Terapeutka skočila mezi oba rodiče a tím s největší pravděpodobností na poslední chvíli zabránila fyzickému napadení matky. Už tak dost vyděšená tříletá holčička se rozplakala. Skončilo to tentokrát „jen“ sprškou nadávek, urážek a následným vykázáním otce z terapeutické místnosti.

Vlastně neskončilo, matka podala na otce trestní oznámení. Ne kvůli těm nadávkám a urážkám, na ty už si zvykla. Otec přitvrdil a začal vyhrožovat zbraní. Legálně drženou, což neopomněl zdůraznit. Při předávání dítěte mezi rodiči mu prý mladá matčina příbuzná praštila pěstí do auta. A to si on nenechá líbit, bude se bránit. A střílet bude rovněž, jestli ještě jednou zjistí, že holčičku doprovází do školky teprve patnáctiletý hoch, další matčin příbuzný, který při tom dokonce na ulici kouří.

Mýlil by se, kdo by se domníval, že otec je nějaký neotesaný primitiv, který se neumí chovat. Naopak, jde o člověka se středoškolským vzděláním, o dosti vysoce postaveného manažera významné obchodní firmy, který, když chce, dokáže se chovat velmi slušně a zdvořile, společensky bez vady. Jen se nesmí dostat do kontaktu s bývalou manželkou.