Ministři nové vlády Andreje Babiše ve středu ráno vyrazili autobusem ze sídla Agrofertu do Lán. Na doporučení současné hlavy státu Miloše Zemana se jeli poklonit památce prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Krátce poté je Zeman s otevřenou náručí přivítal na Hradě. Prezident členy Babišova kabinetu chválil, prý jsou kompetentní a vůbec se jedná o ty správné lidi, kteří zařídí, aby se i ostatní lidé v naší zemi měli konečně líp.

Říkal jim, aby si nic nedělali z toho, že Babiš stále ještě nedojednal pro svou menšinovou vládu důvěru ve Sněmovně. Mezi vládou s důvěrou a bez ní totiž není podle prezidenta žádný podstatný rozdíl. Ať si nikým nevolení ústavní právníci říkají, co chtějí. Vláda je zkrátka vláda a má vládnout anebo, jak se dnes s oblibou říká, makat.

Zeman ministry rovněž ujišťoval, že v případě, kdyby vláda na první pokus ve Sněmovně nedostala důvěru, jmenuje Babiše premiérem znovu. Slíbil zároveň, že mu pro další jednání poskytne tolik času, kolik si jen oligarcha podezřelý z dotačního podvodu bude žádat.

Nikoho, kdo alespoň po očku sleduje českou politiku, nemohla Zemanova slova překvapit. Stejně jako od dob Járy Cimrmana víme, že vyfukováním cigaretového kouře do vody zlato nevzniká, je již nějaký ten čas zřejmé, že prezident má pro mocichtivého miliardáře zvláštní slabost a s chutí udělá všechno, co mu jen na lačných očích vidí.

Nejde však o zalíbení nešťastné, které by snad nebylo z Babišovy strany opětováno. Naopak. I Babiš má prezidenta svým způsobem rád. Pevný, partnerský vztah plný vzájemného pochopení, jenž spolu před více než čtyřmi lety navázali, je totiž výhodný pro oba dva.

Babiš chce uchopit moc ve státě, přetvořit jej v rodinnou firmu, kde se všichni budou mít tak báječně jako jeho vlastní zaměstnanci ve vodňanské drůbežárně, a Zeman mu s chutí umetá cestičku. Ať už jde o ústupky v podobě prominutí garance „stojedničky“ ve Sněmovně nebo drobné útoky na ostatní parlamentní strany, které je mají nalomit a napomoci Babišově vládě k získání důvěry.

Zeman ovšem není žádná neziskovka či charita, aby pro novopečeného premiéra pracoval pouze z čisté lásky a dobroty srdce. Stejně jako jde Babišovi k duhu, že mu prezident kde může, vypomůže, tak i Zeman tu a tam potřebuje jistou laskavost. Chybějící vlastní kandidát politického hnutí ANO na prezidenta je jednou z nich.

Navíc Zeman, který nevede žádnou předvolební kampaň, a proto celou Českou republiku zaplavily jeho billboardy, umně využívá sestavování vlády pro svou vlastní sebeprezentaci. A to nejlepší teprve přijde. Dva dny před prvním kolem prezidentských voleb požádá Babišova vláda Sněmovnu o důvěru a Zeman bude u toho.

Prezident již avizoval, že přijde přemlouvat poslance, aby Vládu pro lepší Česko, jak vzletně svůj kabinet předseda politického hnutí ANO nazývá, podpořili. Bude se tvářit jako státník dbající o blaho společnosti. Bude apelovat na zdravý selský rozum zákonodárců, kteří přece nechtějí dopustit, aby tu vládla vláda bez důvěry. Bude se nakrucovat před televizními kamerami a získávat značnou výhodu oproti dalším uchazečům o Hrad.

Ale jak už to v životě bývá, ani ty nejpevnější svazky, které všichni považovali za nerozlučné, nemusejí vydržet věčně. Stejný osud zřejmě potká i tenhle holport. Babiš a Zeman se dnes navzájem potřebují. Až se však předsedovi politického hnutí ANO nakonec podaří získat ve Sněmovně důvěru a prezidentské volby se stanou minulostí, spousta důvodů, proč partnerství udržovat, pomine.

Ať už Zeman na Hradě zůstane, nebo nezůstane, nemá o co dalšího usilovat. Jedinou otázkou tak zůstává, zda si pro něj přijede lafeta ještě před koncem mandátu. A Babiš jistě tuší, že hašteřivý a ostudu tropící stařík mu může leda uškodit. Třeba když se zrovna bude snažit v zahraničí prezentovat jako politik evropského střihu.