Prezident Miloš Zeman ve středu odpoledne na Pražském hradě jmenoval předsedu politického hnutí ANO Andreje Babiše premiérem České republiky. Jeho menšinový kabinet, který ve Sněmovně stále nemá zajištěné hlasy pro vyslovení důvěry, hodlá prezident jmenovat za týden. Andrej Babiš se tak stane dvanáctým českým premiérem navzdory absenci jasného demokratického mandátu a navzdory trestnímu stíhání, jemuž čelí vinou podezření, že se dopustil dotačního podvodu.

V mezidobí se Zeman setká s kandidáty a kandidátkami na jednotlivé ministerské posty. Na tiskové konferenci rovněž oznámil, že se dostaví na schůzi Poslanecké sněmovny, kde se bude hlasovat o důvěře vládě. „Pokud prezident někoho jmenuje, tak je jeho povinností, aby se toho, koho jmenoval, zastal,“ řekl Zeman.

Prezidentův projev před jmenováním Babiše předsedou vlády byl krátký. Zeman pouze několika větami zaútočil na tuzemské novináře. „Chtěl bych Vás připravit na to, že část českých médií zvýší svou nenávistnou kampaň, kterou vedou proti všem, kdo jsou v této zemi úspěšní. Dovolím si Vám dát jedinou dobrou radu: ignorujte je, nevšímejte si jich a nenechte se jimi otrávit,“ řekl prezident.

Babiš mu obratem poděkoval za jmenování s tím, že se těší na budoucí vzájemnou spolupráci. Hovořil o boji proti korupci a klientelismu. Postěžoval si, že s jeho hnutím žádná ze stran nechtěla vládnout. A zopakoval, že je připraven pracovat dnem a nocí pro občany České republiky. Všechny demokratické strany odmítají s Andrejem Babišem o společné vládě vyjednávat zejména s poukazem na to, že čelí trestnímu stíhání.

Kdo podpoří Babišovu vládu?

Zeman předsedu politického hnutí ANO Babiše jednáním o sestavení nové vlády pověřil na konci října. „Moji předchůdci Václav Havel a Václav Klaus svazovali toto pověření tím, že kandidát na premiéra musí získat předem důvěru ve Sněmovně. Rozhodl jsem se, že Andreje Babiše takovým omezením svazovat nebudu,“ řekl tehdy Zeman. Sám však v minulosti stejně jako jeho předchůdci požadoval, aby kandidát na premiéra doložil, že má ve Sněmovně pro svou vládu vyjednanou podporu.

„Jmenování Andreje Babiše premiérem bez jasně deklarované většiny v parlamentu je završením jeho mocenského paktu s Milošem Zemanem. V následujících dnech a týdnech se dozvíme, zda dosavadní hlasovací koalice v Poslanecké sněmovně se stane i tichou vládní většinou — zda bude vládnout menšinová vláda ANO s podporou komunistů a SPD, nebo vláda žádnou podporu mít nebude a budeme vlastně zase na začátku,“ uvedl předseda ODS Petr Fiala.

Všechny politické subjekty zastoupené ve Sněmovně podporu Babišovy vlády doposud vylučují. Výjimkou jsou pouze komunisté, kteří oznámili, že jsou ochotni vládu tolerovat za sedmi podmínek. Mezi nimi uvedli prosazení zákona o obecném referendu, zdanění církevních restitucí, zvyšování minimální mzdy nebo ochranu přírodního bohatství České republiky. Politické hnutí ANO nicméně ani s podporou KSČM nemá ve Sněmovně většinu nutnou pro vyslovení důvěry vládě. Obě strany společně disponují jen třiadevadesáti mandáty.

Vládnout bez důvěry lze i dlouhé měsíce

Babišova vláda musí po svém jmenování do třiceti dnů předstoupit před Poslaneckou sněmovnu a požádat ji o důvěru. Pro její vyslovení je třeba nadpoloviční většina přítomných poslanců a poslankyň. Pokud se Babišovi napoprvé nepodaří důvěru získat, prezident mu podle svého dřívějšího vyjádření dá příležitost ještě jednou.

Případný třetí pokus pověřit někoho sestavením funkční vlády pak náleží předsedovi Sněmovny. Tím byl zvolen hlasy ANO, SPD, KSČM a Pirátů Radek Vondráček (ANO). Kdyby byl i on neúspěšný, může prezident přistoupit k rozpuštění dolní komory Parlamentu. Zeman nicméně již před měsícem uvedl, že je připraven udělat cokoliv, aby předešel předčasným volbám.

Na rozpuštění Sněmovny se mohou třípětinovou většinou usnést i samotní poslanci a poslankyně. Volby se v takovém případě konají do šedesáti dnů. Tuto možnost však odmítá nejen vítězné politické hnutí ANO, ale i KSČM a Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury. Nelze tak vyloučit, že menšinová, jednobarevná Babišova vláda by bez důvěry mohla vládnout prakticky neomezeně dlouho, byť se podle ústavních právníků jedná o postup, který je v přímém rozporu s Ústavou i demokratickými zvyklostmi.