Před rokem vyzýval Miroslav Kalousek v kavárně Louvre na pražské Národní třídě českou pravici k jednotě. Za jedním stolkem s Pavlem Bělobrádkem a Petrem Fialou varoval před roztahujícím se oligarchou, který obírá o hlasy jak pravici, tak i levici. Mnoho podpory pro tenhle nápad od svých kolegů předsedů nezískal. Křivdy a spory minulých let ještě zcela nezmizely. A výzvy ke spojování se od člověka, který rozbil a následně poslal ze Sněmovny jednu z nejstarších českých stran, nezněly příliš uvěřitelně. Petr Bittner tehdy psal, že diskutující mužové spíš než alianci připomínali Tři veterány ve chvíli, kdy se perou o kouzelný měšec.

Kalousek však od své snahy o integraci české pravice neustoupil. Ostatně volební výsledek TOP 09 ukázal, že se bez ní do budoucna těžko obejde. Strana reformních bouráků se potácí na konci s dechem na hranici volitelnosti. Kdyby Kalousek v minulých měsících nevytáhl voličům z obálek hned čtyři hlasovací lístky, těžko by přežil. Spojenectví s Bursíkovým LESem, Klubem angažovaných nestraníků, Konzervativní stranou a monarchisty ho na poslední chvíli přece jen znovu vyneslo do poslaneckých lavic. Partnery ale hledaly i další pravicové strany. Občanští demokraté si plácli se Soukromníky. Naopak lidovecký románek se Starosty se pokazil již pár dní po svatbě.