Jako volič TOP 09 nervózně sleduji její vratké preference v demoskopických průzkumech a spolu s filmovým klasikem se ptám, kde jen soudruzi z Tyršova domu udělali chybu? TOP 09 vznikla z několika příčin. Jednou z nich bylo sdružit proevropské liberály vpravo od středu a navázat tak na několik podobných stran a koalic nedávné minulosti. Další bylo stát se vehiklem pro zvolení Karla Schwarzenberga prezidentem České republiky.

Strana vznikala v době, kdy prezidenta ještě volil parlament. To se změnilo v říjnu 2012, kdy jsme se dočkali přímých voleb a Schwarzenbergovi možná paradoxně členství ve straně, již založil, uškodilo. Rozhodně mu uškodilo jeho účinkování ve vládě Petra Nečase. Řada levicových liberálů, která se na něj dívala shovívavě, když byl za Zelené ve vládě Mirka Topolánka, se od něj odvrátila.

Hned po svém zformování Miroslavem Kalouskem a Schwarzenbergem zaznamenala strana významný úspěch. V parlamentních volbách v roce 2010 získal skoro sedmnáct procent a chvíli to vypadalo, že by mohla dlouhodobě vystřídat ODS jako vedoucí síla napravo.

Participace ve vládě rozpočtových škrtů, navíc v koalici vedené premiérem Nečasem, jež skončila ostudných skandálem, ji poškodila, takže ve volbách v roce 2013 dostala jen necelých dvanáct procent. Dnes se v různých průzkumech pohybuje kolem sedmi procent; v některých dokonce méně, v jiných má i více. To je také výsledek, který očekává jeden z jejích významných členů, jak mi sdělil v soukromém rozhovoru minulý týden.

Část konzervativnějších voličů TOP 09, jimž nezáleží na proevropském směřování České republiky, se posunula zpět k ODS. Ta sice stále úplně nevybředla z krize a její preference nejsou nijak slavné, ale reálně očekává o něco lepší výsledek než její nemilovaný proevropský rival. Část mladších městských liberálů Topce odčerpává chytře vedená populistická kampaň Pirátů, kteří možná překvapivě mají šanci na vstup do Sněmovny.

Proč se straně nedaří zastavit odliv sympatizantů během předvolební kampaně, která je poznamenána absencí velkého tématu? Především proto, že se jí nedaří ona velká témata, jež visí ve vzduchu, politicky uchopit a srozumitelně komunikovat. Jedná se o témata spojená s naší budoucností, o kterou se tu hraje a je jen smutným důkazem prázdnoty naší politiky, že se o nich skoro nemluví. V několika následující letech se rozhodne o tom, zda náš odklon od západní orientace bude trvalý, nebo se stane jen momentální výchylkou.

Topka se pokouší komunikovat důležitost voleb, ale dělá to poněkud rutinním způsobem. Doplácí na to, že hned série několika posledních parlamentních klání byla několika stranami komunikována jako osudová. Voliči už takovým řečem nevěří. Mají poněkud cynický pocit, že o všechno jde maximálně poslancům, kteří tak mluví.

V programové rovině má strana jasno. Pro pravicové liberály srovnala všechna témata a návrhy tak, jak měla, od EU po sociální a rodinnou politiku. Chybí jim však nějaký mobilizační nápad, který by kampaň sjednotil pod jednu výraznou tematickou střechu a umožnil by straně alespoň získat ty hlasy, které jsou v jejím přirozeném potenciálu. V současné populistické vlně proti zavedeným stranám a okoukaným tvářím se takové optimum může pohybovat kolem třinácti procent. Na ně však letos Topka dosáhne jen stěží.

Odhaduji, že někdy na začátku roku ve štábu strany asi převládlo přesvědčení, že jí škodí přílišná viditelnost jejího předsedy Kalouska. Uvnitř strany se ozývaly stížnosti na jeho aroganci a autoritářský styl vedení.

Kalousek nedisponuje takovým kouzlem osobnosti jako čestný předseda Schwarzenberg a za ním se v jeho stínu nedaří vyrůst střední generaci politických lídrů. K tomu se při pohledu na stagnující preference vyostřily spory mezi liberály a konzervativci uvnitř strany.

Za dané situace se předseda Kalousek poněkud stáhl. V pražských intelektuálních kruzích převládl mylný názor, že za stagnaci může jeho emotivní sněmovní boj proti Andreji Babišovi, že Babiš ho v osobním sporu přehrává. Čili že anti-Babiš není program.

Na čas tedy skoro zmizel a strana vsadila v médiích a na sociálních sítích na europoslance Luďka Niedermayera, a také na mladé, reprezentované místopředsedkyní strany Markétou Pekarovou Adamovou, jež je politicky někde ve středu. Jinou viditelnou tváří se stal představitel liberálního křídla, jedenadvacetiletý radní z Teplic a student pražských práv, Dominik Feri.

Kalousek se „vrátil“ až se zahájením ostré fáze kampaně v září, ale stále působí na můj vkus příliš umírněně a rozumně. To je podle mého názoru chyba. Předseda čtyři roky velmi emotivně držel prapor protibabišovské opozice a v momentě, kdy bylo třeba jít do finále, na základě chybného kalkulu přibrzdil.

Přitom téma Babiš a téma Tomio Okamura, tedy nástup nesystémových extrémistů, kteří budou logikou svého osobnostního nastavení tlačit naši zemi na okraj Unie, ne-li dokonce z ní ven, je opravdovým ústředním tématem těchto politických let. Proti populistům nemohou proevropští liberálové stavět profesorsky opatrné stíny. Proti boxerovi je potřeba postavit boxera a Kalousek je potenciální těžká váha. Nikdo další takový v TOP 09 zatím není.

Nejviditelnějším sloganem Topky je Neuhneme. Předvolební klipy s Petrem Čtvrníčkem jsou zábavné, ale strana nedostatečně vysvětluje, před čím že to neuhne, proč jsou tyto volby tak zásadní, proč tentokrát opravdu jde o hodně.

Naše doba není dobou jinotajů, metafor a chytrých hříček, dnes je potřeba vše sdělovat hodně nahlas, s citovým podbarvením, ať už pozitivním, nebo negativním, a hlavně doslovně. Nástup populistů totiž opravdu může postupně zlikvidovat brzdy, rovnováhy a filtry, které občana v liberální demokracii chrání před možnou zlovůlí státu, nebo před tyranií většiny. Populisté v případném tichém souznění s politicky dobře propojenou a na východní trhy orientovanou plutokracií, vlastnící značnou část mediální scény, jsou dosud největším ohrožením svobody, jaké jsme od listopadu zažili.

Topka už teď svá procenta nahoru zřejmě nedostane. Doufejme tedy, že spolu s ostatními proevropskými stranami, které se hlásí k západním hodnotám občanských svobod a rozumně regulovaného svobodného trhu — s KDU-ČSL, ČSSD, Piráty a Zelenými poskládá co největší procento politického spektra. Na tom by se mohli shodnout všichni proevropští liberálové zleva doprava.

Autorova nová kniha Možná přijde i diktátor: Proč už zase ztrácíme svobodu a nikomu to nevadí vychází tento týden v nakladatelství Bourdon.