Největší německý odborový svaz IG Metall, čítající na 2,3 milionu zaměstnaných v kovozpracujícím průmyslu, vzbuzuje počátkem letošního kola kolektivního vyjednávání vášně svým požadavkem, aby se vedle navýšení platů o šest procent začala zkracovat také pracovní doba.

Konkrétně požaduje právo pracujících snížit svou již nyní pouze pětatřicetihodinovou týdenní pracovní dobu na 28 hodin týdně, a to jednak v kuse až na dva roky, a především pak včetně práva vrátit se na plný úvazek zase zpět. V případě, že pracující zkrácení pracovní doby využijí k nějaké společensky prospěšné aktivitě, například k tomu trávit více času se svými dětmi nebo k dalšímu vzdělávání, měl by jim kromě toho zaměstnavatel nahradit část vzniklého výpadku mzdy. Má tedy v jistých případech jít o zkracování pracovní doby při pouze minimálním krácení dosavadních příjmů.

Jedná se o trend, který je v části německé společnosti pozorovatelný již delší dobu: Zejména v těch branžích, kterým se daří dobře a jsou v nich vypláceny poměrně vysoké mzdy, začíná být pro pracující prioritou nikoli jejich další zvyšování, ale získání více volného času. Například německé dráhy svým zaměstnaným nabídly již před rokem, že si mohou vybrat mezi navýšením mzdy o pět procent nebo o pouhou polovinu z toho, ale s navýšením roční dovolené o šest dní.

Německá sociální demokracie zase měla v programu do zářijových parlamentních voleb takzvanou rodinnou dobu (Familienzeit), jejímž prostřednictvím si měli oba partneři mít možnost redukovat pracovní dobu do koridoru okolo 30 hodin týdně, aby se mohli starat o dítě nebo jiného rodinného příslušníka, za což jim měla náležet určitá kompenzace od státu za výpadek mzdy.

Zmíněný odborový svaz IG Metall si letos udělal mezi svými členy a členkami reprezentativní průzkum a otázka pracovní doby se ukázala pro ně být opravdu stěžejní. 84 procent dotázaných chce mít obecně možnost změnit pracovní dobu dle svých aktuálních potřeb, 80 procent mít možnost ji flexibilně na určitou dobu vyloženě zkrátit.