Bývalo zvykem — alespoň posledních sedmadvacet let — že po parlamentních volbách nastalo horečné vyjednávání o nové vládě. Politické strany se scházely, diskutovaly, hledaly průsečíky svých volebních programů, cizelovaly programové prohlášení a domlouvaly se na rozdělení sněmovních výborů.

Dnes je však situace zcela odlišná. Andrej Babiš o nové vládě nejedná. V minulých týdnech si postěžoval, že s ním do koalice nikdo nechce. A obratem se za podpory Miloše Zemana rozhodl vytvořit menšinový kabinet.

Schůzky ve Sněmovně přesto probíhají. Všechny politické strany se scházejí s vítězem voleb a samy mezi sebou. Vyjednávají si podporu pro volbu toho či onoho do čela některého ze sněmovních výborů. Výsledky svých jednání pravidelně prezentují novinářům. A ti vydávají stručné zprávy, kdo by si kam rád sedl.

Babiš se však schůzek s ostatními stranami mnoho neúčastní. Zatímco se zástupci všech partají připravují na jedno jednání za druhým, obcházejí tiskové konference a rozesílají na všechny strany svá prohlášení k politickému ne-dění, Babiš stejně jako před volbami jezdí po celé zemi a povídá s lidmi.

V minulém týdnu se Babiš vydal do Ústeckého a Libereckého kraje. Soudě dle zveřejněných fotek bylo plno. V tomto týdnu vyrazil na Olomoucko a Ostravsko. A lidé znovu přišli. Babiš jim vyprávěl, jak je celý netrpělivý a rád by se hned pustil do práce. Kdyby nebylo zlých tradičních stran, země by již pěkných pár dní oplývala máslem a lithiem. Vyprávěl, jak ho všichni zklamali — hlavně Piráti. S jakou chutí by s nimi digitalizoval a mýtil korupci. Vyprávěl, jak to má těžké, když on jediný usiluje o to, aby bylo líp.

Ostatní strany na změnu politického stylu, který Babiš představuje, neumějí patřičně zareagovat. Stále se drží metod, které jim prohrály volby. Jejich zástupci si vezmou pěkný oblek, vyrovnají se za pultíkem, zatáhnou břicho a státnicky vypočítávají, kolik dnes měli schůzek, co si všechno řekli a že s Babišem do vlády nepůjdou. Již více než tři týdny nedělají nic jiného. Živého voliče zřejmě potkali jen ve sněmovní kantýně, když jim přinesl oběd.

Přestože máme v posledních letech volby každý rok a ještě tomu tak pár let bude, vídat voliče pouze jeden měsíc v roce nestačí. Doba se změnila. Konkurovat republiku křižujícímu Babišovi půjde ze sídel stranických aparátů ztuha. Bude třeba mezi lidi chodit. Přesvědčovat, vysvětlovat, diskutovat, naslouchat, a hlavně být nablízku.

Potkávat se s lidmi přitom není nějakou novotou. Babišův tým jistě netrávil poslední rok s hlavou v dlaních, aby v jednu chvíli došel prozření a vítězoslavně zvolal: „Což takhle se vydat za voličem?!“ Vždyť jsme v minulosti alespoň dvakrát viděli, že osobní nasazení a téměř každodenní setkávání se s lidmi vyhrává volby.

Václav Klaus na počátku devadesátých let objel ve svém favoritu téměř celou republiku a ve volbách suverénně zvítězil. O pár let později se v Zemáku napříč zemí vydal dnešní prezident a z churavé strany vykřesal důstojného protivníka na vlně kuponové privatizace surfujím občanským demokratům.

Samozřejmě že nejde o celý recept na úspěch. K tomu bude potřeba trochu více ingrediencí — namátkou fungující odborné zázemí, aktivní členskou základnu, důvěryhodné tváře na plakátech a jazyk, kterému lze porozumět. V opozici, kam téměř všechny strany směřují, je spousta času na rozličnou práci. Lze konsolidovat síly a tu a tam se vydat na výlet. Vezmou-li si strany z těchto voleb ponaučení, nemusely by v těch příštích dostat znovu za vyučenou.