Poslední výměna ostrých slov mezi Spojenými státy a Severní Koreou, respektive Donaldem Trumpem a režimem KLDR, znovu nastolila otázku, zda se situace může vyhrotit až do válečného střetnutí. Příslušné riziko tu nepopiratelně je. Trump již v Sýrii prokázal, že se nebrání silově-demonstračním gestům. A režim v KLDR sice není ve svých projevech tak iracionální, jak se tvrdívá — má zjevnou snahu se za každou cenu udržet ve své totalitně-militaristické podobě a logicky k tomu volí prostředky —, není však zároveň ani příliš čitelný a v mnoha konkrétních ohledech je zcela nepředvídatelný.

Vůdci a tváři KLDR Kim Čong-unovi navíc připisuje většina pozorovatelů absolutní mocenské postavení. Pokud jej severokorejský vůdce skutečně má, stačí jediné jeho rozhodnutí, jeden unáhlený rozkaz a události naberou rychlý spád.

Vždy je nicméně třeba mít na paměti tři věci:

1. KLDR sice nedokázala zatím zvládnout přesné navádění raket dlouhého doletu ani prokazatelně miniaturizovat jadernou hlavici, má však arzenál střel kratšího a středního doletu schopných pobořit japonská města a tisíce dělostřeleckých baterií zaměřených na jihokorejský Soul,
2. KLDR má jako militaristicky režim přispůsobeny vojenské kapacity na odstrašování hrozbou odvetného úderu, to jest umístěny v krytech a rozprostřeny po celé zemi tak, aby je nebylo možno vyřadit všechny jedním náhlým útokem,
3. KLDR má více než milionovou armádu, šestimilionový sbor polovojenských jednotek a území s mnoha horami o celkové rozloze větší o třetinu než Česká republika.

Sám Donald Trump tyto skutečnosti možná nezná, vedení amerického ministerstva zahraničí a obrany ale ano. A americký prezident nerozhoduje jako diktátor. Režim v KLDR by zároveň nějakým mohutnějším nevyprovokovaným úderem vůbec nic nezískal a mohl naopak vše ztratit.

Proto je vyhrocení do válečného střetnutí i dnes nepravděpodobné, třebaže stále možné. Platilo to za kovbojského prezidenta Bushe, platilo za kompromisnického Obamy a platí to i nyní za siláckého egomaniaka Trumpa.

↗

Jedním z pilířů propagandy severokorejského režimu je zdůrazňování permanentního ohrožení země ze strany USA. Donald Trump jde svou rétorikou této propagandě přímo na roku. Repro DR/WmC

Co je dnes za Trumpa jiné, než bylo za Bushe či za Obamy, je daleko vyhrocenější rétorika z americké strany, severokorejský pokrok v raketové technologii a nová podoba americko-čínských vztahů, respektive americko-čínského soupeření. Z administrativy USA zaznívají od Trumpova nástupu slova o „konci éry strategické trpělivosti“ či o reakci na případnou severokorejskou demonstraci síly „mocí, jíž svět dosud nepoznal“. Severokorejský zbrojní výzkum mezitím stále postupuje a čas od času se objeví nová zpráva, že už překonal tu nebo onu technologickou metu.

Je tedy válka časem stejně nevyhnutelná? Mnozí to tvrdí, neboť si těžko představit, že by USA tolerovaly — a natož za Trumpa — severokorejské ovládnutí technologie mezikontitnentálních střel s jadernými hlavicemi — což je cíl, k němuž vojensko-výzkumné snažení KLDR objektivně směřuje, byť možná jenom kvůli odstrašujícímu účinku.

Jako alternativy k úderu se přitom uvádějí obvykle jednak velká rámcová dohoda o ukončení příslušného sverokorejského snažení výměnou za peníze, technologie, otevření trhů a tak dále — což se ale za Bushe staršího ani za Clintona příliš neosvědčilo — a jednak změna politiky vůči KLDR ze strany Číny. K tomu je Čína vyzývána soustavně v posledních letech celým západním establishmentem, avšak též neúspěšně.

Leckdo tak již dnes na sociálních sítích mudruje, že úder sejně jednou přijde a že raději teď než později, kdy bude KLDR technologicky zase dále, a tak podobně.

Ve skutečnosti ovšem existují ještě další alternativy. Jen se o nich tak často nemluví. V hlubších analýzách připouštějí i konzervativní znalci z BBC, ba i ultrajestřábové z republikánské stanice Fox nejméně čtyři další vývojové možnosti:

1. deeskalaci situace, v rámci které slíbí separátně KLDR ukončit testy raket a USA a Jižní Korea společná vojenská cvičení. Řešení tohoto typu navrhovaly letos na jaře Čína s Ruskem, Spojené státy však odmítly,
2. řešení typu containment, tedy co nejtěsnější izolaci Severní Koreje od dodávek strategických surovin, materiálů a vůbec od zbytku světa,
3. unilaterální čínskou akci, za níž by se odvděčil zbytek světa Číně tolerancí KLDR s novým přijatelnějším, i když čínským-okupačním nebo pročínským loutkovým režimem,
4. podnícení vnitřního puče či převratu v samotné KLDR, v rámci něhož by režim Kimů vystřídala nějaká racionálnější přechodná vláda, například vojenská junta.

Jistě nemalá část laické veřejnosti je tradičně mínění, že když jsou na některou zemi uvaleny sankce — což na KLDR jsou už několik desítek let —, může být situace stupňována už jen do nějaké formy války. Druhů sankcí je ovšem nesmírně mnoho. Ani ty, které schválila Rada bezpečnosti nyní, nejsou ještě ty nejpřísnější. Dalším stupněm může být například úplný zákaz dovozu ropy, plynu nebo jiných surovin, které jsou nezbytné pro chod modernějšího hospodářství.

Sankce tohoto typu nebyly dosud schváleny, neboť dopadají drtivě i na řadové obyvatelstvo, poškozují zájmy podnikatelů z okolních zemí a též hrozba severokorejského jaderného programu nebyla zatím nikdy tak velká, jak se mohla z běžného zpravodajství zdát. Nyní se situace tedy posouvá. Není to žádný důvod k jásotu, protože podmínky života normálních lidí v KLDR se v důsledku skutečně zhorší. Je to stále však lepší než přímý válečný střet.

Další informace:

Foreign Politics Trump Threatens North Korea With ‘Fire and Fury the World Has Never Seen’

BBC News N Korea crisis: Where do we go after 'fire and fury'?

TYT Trump Threatens North Korea With 'Fire And Fury'

The Guardian North Korea v the US: how likely is war?

Fox News What are US options for dealing North Korean nuclear menace?