Den, kdy se rozhodne o české demokracii
Jakub PatočkaKlíčem k symbolickému i faktickému odblokování současné politické situace je vydání Andreje Babiše trestnímu stíhání. Pak by mohla vzniknout vláda z bloku čtyř pravicových stran a Agrofertu. Je na lidech, zda to dokážou tlakem zdola vynutit.
Na pozvání zlínského divadla jsme s Jiřím Pehem ve sváteční pátek 17. listopadu besedovali s publikem po představení Ovčáček Miláček. Kabaretně laděný kus se točí kolem posledního roku české politiky a končí zvolením Jiřího Čunka na Pražský hrad, což, jak se od vzniku hry ukázalo, je jedna z mála strašných možností, jež se aspoň prozatím neuskuteční.
I s mým liberálním kolegou a přítelem jsme po představení zákonitě debatovali o neutěšeném stavu a vyhlídkách české politiky. Poslední otázkou se moderátor zeptal, jaká je nejlepší myslitelná možnost stavu české politiky v listopadu 2018.
S výhradou, že jako mnohem pravděpodobnější se nyní jeví jen samé špatné a ještě horší možnosti, se ji pokusme popsat. Přijatelná varianta, kterou jsme načrtli před pár týdny, spočívající v menšinové vládě ODS, se už v mezičase ukázala — zejména vinou předvídatelně oportunistického postupu komunistů a Okamurových rasistů — jako nerealistická.
Nejhorší možnost
Přitom nadále platí základní premisa: suverénně nejhorší možností, která před námi dnes stojí, je menšinová vláda řízená Andrejem Babišem. Je selháním Respektu i řady postav na levici, pokud hrozbu Babišova nástupu k moci relativizují a naše varování před ním se pokoušejí shazovat nálepkováním našich novin jako antibabišovského média. Od pověstně doktrinářsky antikomunistických či antikapitalistických hlasů zní taková kritika zvláště zábavně.
Nejsme žádné antibabišovské noviny. Jsme svobodný humanitně-demokratický deník, který ve svém za celou svou existenci nejdůležitějším a široce oceňovaném novinářském projektu, souboru analýz a investigativních reportáží, shrnutých v knize Žlutý baron, prokázal, jak a v čem je Babišův podnikatelsko politický projekt nebezpečný a proč je řádově větší hrozbou než klasická pravice či jiné složky parlamentního provozu.
Nevycházeli jsme z předpojatosti vůči Babišovi, vycházeli jsme z analýzy a investigace. Je novinářským a intelektuálním selháním našich kritiků, pokud naše poznatky bůhví z jakých důvodů ignorují a pokoušejí se nám pro náš postoj podsouvat — ve shodě s Agrofertem — jiné nežli čestné pohnutky.
Babiš nemá o demokratickou politiku zájem, nerozumí jí. Chce složky veřejné správy integrovat do svých podnikatelských aktivit tak, jako to už v minulém období provedl s Českou inspekcí životního prostředí nebo Finanční správou.
Petr Fiala je lídrem strany, která získala 11% hlasů ve volbách. Mohl by se stát premiérem, pokud by se dohodl na koalici s ANO. Nepsaná pravidla hovoří o tom, že strana, která disponuje podstatně větším počtem mandátů z vládní většiny, má post premiéra. Pokud ho z nějakých důvodů nemá (např. Alexandr Kwasniewski v roce 1993), tak má vítězná strana většinu křesel ve vládě.
Myslím, že ANO by muselo být padlé na hlavu, kdyby šlo do vlády s pravicovým blokem s menšinou ve vládě a předalo post premiéra. Miloš Zeman pod tlakem prezidenta Havla nabídl v roce 1998 lidovcům a US jen polovinu, nikoli většinu vládních křesel.
Proti Babišovi by mělo smysl mobilizovat jen tehdy, pokud by tu před ním byla standardní liberální demokracie. Než naslouchat blábolům nevěrohodných lidí typu Kalouska nebo ODS, která se od roku 1997 nezměnila, tak to raději ať ANO ukáže, co umí. Nějaký fungující a věrohodný ústavní či politický systém tu deformovat nemůže. Protože tu nic takového prostě nebylo a není.
Možná až trochu bonmot - ale při pohledu na všechno to politické šíbrování za poslední už téměř tři desetiletí v české politice je sotva možno tvrdit, že by tento výrok neměl reálný podklad.
Standardní liberální demokracie tu ovšem skutečně nebyla ani před Babišem, žádný kvalitativní zlom v letech 2013-2017 nenastal.
Byla tu před Babišem nezávislost médií? Ale kdepak. Byla tu nezávislost soudů? Podívejte se na těch mnoho kauz se slavnou Klausovou amnestií jako korunou na závěr. Byla zde nezávislost alespoň Ústavního soudu? Také ne. Srovnejte rozhodnutí soudců o stížnosti na Julínkovu reformu zdravotnictví a potom na podobnou stížnost na zdravotnické poplatky již za Zemanova prezidentství. Diametrálně odlišné rozhodnutí! A největším zásahem do volné soutěže politických stran bylo rozhodnutí ÚS o zrušení sněmovních voleb v roce 2009.
Excesy z počátku 90. let by se daly omluvit, ale demokracie tu v žádném případě později nezapustila pevné kořeny. Prvky demokracie tu byly dříve i dnes. Ale ten "splitting" proBabiš a antiBabiš, komunismus a antikomunismus, Paroubek a antiParoubek, Klaus a Havel, Rusko a USA svědčí o neuvěřitelné nevyzrálosti českého demokratizujícího a zase "normalizujícího se" systému.
