Výsledky sněmovních voleb byly dost překvapivé a důkladně rozčeřily stojaté politické vody. Respektive bažinu zaběhlé partitokracie, která se postupně hnusila více a více lidem, hlasujícím stále častěji ve prospěch protestních aktérů.

„Díru na trhu“ ke svému triumfu umně využilo hnutí ANO, ergo politická divize holdingu Andreje Babiše. Multimiliardáře, jenž se jako kdysi císař Franz Josef (či jeho krajan Adolf Hitler) netají, že zákonodárné sbory jsou pouze „žvanírna“.

Po zisku bezmála třiceti procent se ho mnozí neostýchají spojovat (někdy i hodně účelově) s ohrožením demokracie. Ať mají pravdu, nebo ne, Babiš nebezpečný v jistém smyslu je. Stal se bezkonkurenční, nezávislou postavou aktuálně mimořádně roztříštěné politické scény. A to poté, když neváhal investovat velké peníze do svého mocenského úspěchu.

Díky tomu disponuje kvalitním politickým marketingem, drží strategickou iniciativu, nastoluje klíčová témata. Zkrátka před svými soupeři udržuje náskok několika koňských délek. Spojování pravicových či středopravých subjektů do takzvaného Demokratického bloku proti němu dokládá jedině vědomí slabosti. Zděšení z nebezpečí pro všelijaké dosavadní zájmy, jimž by navíc mohly stupňovaně uškodit brzké prezidentské volby. V nich je pochopitelně favoritem stárnoucí Miloš Zeman, vypočítavý spojenec páně Babišův, jehož z pragmatických důvodů veřejně slíbil udržet u vlády za každou cenu.