Na téma děti a sociální sítě už toho bylo napsáno tolik, že je dost obtížné říci k tomu něco nového. Redakce Deníku Referendum mě nicméně upozornila na zajímavý článek americké dětské a dorostové psychiatričky Victorie L. Dunckleyové „Why Social Media is Not Smart for Middle School Kids“ . Ta v něm zkouší shrnout dosavadní poznatky o vlivu sociálních sítí na chování a psychiku dospívajících a vyjmenovává jistá pravidla, jejichž dodržování by  rodiče měli na dětech vyžadovat, aby je uchránili negativních následků.

Ta pravidla jsou myslím veřejnosti většinou známa. Tedy, co nejvíce oddálit první vstup na sociální sítě, protože dle Dunclayové mozek náctiletých je ještě příliš nezralý na to, aby děti dokázaly sociální sítě užívat přiměřeným způsobem. Aby dokázali odolat pokušení, aby nepropadly závislosti.

Rodiče by měli podporovat přednostně rozvoj kontaktů s vrstevníky v reálném světě. Dobu pobytu na síti by měli být rodiče dospívajícím dosti striktně vymezovat. Rozhodně by tam děti neměly „oxidovat“ devět hodin denně, což prý je průměrná doba připojení teenagerů — doufejme, že jen v USA.

Je důležité kontrolovat, co děti vlastně na sociálních sítích dělají. Když už tam mají mít profil, tak spíše rodinný než osobní. A k připojení na sociální sítě navíc využívat domácí PC s velkým monitorem, ne malý tablet či dokonce mobil, jejž dítě snadno schová a utají před rodiči, co sleduje.

Co už asi tak známé není, co není na první pohled zřejmé, že popsaná pravidla — nebo alespoň jejich větší část — platí pro výchovu obecně, má-li jít o výchovu promyšlenou a vyváženou. I do té patří přiměřená úroveň kontroly, i do té patří určité omezování. Ani v běžném denním životě si děti nemohou dělat zcela, co je napadne, i tam musí dodržovat určitá pravidla. I tam je nebo by být mělo jejich nedodržování nějak sankcionováno. Z tohoto hlediska problémy s užíváním či nadužíváním sociálních sítí zpravidla ukazují na obecnější chyby ve výchově.