Belgie je země s komplexní federalizovanou státní strukturou s třemi jazykovými skupinami (nizozemština, francouzština a němčina) a s třemi regiony (nizozemské Vlámsko, frankofonní — a částečně německé — Valonsko a dvojjazyčný Brusel). Politické spektrum zde funguje regionálně a strany jsou rozdělené podle jazyka a území. Jedinou výjimku představuje PVDA-PTB, která působí v celé zemi.

Strana je relativně stará a dlouhodobě spíše bojovala o existenci, ale posledních pět let prošla radikálními změnami. Strana si zvolila mladší vedení, které našlo inspiraci zejména u španělských kolegů z Podemosu a v některých vlámských a valonských městech slavila menší úspěchy v komunálních volbách. Po minulých federálních volbách v roce 2014 se marxisté dokonce vrátili po třiceti letech do parlamentu.

Obrovský skok v preferencích je ale novinkou posledních měsíců. Od začátku července PVDA-PTB dokonce vede v preferencích se stejným počtem mandátů jako vládní konzervativně-národní strana N-VA. Strana slaví preferenční úspěchy na úkor tradičně všemocné valonské socialistické strany PS a vlámských sociálních demokratů. Obě strany jsou na federální úrovni v opozici, ale zažívají obrovský propad kvůli korupčním a klientelistickým aférám ve valonských a bruselských veřejných podnicích.

V prosinci obvinil týdeník Le Vif / L'Express desítky komunálních a regionálních představitelů PS, že systematicky obdrželi tisíce eur za účast na (občas dokonce fiktivních) schůzích správní rady veřejných podniků (takzvané interkomunální firmy, které například zajišťují základní veřejné služby jako dodávku vody, elektřiny nebo kabelovou televizi). Některé struktury byly dokonce vytvořené tak, aby mohly ve veřejných firmách zaměstnat další rodinné příslušníky. Po vypuknutí skandálu bylo zahájeno vyšetřování a několik politiků odstoupilo.

Belgické politické strany hned na skandál reagovaly omezením možností kumulovat placené funkce politiků. Vlámští sociální demokraté dokonce kumulaci úplně zakázali. Další reakcí bylo zřízení takzvaného veřejného rejstříku všech mandátů. Tento krok však znamenal zejména pro PS jen rozšíření původního skandálu. Díky rejstříku se mimo jiné zjistilo, že bruselský starosta Yvan Mayeur dlouhodobě vydělával 110 tisíc eur v organizaci Samusocial, která v belgickém hlavním městě koordinuje pomoc pro lidi bez domova. Rejstřík dokonce ukázal, že tyto odměny byly proplacené neoprávněně, protože ani neexistovaly žádné zápisy o tom, že by starosta pro Samusocial pracoval.

Na pozadí těchto afér mohla PVDA-PTB celkem snadno růst v preferencích. PS mezitím odešla z regionální vlády Valonska a bude muset řešit strukturální problémy s klientelismem ve vlastních řadách. Po kolapsu francouzských socialistů hrozí belgickým frankofonním PS podobný osud, pokud nedokáže uspokojivě řešit současné potíže. Nikdo ze stávajících vrcholných představitelů PS ale zatím neplánuje rezignaci na vysoké stranické funkce: bývalý premiér a současný předseda PS Elio di Rupo nehodlá rezignovat.

Vlámští sociální demokraté mají zase smůlu, že negativní zpravodajství kolem frankofonní PS má dopad na vlastní preference bez ohledu na to, zda má strana ve skutečnosti s těmito skandály něco společného. Ve skandálu kolem odměn ve veřejných firmách figurovaly i jiné belgické strany, žádná z nich ale nepocítí důsledky tak silně jako PS. Komunální volby a federální volby budou už zase za rok. Nebude-li PS řešit své problémy, může si být PVDA-PTB celkem jistá, že dosáhne pěkného výsledku. Jestli to ale postačí k účasti v některé z belgických vlád, je zatím ve hvězdách. Konzervativně-národní N-VA vytvořila silný pakt s frankofonními pravicovými liberály a současné preference spíše naznačují, že současná pravicová koalice bude vládnout i nadále.