Na obranu vykorisťovania
Vladimír ČičmanecTaké na Slovensku jsou v plném proudu debaty o nové levicové politice a vhodném jazyku pro dnešní dobu. Vladimír Čičmanec v jednom z tematických příspěvků argumenentuje, proč je i dnes na místě používat termín vykořisťování.
Nech čitateľ odpustí bulvárny nadpis. Tento text nie je apologetikou vykorisťovania ako praxe, chráňmarx, ale vykorisťovania ako termínu, ktorý slovenských liberálov naľavo od stredu vyrušuje, pretože je „terminológiou z 19. storočia“.
Tak sa vyjadril v rozhovore pre Pole Tomáš Halász. A zašiel ešte ďalej: „[…] človeka, ktorý slušným podnikaním naozaj zbohatne a stane sa milionárom a užíva si to, automaticky nazveme kapitalistickou sviňou a vykorisťovateľom?”.
×
Svět → Dopis ze Slovenska
5. listopadu 2017 v 7.55
Související
Diskuse
JP
Nějak se nám tu najednou s marxismem a jeho teoriemi přímo roztrhl pytel. Že by přece jenom blýskání na lepší časy? Renesance marxismu (alespoň toho lepšího z něj)?
Ale k danému tématu. Vladimír Čičmanec sice naprostým právem poukazuje na to, že pojem "vykořisťování" je v marxismu čirý terminus technicus, poukazující na fakt přivlastňování si nadhodnoty majitelem produkčních prostředků.
Nicméně, v realitě celá ta záležitost není zas tak vůbec jednoduchá, aby bylo možno prostě říci, že tento starý marxistický pojem má i v současné době svou nezměněnou platnost.
Za prvé, ten početní model který Čičmanec předkládá je skutečně krajně zavádějící. Ten poměr vytvořené hodnoty a vyplacené mzdy naprosto není ten, že dělník-zaměstnanec by vytvořil hodnotu 1000 a obdržel protihodnotu 100 (nejsme-li snad zrovna náhodou někde v Bangladéši); ve vyspělých průmyslových zemích ta nadhodnota kterou si přivlastňuje soukromý vlastník tvoří tak dvě, tři, v nejlepším případě čtyři procenta (od takových anomálií jako je Bill Gates můžeme odhlédnout).
Takže ta míra vykořisťování je v každém případě relativně jen velice nepatrná.
A za druhé: celá ta věc s tím "vykořisťováním" je ve své podstatě ještě mnohem složitější.
Už dlouho se zaobývám myšlenkou právě na téma "vykořisťování" napsat vlastní úvahu; snad se k tomu časem přece jenom dostanu.
Ale k danému tématu. Vladimír Čičmanec sice naprostým právem poukazuje na to, že pojem "vykořisťování" je v marxismu čirý terminus technicus, poukazující na fakt přivlastňování si nadhodnoty majitelem produkčních prostředků.
Nicméně, v realitě celá ta záležitost není zas tak vůbec jednoduchá, aby bylo možno prostě říci, že tento starý marxistický pojem má i v současné době svou nezměněnou platnost.
Za prvé, ten početní model který Čičmanec předkládá je skutečně krajně zavádějící. Ten poměr vytvořené hodnoty a vyplacené mzdy naprosto není ten, že dělník-zaměstnanec by vytvořil hodnotu 1000 a obdržel protihodnotu 100 (nejsme-li snad zrovna náhodou někde v Bangladéši); ve vyspělých průmyslových zemích ta nadhodnota kterou si přivlastňuje soukromý vlastník tvoří tak dvě, tři, v nejlepším případě čtyři procenta (od takových anomálií jako je Bill Gates můžeme odhlédnout).
Takže ta míra vykořisťování je v každém případě relativně jen velice nepatrná.
A za druhé: celá ta věc s tím "vykořisťováním" je ve své podstatě ještě mnohem složitější.
Už dlouho se zaobývám myšlenkou právě na téma "vykořisťování" napsat vlastní úvahu; snad se k tomu časem přece jenom dostanu.