Válka s KLDR?

Petr Jedlička

Jak je pravděpodobné, že aktuální výměna výhrůžek mezi americkým prezidentem a severokorejským režimem přeroste ve válečné střetnutí? A existují k zásahu v KLDR do budoucna vůbec nějaké alternativy vyjma většího zapojení Číny?

Poslední výměna ostrých slov mezi Spojenými státy a Severní Koreou, respektive Donaldem Trumpem a režimem KLDR, znovu nastolila otázku, zda se situace může vyhrotit až do válečného střetnutí. Příslušné riziko tu nepopiratelně je. Trump již v Sýrii prokázal, že se nebrání silově-demonstračním gestům. A režim v KLDR sice není ve svých projevech tak iracionální, jak se tvrdívá — má zjevnou snahu se za každou cenu udržet ve své totalitně-militaristické podobě a logicky k tomu volí prostředky —, není však zároveň ani příliš čitelný a v mnoha konkrétních ohledech je zcela nepředvídatelný.

Vůdci a tváři KLDR Kim Čong-unovi navíc připisuje většina pozorovatelů absolutní mocenské postavení. Pokud jej severokorejský vůdce skutečně má, stačí jediné jeho rozhodnutí, jeden unáhlený rozkaz a události naberou rychlý spád.

Vždy je nicméně třeba mít na paměti tři věci:

  1. KLDR sice nedokázala zatím zvládnout přesné navádění raket dlouhého doletu ani prokazatelně miniaturizovat jadernou hlavici, má však arzenál střel kratšího a středního doletu schopných pobořit japonská města a tisíce dělostřeleckých baterií zaměřených na jihokorejský Soul,
  2. KLDR má jako militaristicky režim přispůsobeny vojenské kapacity na odstrašování hrozbou odvetného úderu, to jest umístěny v krytech a rozprostřeny po celé zemi tak, aby je nebylo možno vyřadit všechny jedním náhlým útokem,
  3. KLDR má více než milionovou armádu, šestimilionový sbor polovojenských jednotek a území s mnoha horami o celkové rozloze větší o třetinu než Česká republika.

Sám Donald Trump tyto skutečnosti možná nezná, vedení amerického ministerstva zahraničí a obrany ale ano. A americký prezident nerozhoduje jako diktátor. Režim v KLDR by zároveň nějakým mohutnějším nevyprovokovaným úderem vůbec nic nezískal a mohl naopak vše ztratit.

Proto je vyhrocení do válečného střetnutí i dnes nepravděpodobné, třebaže stále možné. Platilo to za kovbojského prezidenta Bushe, platilo za kompromisnického Obamy a platí to i nyní za siláckého egomaniaka Trumpa.

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
Jiří Kubička, psycholog
August 10, 2017 v 14.43
Docela by mě zajímalo, co si Jižní Korea, Čína i USA doopravdy přejí. Co by se dělo, kdyby se severokorejský režim zhroutil podobně jako kdysi NDR a Korea se chtěla sjednodit? Východní Německo bylo mnohem menší než Západní a mezi životní úrovní a kulturou tam a onde nebyl tak propastný rozdíl jako mezi Jižní a Severní Koreou. Navíc
Petr Jedlička, redaktor DR
August 10, 2017 v 16.53
Dle mého vědění
Ohledně přání Číny, respektive čínského vedení, panuje mezi analytiky, přijde mi, celkem shoda -- Čína by chtěla KLDR zachovat jako nárazníkový stát, avšak s loajálním režimem a bez zbraní hromadného ničení. Za každou cenu se chce vyhnout tomu druhu války, při které by korejští civilisté utíkali ve velkém na její území (protože na jih to fyzycky nejde).

USA by myslím podpořily nejraději sjednocení právě na způsob Německa, i peníze by tam nasypaly, ale popravdě nevím, zda by i toto nebylo teď za Trumpa zas nějak jinak.

Ohledně Jižní Koreje -- to je velká otázka. Psal jsem si ráno s přáteli, co žijí v Soulu, ohledně atmosféry a bylo mi v zásadě sděleno, že očitě není nic vidět, nějak se o tom nemluví. Když se kamarádka ptala v práci, jaký je případně evakuační plán. bylo jí odpovězeno, ať to neřeší a nešíří paniku. Atlantic v poslední velké analýze připomíná, že pouze 10 procent Jihokorejců považuje za největší hrobu pro svou zemi severokorejská děla a rakety. V Soulu bude prý teď demonstrace za smírnější přístup ke KLDR, kde se očekává účast cca 10 000 lidí. Na nedávnou velkou demonstraci odborů přitom přislo 40 000 lidí.