Stejně jako před sněmovními volbami, i před těmi prezidentskými chystá Česká televize několik speciálních pořadů. V Událostech, komentářích se ve třech dílech střetnou vždy tři z uchazečů o post prezidenta republiky. Na obrazovkách poběží rozhovory se všemi kandidáty i jejich volební spoty. Celé vysílání před prvním kolem pak vyvrcholí debatou, kam budou pozváni všichni ti, které ministerstvo vnitra do klání připustilo. A právě tato závěrečná diskuse nedává České televizi spát. Jedna z devíti připravených židliček docela pravděpodobně zůstane neobsazena.

Miloš Zeman totiž říká, že žádnou kampaň nevede a nepovede a televizní debata je jistě výraz kampaně. Úřadující hlava státu navíc nemá Českou televizi ráda. Opakovaně na ni útočí. Říká, že se jedná o soubor pitomých domovnic, hlásnou troubu TOP 09 a potravinovou konzervu se zkaženým masem. Kdyby do televizní debaty přišel, jistě by se na něj sesypala spousta výpadů od kolegů kandidátů. Zvídavé otázky by si neodpustil ani moderátor. A úřadující prezident by jej těžko odbyl jako vtíravého Jaromíra Soukupa, kterému jakožto odpověď na zdraví hlavy státu postačí, že se hlava státu sama o své vůli s vypětím sil zdvihne ze židle. Tohle všechno Zeman nemá zapotřebí. Dobře ví, že porazit se může nejlépe sám.

Zatímco neúčast v debatě může Zemanovi leda prospět, Českou televizi naopak prezidentova absence výrazně poškodí. Musí totiž dbát, aby všichni kandidáti dostali srovnatelný prostor k vyjádření. Aby všechny hlasy byly slyšet. Závěrečnou diskusi před prvním kolem zřejmě ještě lze zvládnout. Zkrátka jedno místo zůstane neobsazeno. A bude se vysvětlovat, proč Zeman odmítl přijít. Jenže pořádná patálie nastane tehdy, když Zeman postoupí do druhého kola. Což je podle předvolebních průzkumů a kurzů sázkových agentur téměř jisté.

Ve druhém kole se fígl s prázdným křeslem, jmenovkou a několika vysvětlujícími tiskovými zprávami použít nedá. Veřejnoprávní televize těžko může celý vysílací čas obsadit pouze jedním z kandidátů. Zemanovi příznivci by hlasitě křičeli. Na druhé straně těžko může rezignovat a debatu prezidentských kandidátů nevysílat. Křičeli by všichni — včetně Zemanových příznivců. Česká televize zkrátka musí plnit svou zákonem a kodexem danou roli. Dokáže-li její generální ředitel Petr Dvořák ze šlamastiky bez nějakých větších šrámů vybruslit, zaslouží si slova uznání.

Tahle nadmíru složitá a zapeklitá situace však poukazuje na ještě jeden obecnější problém. Ukazuje, že otřásat institucemi není žádná velká věda. Docela postačí, když jeden demokraticky zvolený mstivý stařík přestane hrát na demokraticky vykolíkovaném hřišti. Postačí pár dobře mířených útoků a instituce se třese. Demokracie a právní stát není něco, co by se vznášelo kdesi ve vzduchu. Kvalita demokracie a právního státu odpovídá právě kvalitě jeho institucí. Proto je třeba instituce bránit. Budou-li nadále výpady vůči nim přecházeny mlčením, mohou se v mžiku začít rozpadat.