Nebeská revoluce Williama Blakea
Matěj SenftPřesně před 260 lety, 28. listopadu 1757, se v Londýně narodil básník, malíř a mystik William Blake. Jakou zásadní inspiraci nám mohou jeho myšlenky přinést dnes?
„Anglie, země umírněnosti a morální mlhy, zplodila podivné, někdy až monstrózní génie. Žádný z jejích synů ji však neuvedl do rozpaků tolik jako William Blake, ‚šílený Blake‘, jak se mu přezdívalo,“ napsal surrealista Philippe Soupault roku 1928.
William Blake, velký básník, malíř a mystik, si sám nad sebou často povzdychl: „Ach, proč jsem se s jinou tváří narodil?“ Během svého života byl mnohými považován za blázna, po jeho smrti pozapomněli na něj i jeho mistrovská díla. Jeho umění a život jsou přitom možná převratnější než všelijaké revoluce splašených dějin.
×
Svět → Komentář
28. listopadu 2017 v 10.30
Související
Diskuse
JP
November 28, 2017 v 12.18
To mi - opět jednou - připomíná Héreklaita.
Podle kterého dynamika veškerého bytí je tvořena a určována dvěma základními silami: Láskou a Nenávistí.
Přičemž Hérakleitova velikost spočívá v tom, že na rozdíl od obecného mínění, které jako pozitivní sílu chce vidět jenom tu Lásku, on si je plně vědom toho, že ani jedna z těchto obou sil nemůže vůbec existovat bez té druhé. A že ta Láska - pokud by byla přenechána jenom sobě - by svým všesjednocujícím působením nakonec vedla jenom k tomu, že vše jsoucí by se nakonec smrštilo v jeden jediný nediferencovaný bod, v jakousi totální ontologickou "černou díru". Ze které by nebylo úniku.
Takže: pozitivum a negativum, síly spojující a síly diferencující, Láska a Nenávist - to vše bude už natrvalo tvořit a utvářet náš svět, náš kosmos. A je zbytečné a marné před tímto faktem zavírat oči.
Podle kterého dynamika veškerého bytí je tvořena a určována dvěma základními silami: Láskou a Nenávistí.
Přičemž Hérakleitova velikost spočívá v tom, že na rozdíl od obecného mínění, které jako pozitivní sílu chce vidět jenom tu Lásku, on si je plně vědom toho, že ani jedna z těchto obou sil nemůže vůbec existovat bez té druhé. A že ta Láska - pokud by byla přenechána jenom sobě - by svým všesjednocujícím působením nakonec vedla jenom k tomu, že vše jsoucí by se nakonec smrštilo v jeden jediný nediferencovaný bod, v jakousi totální ontologickou "černou díru". Ze které by nebylo úniku.
Takže: pozitivum a negativum, síly spojující a síly diferencující, Láska a Nenávist - to vše bude už natrvalo tvořit a utvářet náš svět, náš kosmos. A je zbytečné a marné před tímto faktem zavírat oči.