Herman a čuníci
Jan GruberDaniel Herman jako ministr kultury hrdě držel směr udaný svými předchůdci a v čele resortu neudělal takřka nic. Přesto má šanci odejít se slovy uznání a chvály. Stačí maličkost — dotáhnout výkup vepřína v Letech.
Daniel Herman je ministr kultury. Bývalý mluvčí České biskupské konference a někdejší ředitel Ústavu pro studium totalitních režimu stojí v čele resortu čtvrtým rokem. Kdyby náhodou neměl strýčka a nepotkal se s dalajlamou, které oba nemá v lásce prezident republiky, zřejmě by takřka nikdo nevěděl, že v Nostickém paláci úřaduje.
Ministr kultury totiž pro kulturu neudělal prakticky nic. Ač jej premiér Sobotka před pár dny chválil, při pohledu do koaliční smlouvy snadno zjistíme, že téměř všechny Hermanovy závazky zůstaly nesplněny.
Zákon, který by definoval kulturu jako veřejnou službu, zemřel dřív, než opustil samo ministerstvo. Zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře se Herman přes naléhání premiéra ani neobtěžoval vypracovat. Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání zůstal zaparkován ve Sněmovně před prvním čtením. Stejně dopadl i zákon o Státním fondu kultury.
Za své vzaly i sliby o zpřesnění pravidel týkajících se koncentrace mediálního vlastnictví nebo o rozšíření volných vstupů do galerií a muzeí. A novelu památkového zákona nedávno sestřelila opozice za vydatné pomoci sociální demokracie.
V době Hermanova ministrování postupně rostl rozpočet resortu a lidem, kteří pracují v kultuře, rostly platy. Těžko soudit, zda ministr srdnatě bojoval s bývalým šéfem státní kasy Andrejem Babišem o každou korunu, nebo se zkrátka vezl na vlně ekonomického růstu. Sobotkova vláda ostatně zvyšovala platy a mzdy všude, kam dosáhla.
Ač lze Hermana bez okolků označit za neúspěšného ministra, který hrdě držel směr stanovený Jandákem, Štěpánkem, Besserem a Hanákovou, stále může odcházet se slovy uznání. Vláda totiž chce ještě do voleb rozhodnout o odkupu vepřína v Letech a na jeho místě vybudovat důstojný památník utrpení českých Romů. Pokud se Hermanovi podaří dotáhnout práci, kterou pro něj skoro celou připravil ministr Dienstbier, na jeho nevýraznost i minulé neúspěchy angažovaná veřejnosti rychle zapomene.
Vláda má od května k dispozici znalecký posudek a ví, kolik by za pozemky a budovy firmy AGPI, která vepřín provozuje, měla zaplatit. Za předpokladu, že se celý areál podaří vykoupit, uzavře se po dvaceti letech jedna z nejostudnějších kapitol české polistopadové politiky. Ta totiž přes mnohá naléhání občanské společnosti i mezinárodních institucí dlouho nebyla ochotná a možná ani schopná s celou záležitostí pohnout.
Přestože Hermanovo odcházení z ministerstva bude zřejmě provázeno plácáním po rameni, česká kultura by si po letech, kdy se v čele resortu střídali ministři neschopní s ministry nekompetentními, konečně zasloužila někoho, kdo bude mít chuť se nastřádanými problémy zabývat. Nicméně při pohledu do programů jednotlivých politických stran to na lepší časy nevypadá.
A teď další polovičatost s Lety -- dobře vykoupíme vepřín, čímž dáme symbolicky najevo, že nevyšetřená podivná zabití Romů, neúspěšnost romských na vstupu do základní školy, násobně vyšší romská nezaměstnanost, špinavé kšefty s romskými ubytovnami atd. nejsou projevy rasismu české společnosti, ale politováníhodný důsledek nahodilých selhání. Fajn -- a co dál?
Co z toho oslavovaného výkupu zaručuje další úpravu a provoz památného místa. Zastavuji se v Letech tu a tam posledních patnáct let. Mimo období každoročního shromáždění bylo pietní místo vždy zarostlé, přístupné jen po cestě pro traktory, značení je neobnovované od vzniku památníku v devadesátých letech a totéž se týká informační tabule. Letos jsem tam nebyl, nevím, třeba se to změnilo, ale patnáct let nečinnosti jak MK, tak úřadu kdysi Dienstbierova mě nepřesvědčuje, že výsledkem bude víc, než ruiny na místě vepřína.