující a věrohodný ústavní či politický systém tu deformovat nemůže. Protože tu nic takového prostě nebylo a není.
    PK
    November 23, 2017 v 6.26
    Už to přeháníte, pane Ungere
    Vaše kopáni za Babiše, které tak vehementně popíráte, bylo velmi nápadné už před volbami. Natož teď.
    "Nějaký fungující a věrohodný ústavní či politický systém tu deformovat nemůže. Protože tu nic takového prostě nebylo a není."

    Možná až trochu bonmot - ale při pohledu na všechno to politické šíbrování za poslední už téměř tři desetiletí v české politice je sotva možno tvrdit, že by tento výrok neměl reálný podklad.
    DU
    November 23, 2017 v 17.8
    Vážený pane Kolaříku,
    Vaše reakce mě mrzí a přijde mi bolševická par excellence. Než byste zde vstoupil do věcné debaty, odsuzujete mě jako člověka, který "kope za Babiše" a zřejmě jsem podle Vás o to zákeřnější, že to popírám. Jsem tedy něco jako "spiklenec" nebo "zakuklenec". To je slovník 50. let minulého století. Dnes zřejmě kdo není proti Babišovi (dříve nebyl pro vedoucí úlohu KSČ a stalinský socialismus), tak nemá právo na to, aby se s ním demokraticky diskutovalo. Přitom já nikdy nepopřel, že se v ledasčem musím Babiše a hnutí ANO zastat. Jen jsem tu napsal, že jsem nevolil ANO v minulých i předminulých volbách.

    Standardní liberální demokracie tu ovšem skutečně nebyla ani před Babišem, žádný kvalitativní zlom v letech 2013-2017 nenastal.

    Byla tu před Babišem nezávislost médií? Ale kdepak. Byla tu nezávislost soudů? Podívejte se na těch mnoho kauz se slavnou Klausovou amnestií jako korunou na závěr. Byla zde nezávislost alespoň Ústavního soudu? Také ne. Srovnejte rozhodnutí soudců o stížnosti na Julínkovu reformu zdravotnictví a potom na podobnou stížnost na zdravotnické poplatky již za Zemanova prezidentství. Diametrálně odlišné rozhodnutí! A největším zásahem do volné soutěže politických stran bylo rozhodnutí ÚS o zrušení sněmovních voleb v roce 2009.

    Excesy z počátku 90. let by se daly omluvit, ale demokracie tu v žádném případě později nezapustila pevné kořeny. Prvky demokracie tu byly dříve i dnes. Ale ten "splitting" proBabiš a antiBabiš, komunismus a antikomunismus, Paroubek a antiParoubek, Klaus a Havel, Rusko a USA svědčí o neuvěřitelné nevyzrálosti českého demokratizujícího a zase "normalizujícího se" systému.
    MP
    November 24, 2017 v 13.53
    Kdyby měli v Judey demokracii, umřel by Ježíš sešlosti věkem, zatímco by o něm jednala příslušná parlamentní komise -- a křesťanství by vůbec nevzniklo, napsal (přibližně, proto bez uvozovek) Carl Schmitt a věděl, o čem mluví.
    "Nejprve musím spis řádně prostudovat ...", řekl nově zvolený předseda mandátového a imunitního výboru a věděl o čem mluví. Uvidíme, zda to bude za rok, až třeba už bude spis dostatečně prostudován, tak horké. A jestli mezitím třeba policie nestáhne svoji žádost.

    Den, ve kterém se bude rozhodovat o české demokracii v dohledné době nejspíše nebude. Bude řada proher a výher, kdy se bude rozhodovat o její kvalitě. Ten nejbližší a hodně důležitý střet proběhne v lednu. Půjde o to, jak ústavně tvořivého budeme mít prezidenta.

    Nejspíše nás čeká střet o veřejnoprávní media a mediální zákony, v tom může sehrát klíčovou roli mobilizovaná veřejnost (kterou Jakub Patočka,vzhledem ke svému sociologickému vzdělání nepochopitelně, nazývá "občanskou veřejnosti"). Čeká nás střet o krajská zastupitelstva, o ústavní či naopak blokační většinu v Senátu ... ano, může se stát, že budeme o přijatelnou úroveň demokratického vládnutí prát čtyři roky.

