Formálně vzato není nástupnictví v Severní Koreji žádná věda: současný vládce Kim Čong-un honosící se titulem nejvyšší vůdce zastává několik čelných funkcí. V každé má přitom svého zástupce. Nejvýznamnější z těchto funkcí je post předsedy čtrnáctičlenného Výboru pro státní záležitosti KLDR (dříve Výbor národní obrany), což je orgán, který v Severní Koreji úkoluje („politicky vede“) vládu, policii, armádu a tajné služby.

Předsedu Výboru schvaluje severokorejský parlament na základě nominace Korejské strany práce, což je severokorejská státostrana a vůdčí uskupení tamní národní fronty. Ostatní členy Výboru schvaluje parlament také, ty ale už na základě nominace předsedy Výboru. 

Poslanci musí dle ústavy schvalovat předsedu Výboru „v souladu s přáním lidu“, což v praxi znamená konsensem. Čistě procesně by tak mělo platit: politbyro strany vybere, strana navrhne, poslanci schválí a hle, nový vůdce je na světě.

Žádný z analytiků, kteří se k otázce vyjadřovali v kontextu aktuálního Kimova zmizení, ovšem nepředpokládá, že by se nástupnictví odehrálo popsaným způsobem. Rozhodovaly by neformální postupy. A pokud by se mělo odehrát v rámci systému, musel by se stát nástupcem Kim Čong-una nějaký další příslušník rodové linie Kim Ir-sena, zbožštělého zakladatele a prvního vládce lidovědemokratické Koreje. 

Který Kim by to byl konkrétně, to by záleželo buď na výběru dnes vládnoucího kruhu mocných kolem Kim Čong-una, nebo na výsledku mocenského souboje uvnitř systému, pokud by se ukázalo, že dosud vládnoucí kruh ztratil hegemonní postavení. Nejviditelnější a nejvlivnější členkou rodiny Kimů po Kim Čong-unovi je v posledních letech Kim Jo-čong, Kim Čong-unova mladší sestra, kancléřka i důvěrnice a aktuálně hvězda všech textů o Koreji. V rodině ale není jen ona.

Proč zrovna Kimové a Kim Jo-čong

Ač může působit severokorejský systém navenek jako zvlášť tuhá a poněkud kuriózní, ale jinak klasická stalinistická diktatura, ve skutečnosti je to unikátní zřízení. Kombinuje prvky nacionálně-socialistického režimu, teokracie, klasické vojenské diktatury, komunistické ideologie i jakéhosi konfuciánského republikanismu. Někdy se hovoří dokonce o jediné světové nekrokracii, protože zemi stále dle ústavy vládnou už zemřelí věční prezidenti, respektive „věční vůdci“: Kim Ir-sen a jeho syn Kim Čong-il.

Státní propaganda přisuzuje už desítky let vůdcům z rodiny Kimů polobožské atributy (legendami opředené narození, zvláštní schopnosti atd.) i mimořádný talent v nejrůznějších oblastech. Kim Čong-un se například oficiálně naučil řídit auto ve třech letech, bez zkušenosti z armádní služby se stal nejlepším severokorejským odborníkem na dělostřelectvo a bez příslušného vzdělání byl schopen vyprojektovat výstavní městskou čtvrť.

Pokrevní linie Kim Ir-sena je navíc spjata dle státní propagandy mystickou vazbou s duší i osudem celé země. Dobro a uctívání jednoho znamená dobro a uctívání druhého a naopak. Když se Korejci klaní sochám svých věčných prezidentů, oslavují tak zároveň svoji zemi. Pokud by tedy mělo nastat nástupnictví v rámci systému — tedy pokud by nenastal puč nebo revoluce, což jsou možnosti, které zatím připouští jen minimum zpráv —, musí po Kimovi nastoupit opět Kim.

Prakticky zažila KLDR zatím dvě nástupnictví, přičemž Kim Čong-il byl Kim Ir-senem vybrán dlouho dopředu a spoluvládl s ním více než jedenáct let. Kim Čong-un byl zase vybrán Kim Čong-ilem, i když se počítalo, že do čela státu nastoupí později — Kim Čong-il totiž zemřel v roce 2011 relativně nečekaně brzy a Kim Čong-unovi trvalo několik let, než mocenský aparát zcela ovládl.

U Kim Čong-una samotného se v posledních letech zdálo, že si, obdobně jako otec jeho, vyzvedává sestru Kim Jo-čong: rychle stoupala v stranické hierarchii, získávala další funkce a s nimi i moc. Z řady zdrojů je potvrzené, že sourozenci k sobě mají už od společných studií ve Švýcarsku mimořádně blízko. Sdílejí politické vize i představy o způsobech, jak je prosazovat.

