Proč zakázat pozměňovací návrhy poslanců
Jiří PeheV dnešním dílu letního seriálu předkládajícím uskutečnitelné utopie předkládá Jiří Pehe jednoduchý, ale účinný způsob, jak omezit klientelismus a korupční praktiky lobbistů při schvalování zákonů ve Sněmovně.
Systémových změn, které by mohly pomoci české politice, je mnoho, ale jedna je v prostředí poměrně rozšířené korupce a netransparentního „lobbování“ u nás zásadní. Pokud by se podařilo změnit jednací řád Poslanecké sněmovny tak, aby jednotliví poslanci nemohli předkládat pozměňovací návrhy k projednávaným zákonům, zmizely by nejrůznější pokusy propašovat do projednávaných zákonů účelové změny — zejména pak ty, které se zdají být činěny na objednávku zákulisních zájmů.
Jinými slovy: pozměňovací návrhy jsou často buď pokusem sabotovat celý projednávaný zákon, nebo ho měnit podle přání nejrůznějších lobbistických skupin. Při často velkém množství pozměňovacích návrhů k zákonům přinášejícím zásadnější změny je přitom při hlasování Poslanecké sněmovny o těchto návrzích dost složité uhlídat, aby schválený zákon nebyl účelovými pozměňovacími návrhy devalvován nebo aby nevznikl, jak se občas říká, úplný paskvil. Zrušení pozměňovacích návrhů z rukou jednotlivých poslanců by také zrychlilo legislativní proces.
V druhé části článku se Žák věnuje historii vzniku uspořádání našeho parlamentu zakotveného v Ústavě: přílišná svoboda poslanců je dědictví z komunizmu, kdy každý poslanec měl stejná práva jakoby byl celá politická strana. Tehdy to nevadilo, parlament byl loutkové divadlo, kdežto teď tuto hypersvobodu poslanci užívají k "legislavitním smrštím", takže se často ani sami nevyznají v tom, co z parlamentu vychází.
Žák píše: "Západní experti na přechody k demokracii varovali, že pokud postkomunistické země tyto excesy z ústavy neodstraní, konsolidace demokracie se jim nepovede. Měli pravdu."
Uvedený Žákův článek si budou moci přečíst od pátku 11.8.2017 v archivu Práva i ti, kdo nemají předplatné těchto novin.