Na obranu vykorisťovania

Vladimír Čičmanec

Také na Slovensku jsou v plném proudu debaty o nové levicové politice a vhodném jazyku pro dnešní dobu. Vladimír Čičmanec v jednom z tematických příspěvků argumenentuje, proč je i dnes na místě používat termín vykořisťování.

Nech čitateľ odpustí bulvárny nadpis. Tento text nie je apologetikou vykorisťovania ako praxe, chráňmarx, ale vykorisťovania ako termínu, ktorý slovenských liberálov naľavo od stredu vyrušuje, pretože je „terminológiou z 19. storočia“.

Tak sa vyjadril v rozhovore pre Pole Tomáš Halász. A zašiel ešte ďalej: „[…] človeka, ktorý slušným podnikaním naozaj zbohatne a stane sa milionárom a užíva si to, automaticky nazveme kapitalistickou sviňou a vykorisťovateľom?”.

Pekne poporiadku — “kapitalistická sviňa“ je slovné spojenie, ktoré sa na Poli nikdy neobjavilo (a voči tejto implikácii sa za redakciu dôrazne ohradzujem) a určite nie je v danom kontexte automatické. Vykorisťovateľ je naopak termín automaticky použiteľný, je to totiž terminus technicus. A negatívny je v inom zmysle, ako si naivne vysvetľuje Halász.

Vykorisťovanie je v marxistickej analýze privlastňovanie si nadhodnoty. Zjednodušene povedané, mzdy zamestnancov sú nižšie, ako hodnota tovaru, ktorý vyrábajú. Zamestnanec vyrobí produkt s hodnotou 1000, za mzdu 100. Zamestnanci teda pracujú na svoje živobytie (mzda = 100) a na zisk firmy (nadhodnota = 900). A o zisk sa firma nedelí so zamestnancami rovným dielom, ale smeruje k jej vlastníkom.

Ak teda daný podnikateľ zbohatol, je to vďaka tomu, že vykorisťoval. Privlastnil si z produkcie firmy viac, ako zamestnanci. Slušnosť či neslušnosť tu nehrajú žiadnu úlohu, je to len konštatovanie faktu. Nájdu sa ľudia, ktorí tento vzťah považujú za legitímny až prínosný. Radikálna ľavica ho považuje za nelegitímny a neférový.

Ilustrace Achmad Maulidi

Marxovo chápanie vykorisťovania ako slova nie je negatívne do tej miery, ako toto slovo pôsobí v bežnej reči. Je popisom fundamentálnych vzťahov v kapitalistickom systéme výroby. Hovorová depresia tiež nie je ekvivalentom diagnózy, ale neútočíme kvôli tomu na autorov, ktorí ju chápu akademicky — ako stav horší, než niekoľkodňové “blues”.

A máme ho prestať používať, pretože je „terminológiou 19. storočia“? Prestaneme raz kvôli veku používať napríklad „hybnosť“? Akiste, svet sociálnych vied je tekutejší, ale faktom je, že vykorisťovanie je dodnes súčasťou globálneho akademického slovníka a o jeho používaní sa nevedie spor. Ak by tu niekto mal modernizovať svoj slovník, je to skôr Halász. S reflexívnou kritikou vykorisťovania na seba totiž prezrádza zamrznutie v česko-slovenskom diskurze 90. rokov, ktorý Marxa odsúdil a považoval za absolútne prekonaného, prípadne čokoľvek marxistické považoval za nezvratne zdiskreditované minulým režimom. Na renomovaných univerzitách sa však Marx učiť neprestal, pretože, či sa to niekomu páči, alebo nie, jeho vhľad do fungovania kapitalizmu je stále prínosný. Vrátane analýzy vykorisťovania.

Texty vycházející v rámci víkendové rubriky Dopis ze Slovenska jsou přebírány z webu Poleblog.sk, partnerského média DR na Slovensku.

    Diskuse
    JP
    November 5, 2017 v 15.31
    Otázka vykořisťování
    Nějak se nám tu najednou s marxismem a jeho teoriemi přímo roztrhl pytel. Že by přece jenom blýskání na lepší časy? Renesance marxismu (alespoň toho lepšího z něj)?

    Ale k danému tématu. Vladimír Čičmanec sice naprostým právem poukazuje na to, že pojem "vykořisťování" je v marxismu čirý terminus technicus, poukazující na fakt přivlastňování si nadhodnoty majitelem produkčních prostředků.

    Nicméně, v realitě celá ta záležitost není zas tak vůbec jednoduchá, aby bylo možno prostě říci, že tento starý marxistický pojem má i v současné době svou nezměněnou platnost.

    Za prvé, ten početní model který Čičmanec předkládá je skutečně krajně zavádějící. Ten poměr vytvořené hodnoty a vyplacené mzdy naprosto není ten, že dělník-zaměstnanec by vytvořil hodnotu 1000 a obdržel protihodnotu 100 (nejsme-li snad zrovna náhodou někde v Bangladéši); ve vyspělých průmyslových zemích ta nadhodnota kterou si přivlastňuje soukromý vlastník tvoří tak dvě, tři, v nejlepším případě čtyři procenta (od takových anomálií jako je Bill Gates můžeme odhlédnout).

    Takže ta míra vykořisťování je v každém případě relativně jen velice nepatrná.

    A za druhé: celá ta věc s tím "vykořisťováním" je ve své podstatě ještě mnohem složitější.

    Už dlouho se zaobývám myšlenkou právě na téma "vykořisťování" napsat vlastní úvahu; snad se k tomu časem přece jenom dostanu.