V léčebnách pro dlouhodobě nemocné chybí podle nového terénního průzkumu veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové dostatek personálu na to, aby mohl pacientům zajistit důstojné podmínky k pobytu. Přetížení pečovatelů v mnoha případech vede k automatizaci péče o nemocné, na osobní přístup není čas. Problémy odhalil tým ombudsmanky rovněž ve vybavení léčeben. Dále podle Šabatové pacienti trpí nedostatkem soukromí.

Výsledkem šetření je seznam doporučení pro ministerstvo zdravotnictví i samotné léčebny a jejich personál. Za priority ombudsmanka považuje urychlené zvýšení minimálního počtu pracovníků a lepší zacházení s nemocnými.

Anna Šabatová navštívila s týmem, kde nechyběli zdravotníci, pět soukromých a tři veřejná zařízení v osmi krajích České republiky. Jejich kapacita se pohybovala od čtyřiceti do sto sedmdesáti lůžek. Ačkoli se zjištěné nedostatky netýkaly všech prověřených zařízení, podle Šabatové mají ve vztahu k systému péče o dlouhodobě nemocné obecně vypovídající hodnotu. „Není člověk, kterému by se nemohlo stát, že těchto služeb nebude muset využít. Je tedy v zájmu nás všech, aby byl pobyt v eldéenkách důstojný,“ uvedla Šabatová.

Omezovací prostředek jako řešení afektu

Nedostatek ošetřovatelů snižuje kvalitu péče. Zdravotníci v mnohých zařízeních nedbají na individuální potřeby pacientů. Často si také vypomáhají omezovacími prostředky. „Upoutání na lůžko je jistě rychlejší a jednodušší, než pacienta uklidnit. Pokud se nenavýší personál, tento problém nezmizí,“ stojí ve zprávě výzkumného týmu.

Pokoje léčeben přeplněné. V jedné místnosti se standardně nachází čtyři až šest lůžek. Málo místa, holé bílé zdi, chybějící zástěny a uzamykatelný prostor na osobní věci vypovídají podle Šabatové o ztrátě práva na soukromí. Péči navíc personál často vykonává přímo na pokoji před zraky ostatních. Jedná se podle ní o výrazné zanedbávání lidské důstojnosti. „Hygienu na pokoji prováděl personál u všech obnažených pacientů najednou nebo byli pacienti převáženi do koupelny zcela obnaženi,“ přiblížila Šabatová. Ve zprávě popsala i situaci, kdy bez oddělení zástěnou konal pacient potřebu na toaletním křesle v pokoji, zatímco dalším pečovatelé podávali stravu.

Pacienti v léčebnách dlouhodobě nemocných mívají potíže s orientací. V zařízeních ale chybí ukazatele nebo signalizační zařízení, které by jim pobyt usnadňovaly. „Pokud je pro pacienta obtížné trefit do pokoje, běžně někde zabloudí. Mnozí nemocní proto naprosto rezignují a raději zůstávají na pokoji,“ řekla Tereza Gajdušková. Zařízení také v několika případech postrádala bezbariérový přístup. Někde museli pacienti ke vstupu do sprchy nejprve překonat několik schodků.

Problémy odhalila ombudsmanka také ve výživě. Pacienti léčeben mají obvykle potíže přijímat pevnou stravu. I tehdy je ale podle Šabatové potřeba dbát na kulturu stolování. „Mixování jednotlivých složek jídla a následné podávání v dětské lahvi je projevem infantilizace. I nemocný člověk má důstojnost, a tak je potřeba přístup k němu velmi pečlivě zvažovat,“ řekla Šabatová.

Dalším z problémů je rehabilitace a aktivizace pacientů. Není výjimkou, že se nemocný během pobytu v léčebně dlouhodobě nemocných téměř nedostane z pokoje a většinu času pohlíží na bílou stěnu. Podle Šabatové to může vést až k halucinaci. Pacientům by měl personál umožnit změnu prostředí i ve chvíli, kdy má potíže s pohybem. O duševní stránku pacientů zkoumaná zařízení nedbají. „Nikde jsme se nesetkali s tím, že by nemocným byla nabízena péče psychologa,“ upřesnila Šabatová Deníku Referendum.

Některá zařízení přes zmíněné nedostatky označují pokoje jako nadstandard, za který si pacienti připlácejí dvě stě korun denně. I tento neodpovídající přístup by měl podle Šabatové stát regulovat.

Ombudsmanka na základě zjištění formulovala sedm doporučení, která adresovala ministerstvu zdravotnictví, a dále přes stovku rad určených samotným zařízením. „Budeme jednat s ministerstvem a školit personál léčeben. Zprávu z návštěv posíláme i krajským úřadům nebo zdravotnickým školám, aby se praxe postupně mohla zlepšovat,“ uvedla veřejná ochránkyně práv.