S docentem Vítem Janečkem se vídáme velmi málo, přestože navzájem sledujeme, co ten druhý dělá. On dělá leccos lépe, co do tvaru a hloubky, a tak se cítím osloven jeho vyhazovem z FAMU. Jeho příběh je sondou do stavu naší svobody.

Před časem jsem narazil na bajku o housence a vosách. Housenka se doplazila pod vosí hnízdo a lála vosám, že jsou proradné, bodavé, žravé z cizího, a tak podobně, však víte, co obnáší vosí existence. Vosy zareagovaly po svém.

Housenka umírající na četná bodnutí se z posledních sil obrátila na roháče, který šel kolem. Roháč, namísto toho, aby ji nechal alespoň iluzi, že umírá za dobrou věc, vnesl do příběhu sebe. Než vypustila duši, statečná housenka, která se pro samou spravedlnost nestihla stát motýlem, musela si vyslechnout, že vosy může poučovat roháč, protože má brnění, kterým vosí žihadlo nepronikne. Housenka si poučování vos má nechat od cesty, chce-li přežít.

Předpokládám, že když pan docent Janeček psal své články o FAMU do odborného časopisu, které byly oficiálním důvodem jeho pracovní likvidace, zabýval se akademickou diskusí. Ne představou, zda je zrovna za housenku či za roháče. Myslel si, že akademická diskuse je chráněným územím, kde se argumentuje, ne vyhazuje z práce. Následně zjistil, že je housenka. I jeho případ mne vede k tezi, že je třeba nově pojmenovat konstelaci, ve které žijeme.