"Nejprve musím spis řádně prostudovat ...", řekl nově zvolený předseda mandátového a imunitního výboru a věděl o čem mluví. Uvidíme, zda to bude za rok, až třeba už bude spis dostatečně prostudován, tak horké. A jestli mezitím třeba policie nestáhne svoji žádost.
Den, ve kterém se bude rozhodovat o české demokracii v dohledné době nejspíše nebude. Bude řada proher a výher, kdy se bude rozhodovat o její kvalitě. Ten nejbližší a hodně důležitý střet proběhne v lednu. Půjde o to, jak ústavně tvořivého budeme mít prezidenta.
Nejspíše nás čeká střet o veřejnoprávní media a mediální zákony, v tom může sehrát klíčovou roli mobilizovaná veřejnost (kterou Jakub Patočka,vzhledem ke svému sociologickému vzdělání nepochopitelně, nazývá "občanskou veřejnosti"). Čeká nás střet o krajská zastupitelstva, o ústavní či naopak blokační většinu v Senátu ... ano, může se stát, že budeme o přijatelnou úroveň demokratického vládnutí prát čtyři roky.
Souhlasím s Davidem Ungerem ( to se mi zase nestává tak často): útěšná Patočkova pohádka o zle sani Babišovi, ohrožené princezně demokracii a občanské společnosti jako rytíři-zachránci v přípravě k tomu houževnatému a nekončícímu odporu příliš nepřispívá (a to v Jakubově provedení ten rytíř alespoň nepřipomíná nápadně Kalouska a nejede na panduru s nákladem padáků).
Mohu to moralizovat a utrpět morální vítězství i za cenu, že se přitom vzdám reálných obranných pozic. Anebo mohu provést inventuru toho, co mám k dispozici, hledat spojence a prostředky, jak určitému politickému vývoji zabránit a jak ho zvrátit. To druhé je dřina a běh na dlouhou trať, ale může to něco změnit.
Jistě, má ta druhá cesta ještě dodatečný náklad. Vyskytnou se tací, co Vás budou okřikovat a podezírat z kolaborace se zlem. Jednak novinářští šmoci jako B. Pečínka, který si už pohodlně rozdělil stávají strany na "skutečnou" a "kooperující" opozici. Zaslouží si určitou shovívavost, něčím se živit musí a jinak než s černobílými schématy to neumí.
Ale teď jste onu chybějící věcnost vynahradil a jsem za to rád. Petra Fialu jsem kritizoval ze dvou důvodů. Ten první důvod je ten, že není takovým obhájcem demokracie a tradičních politických stran, do jaké se stylizuje. Obecně Demokratický blok (který jsem vlastně já volil) se nyní staví do pozice ochránců demokracie, aniž by nějak vážně ohrožena byla či došlo k nějaké změně ve smyslu vážnějšího ohrožení toho, co před tím ohroženo nebylo. Druhým důvodem mé kritiky Petra Fialy je ten, že nyní po apriorním odmítnutí jednání s ANO o vládě, má ještě drzost ANO vyčítat, že nejedná s lidovci a soc. dem. Hovoří jakoby ODS neměla žádné voličské hlasy a odpovědnost, jak vládě ANO s SPD a KSČM zabránit. Kéž by tu špinavou práci za ně udělal někdo jiný, že. Mimochodem vzpomeňme si, kdo za ODS privatizoval banky nebo dereguloval nájemné...
Mým hlavním argumentem k článku Jakuba Patočky bylo, že je naprosto nereálný požadavek Demokratického bloku chtít nadpoloviční většinu křesel ve vládě (se 48 poslanci proti 78 poslancům za ANO) a ještě k tomu post premiéra. To by si třeba Josef Lux blahé paměti nedovolil. Každý komunální politik na malém městě ví, že když se skládá koalice ze dvou stran nebo bloků, tak jedna může mít výhodu postu starosty a ta druhá si to kompenzuje většinou v radě. Ale nikdy nemá slabší partner obojí.
Myšlenka na vládu ANO s celým Demokratickým blokem však není špatná. Spíše než o většinu ve vládě nebo post premiéra bych třeba licitoval o takové věci jako ministerstvo vnitra, vyšší ochranu nezávislosti médií zejména těch veřejnoprávních, boj proti extremismu, podpora regionů, které extrémistům nahánějí hlasy, nebo co nejbližší přijetí eura. Tak by Demokratický blok ukázal, že mu nejde o funkce a politikaření, ale skutečnou ochranu té demokracie, která tu nějak je. To u stran tzv. Demokratického bloku postrádám.
1) Samozřejmě, pokud by policie tu žádost stáhla, byl by to hodně vážný signál. Ale i tak by to nemuselo znamenat ovládnutí policie jednou stranou, ale prostě jen individuální projev korupce, vydíratelnosti a kariérismu.
A hlavně by to nebylo možné bez spolupráce s imunitním výborem: pokud by měl dlouho dobu na stole informace, které by jasně zdůvodňovaly vydání (a tak to s největší pravděpodobností bude), musel by poslanec s ohledem na svoji přísahu iniciovat vznik vyšetřovací komise. Ta by sice nesemlela Babiše, ale onoho příliš snaživého policistu nejspíše ano.
2) Policie je jen jedna z institucí státu. Nebylo by to poprvé, ani u nás, ani v zemích EU, kdy by se dostala do rozporu se svým posláním a přísným principem apolitičnosti. Ale sama ani nestačí, ani není nezbytná k rozhodujícímu podlomení principů právního státu ("kompra", kauzy Olovo nebo smrtelné havárie politiků pár dní před volbami lze pořídit i bez ni a právě strany Demokratického bloku se spolu s ČSSD hodně podepsaly na vzniku a beztrestnosti alternativních privátních poskytovatelů).