Příští týden jmenuje prezident Miloš Zeman novou českou vládu. Designovaný premiér Andrej Babiš říká, že to bude vláda odborníků, vláda pro lepší Česko.

Zjevila se zčista jasna. Nad Agrofertem se rozestoupilo nebe a byla na světě. Babiš se zpočátku pokoušel její složení utajit. Novináři jména ministrů a ministryň ale nakonec uhodli. Přesto o vládě mnoho nevíme. Ač známe profesní životopisy všech členů kabinetu.

V Babišově vládě znovu zasednou všichni, kteří zastávali ministerské posty v kabinetu Bohuslava Sobotky, s výjimkou Ivana Pilného. Ostatní jsou ve vysoké politice nováčky: pár bývalých či současných náměstků a náměstkyň, muzikolog, nově zvolený poslanec, krajská radní a velkopodnikatel v zemědělství.

Richard Brabec říká, že vláda bude fungovat jinak, než jsme zvyklí. Bude objíždět celou republiku a pracovat čtyřiadvacet hodin denně přes víkendy i během vánočních svátků. Prý to bude „mazec“.

Politické hnutí ANO se totiž rádo zaklíná pracovitostí, které říká „makání“. Jeho představitelé často vypočítávají, jak „makali“, kolik schůzek absolvovali a kde všude byli. S chutí rovněž zdůrazňují, že přicházejí s odborným řešením problémů. Prý dost už bylo politikaření, země si žádá rozumnou správu.

Politika má jít zkrátka stranou, dnes je na řadě odbornost. ANO se tváří, že zná recepty na všechny neduhy společnosti, jako by snad pro každý objektivně existovalo pouze jedno správné řešení.

V České republice jsou úřednické kabinety, takzvané vlády nezávislých odborníků, obvykle populární a Babiš se toho rozhodl využít. V časech obecného pohoršování se nad politikou se bude nadále tvářit, že politikem není. Že ani jeho vláda nemá s politikou cokoliv společného. Že zkrátka pracuje, jak nejlépe umí.

Navíc se skrze onu deklarovanou odbornost bude snažit vytvářet tlak na ostatní politické strany, aby jeho menšinovou vládu — která ostatně netouží po ničem jiném než po usilovné práci pro lidi — ve Sněmovně podpořili.

Jenže vláda není jakýmsi nezávislým a zcela odborným výborem pro veřejné blaho, které se při každém jejím zasedání automaticky rozlévá do všech koutů země. Vládnutí je naopak věc bytostně politická. Jde o hledání kompromisů, vyvažování rozličných zájmů a nalézání přijatelných řešení, na kterých panuje široká shoda.

Vytváření zdání, že lze rozhodovat obecně dobře a ve prospěch všeho lidu, má za cíl zneviditelňovat konkrétní politická rozhodnutí, jež budou vždy výhodná jen pro některé tu větší, tu menší části společnosti.

Již dnes můžeme tušit, že opatření, se kterými Babišova vláda přijde, rozhodně nebudou neutrální. Právě naopak. Například budoucí ministr zdravotnictví Adam Vojtěch hovoří o uzavírání nemocnic a jejich proměně v polikliniky. Což v posledku neznamená nic jiného než privatizaci zdravotnictví a omezování dostupnosti péče.

Politické hnutí ANO ovšem nic takového svým voličům před volbami neslibovalo — na rozdíl od pravice, která před lety o privatizaci zdravotnictví mluvila zcela bez uzardění. A podobných překvapení bude zcela jistě přibývat.

Babišovým pohádkám o dobré vládě, která pomůže všem bez rozdílu, zkrátka věřit nelze. Jeho mediální výstupy je třeba číst jako pokusy o vytváření kouřové clony, která má zastírat jeho skutečné zájmy.

Až jeho neustále zasedající a dobro rozsévající kabinet pojede na plné obrátky, kdekdo se přesvědčí, že byl oklamán. Že Babišovi nejde o blaho země, ale o blaho vlastní. Heslo „ANO, bude líp“ tudíž není zcela nepravdivé. Některým se skutečně s Babišem v čele země povede lépe. Jejich seznam ale nebude nijak dlouhý.