Taky po tobě uklízejí děti?
Miroslav HudecPéče o sdílený prostor se dětem nevštípí, pokud neuvidí skutečné vzory v dospělých. Stejně tak starost o čistotu prostředí si budoucí generace osvojí, jen pokud s tím začneme již nyní.
Tykat cizím dospělým je za normálních okolností hrubá neslušnost, u nás navíc s dalšími negativními konotacemi. Ale já se nemohu přimět vykat a tedy projevovat alespoň minimální úctu někomu, po kom musí uklízet děti. Někomu, kdo si nedělá sebemenší násilí, a co se mu už nehodí, pohodí, kam se mu to zrovna hodí.
Leckdo může namítnout, že za prvé ty děti v celé zemi organizovaně uklízejí jen jednou, dvakrát do roka, teď třeba v akci „Ukliďme Česko“. A za druhé, že ani ony v tom nejsou nevinně, že je i dost těch, které rovněž nekoukají, kam co vrhnou, možná aniž by si uvědomovaly, že dělají něco, co by rozhodně neměly.
Úchyláci, co se hrabou v hnusu
Děti neformuje jen kladný vzor rodiče, ale leckdy také negativní zkušenost, nemluvě o tom, že většina dětí neodolá nenapodobovat hlavně své (téměř) vrstevníky, jimž se chtějí zalíbit především. Důsledkem těchto skutečností je, že poměrně značnému počtu dnešních nekuřáků se znechutilo kouření rodičů a podobně jistě leckterý mladý nadšenec do přírody prošel "paďourskou" výchovou. Samozřejmě nejinak i potomci rozumných rodičů, pečlivě třídících odpad a nosících slupku od banánu z horské túry, leckdy nepřijdou někdy na nic lepšího než třeba čmárat po zdech. Připusťme ale, že v dlouhodobější perspektivě se rodičovský dobrý příklad zúročí.
Druhá poznámka:
Mají existující nepořádek uklízet po dospělých (odrostlejší) děti? Nebo by bylo lepší, kdyby jej uklidily profesionální úklidové čety? Asi jak kdy. Všeobecně však zřejmě platí, že nekladou-li děti odpor (příp. jsou-li vhodně a přiměřeně motivované), získají spíše pocit uspokojení než zneužití. Stanou se ve svých očích lepšími, a to ne z ohledů dospělých, ale tím, že se zachovali správněji. Naděje, že jim taková vzpomínka vydrží a přispěje k jejich zodpovědnějšímu profilování má určité opodstatnění. Musíme si však dát pozor na to, aby se normou nestávala jen krátká doba, po níž mladým vydrží jejich ekologické, či sociální a obecně morální cítění, zatímco překročení prahu dospělosti se již ponese ve znamení skoncování s roztomilými hloupostmi.