    Souhlasím s Davidem Ungerem ( to se mi zase nestává tak často): útěšná Patočkova pohádka o zle sani Babišovi, ohrožené princezně demokracii a občanské společnosti jako rytíři-zachránci v přípravě k tomu houževnatému a nekončícímu odporu příliš nepřispívá (a to v Jakubově provedení ten rytíř alespoň nepřipomíná nápadně Kalouska a nejede na panduru s nákladem padáků).
    PK
    November 25, 2017 v 7.8
    "A jestli mezitím třeba policie nestáhne svoji žádost."
    Píše pan Profant, jako by to byla ta nejnormálnejši věc na světě. A dále rozšafně usuzuje, že není třeba nijak bít na poplach.

    Bůh s vámi se všemi. Ale jak říkám, EU by se od tohoto měla rázně odstřihnout,sama iniciovat různé -exity, a nechat celý Visegrad sobě samému napospas.
    PK
    November 25, 2017 v 7.16
    Kromě Slovenska, samozřejmě
    Slovensko má euro, s fašouny se v nedávných volbách vypořádalo, a je to civilizovaná země. I Mečiarovu amnestii chtějí zrušit.
    PK
    November 25, 2017 v 8.56
    Dobrá tedy, pane Ungere
    Vy jste se tady ještě před několika dny dožadoval toho, aby ODS šla s Babišem do vlády. Na tom bylo zvláště zajímavé, že jste to spojil s maximální možnou kritikou předsedy Fialy, takže by si od něj pes kůrku nevzal. Bylo skutečně pozoruhodné, že jste tak vehementně požadoval, aby člověk s tak nízkými morálně-volními vlastnostmi, jaké jste mu přisoudil, šel do vlády. Přitom ale zároveň právě to, že do té vlády jít nechce, byla ve vašich očích ta největší gauneřina.
    Nyní tady šefredaktor Jakub Patočka naznačil možné podmínky, za kterých by do té vlády mohl (a měl) jít, a ostatní strany Demokratického bloku s ním. A hleďme - zase se vám to nelíbí. Prý je to "nerespektování výsledku voleb".

    Dobrá tedy. Nezbývá, než respektovat výsledek voleb, jehož výsledkem bude vláda Babiše, Okamury a komunistů. Ano, máte úplnou pravdu, takto svobodně rozhodli voliči, a je třeba to respektovat.
    PK
    November 25, 2017 v 9.33
    Ještě k tomu "kopání za ..."
    Pane Ungere, když nám někdo vysvětluje, že "tohle by Babiš nikdy nepřijal", nebo "to by musel být Babiš padlý na hlavu, aby na tohle přistoupil", když se někdo obořuje na politické konkurenty, že nedělají to, co by Babiš rád (bezproblémově sestavit vládu), a že mu submisivně nejdou na ruku, přes jasnou vůli svých vlastních voličů, tak to já nazývám obhajobou Babišových zájmů a rétorikou v jeho prospěch, čili lidově " kopání za Babiše".

    V tomto smyslu já se např. netajím tím, že v této chvíli a za této situace kopu za Demokratický blok.
    MP
    November 25, 2017 v 9.50
    Pavlovi Kolaříkovi
    Jistě, je docela normální, že mnozí lidé se chovají jinak, než bychom od nich chtěli. A to dost často očekávatelně.

    Mohu to moralizovat a utrpět morální vítězství i za cenu, že se přitom vzdám reálných obranných pozic. Anebo mohu provést inventuru toho, co mám k dispozici, hledat spojence a prostředky, jak určitému politickému vývoji zabránit a jak ho zvrátit. To druhé je dřina a běh na dlouhou trať, ale může to něco změnit.

    Jistě, má ta druhá cesta ještě dodatečný náklad. Vyskytnou se tací, co Vás budou okřikovat a podezírat z kolaborace se zlem. Jednak novinářští šmoci jako B. Pečínka, který si už pohodlně rozdělil stávají strany na "skutečnou" a "kooperující" opozici. Zaslouží si určitou shovívavost, něčím se živit musí a jinak než s černobílými schématy to neumí.
    + Další komentáře