Kim Jo-čong bratra nezřídka reprezentuje v zahraničí, mluví za něj a už několikrát ho i přechodně zastupovala. Většina znalců korejských poměrů ovšem pochybuje, že by současná mocenská elita přijala v čele státu všemocnou vůdkyni-třicátnici. Oficiální veřejná kultura KLDR je silně patriarchální, podle analytiků dílem pod vlivem konfucianismu, dílem pod vlivem tradičního lidového machismu.

Jestliže je však současný mocenský kruh kolem Kim Čong-una skutečně pevně zakotvený, mohla by Kim Jo-čong vládnout jako jeho hlava v pozadí; titulárním nástupcem by bylo pak například jedno z Kim Čong-unových malých dětí (oficiálně se ví jen o osmileté dceři Ču-e, ale má jich víc), nebo některý z dalších příbuzných. V čele Výboru pro státní záležitosti by mohl stát současně formálně například Čche Rjong-he — generál a dosavadní první místopředseda Výboru pro státní záležitosti, jehož povýšil do funkcí Kim Čong-un po svých čistkách ve velení armády a který je zcela loajálním členem jeho kruhu.

Další Kim Čong-unovi sourozenci

Kim Čong-un má ještě dva známé sourozence: starší nevlastní sestru Kim Sol-song a staršího vlastního bratra Kim Čong-čchula. Ani o jednom se toho oficiálně moc neví, z čehož se soudí, že se s nimi na eventuální nástupnictví nepočítá. Nevlastní starší sestra Kim Sol-song je dcerou zákonité, ale nemilované manželky Kim Čong-ila, paní Kim Jung-suk. Vlasntní bratr Kim Čong-čchul je synem třetí a naopak velmi milované společnice Kim Čong-ila, tanečnice Ko Jong-hui. Jejími dětmi jsou i Kim Čong-un a Kim Jo-čong.

O starší nevlastní sestře Kim Sol-song je známo, že působí ve státním aparátu a vede dohled na korejskou literaturou. O starším vlastním bratrovi Kim Čong-čchulovi zase, že je hudebník a hraje na kytaru. Kim Sol-song žila od počátku v ústraní. Kim Čong-čchul měl být dle vzpomínek Kim Čong-ilova důvěrníka a osobního kuchaře na suši Kendžiho Fudžimota upozaděn otcem až při dospívání, neboť Kim Čong-il nabyl dojmu, že Kim Čong-čchul má moc zženštilý charakter.

Možno doplnit, že matka Kim Čong-čchula, Kim Čong-una a Kim Jo-čong, ona tanečnice Ko Jong-hui, zemřela před několika lety na rakovinu prsu. A že její nástupkyni, to jest čtvrtou a poslední milenku Kim Čong-ila — jeho někdejší sekretářku Kim Ok —, nechal Kim Čong-un poslat po otcově smrti do pracovního tábora na převýchodu.

Prozápadní synovec

Pokud by se měl objevit v čele státu někdo ze jmenované dvojice upozaděných Kim Čong-ilových dětí (Kim Sol-song nebo Kim Čong-čchul), znamenalo by to, že se k moci dostává úplně jiná stuktura něž doposud. Dotyční by přitom sloužili zřejmě jako její loutky, protože nemají vrcholnou mocenskou zkušenost.

To stejné, a ještě ve větší míře, platí i pro další Kimy z okraje. Kim Čong-un měl totiž ještě jednoho bratra, a to nevlastního: Kim Čong-nama. Kim Čong-nam už dnes nežije. Žijí ale jeho děti.

Kim Čong-nam byl nejstarší známý syn Kim Čong-ila. Jeho matkou byla herečka Sung He-rim, druhá Kim Čong-ilova milenka. Poměrně záhy však upadl v nemilost. Slavný je incident, kdy byl zadržen v Japonsku s falešným pasem, oficiálně na cestě s rodinou do Disneylandu.

Od roku 2003 žil Kim Čong-nam mimo KLDR a v roce 2017 byl v Malajsii zavražděn, přičemž vyšetřování ukázalo na severokorejskou tajnou službu. Jak ale už řečeno, má několik dětí. Nejstarším a nejznámější z nich je přitom pětadvacetiletý charismatický elegán Kim Han-sol, který vystupuje často v západních médiích, jako jediný z Kimů nazývá režim v KLDR diktaturou a netají se přáním se do Koreje jednou vrátit.