Když už je to léto, dá se zdržet u tématu, které neotřásá českou či světovou politikou. Proto se i já hlásím se svým svědectvím z letošního ročníku Colours of Ostrava, abych aspoň krátce zmínil něco, na co ostatní autoři pozapomněli.

Byl to můj první ročník. V minulosti jsem chtěl dvakrát stihnout Roberta Planta, ale nepodařilo se. Tentokrát mě přilákala svým mixem jazzu, country a popu Norah Jones, která k nám jinak dosud koncertně nezavítala. A protože těžím z výhody, že rodiče bydlí v nedalekém Havířově, a nemusím tudíž utrácet za hotel či kemp, rozhodl jsem se zkoumat hudebně-byznysový terén v celých čtyřech dnech.

Ochudím vás o pointu: před pořadateli smekám. Namixovat tak pestrý program, navíc aby se dění na jednotlivých pódiích nemydlilo mezi sebou, musí být náročné. Kdo byl připraven, věděl také, jak se v předstihu vyhnout komplikacím typu pomalé výměny vstupenek za náramky s čipem počátkem akce.

Moji optiku možná ovlivnil fakt, že hned zkraje jsem v rámci Meltingpotu absolvoval debaty o Evropě a o literatuře a až pak hudební produkci. Musel jsem se proto proplést tou částí areálu, kde fungovaly ruční dílny, malovalo se, voněl dobrý asijský čaj a nabízela se zajímavá literatura. Vlastně kdykoli jsem si chtěl odpočinout od muziky, mohl jsem prchnout k něčemu vážnějšímu — na debatu o lidských právech, umění či třeba o životě indonéských domorodců.

↗

Skot King Creosote už vydal asi šedesátku melancholických folkových alb, pro české země zůstává dosud neobjeveným. Foto notey.com

Vypadá-li takto mainstream, beru ho všemi deseti. Ačkoli festival už dávno nestojí jen na world music, lidé, kteří o ni — stejně jako o klasickou hudbu — stojí, si na své přijít mohli, byť ne na hlavních plochách. Ty patřily hvězdám světové velikosti, jež však často rovněž dostály předsevzetí burcovat k aktivismu a proti zbabělosti (Midnight Oil) nebo k lepším mezilidským vztahům (Imagine Dragons).

Okénko diskžokeje

My čtyřicátníci, nemající čas a síly cestovat za koncerty po Evropě či celém světě, jsme se poprvé u nás dočkali poučených bouřliváků z Midnight Oil nebo uklidňující Norah Jones s nádechem multikulturních tónů. S Imagine Dragons nebo zpěvačkou LP jsme poznali, co znamená rockový koncert druhé dekády jednadvacátého století, a nasáli i taneční rytmy, jež produkují Jamiroquai nebo Justice.

V tomto hudebním okénku, v němž aspoň okrajově využiji svoji dávnou vedlejší aktivitu diskžokeje, ale musím podtrhnout klíčový význam Colours: českému publiku se na festivalu představují hlavně výteční interpreti z různých končin planety, které v těchto zeměpisných šířkách téměř nikdo nezná.

Takový Sam Lee cestuje po Skotsku, Irsku a dalších ostrovních končinách, zaznamenává tam místní lidové písně a dává jim koncertní podobu. Posluchači byli nadšení. St. Paul doprovázený kapelou The Broken Bones zase z Alabamy přivezl prvotřídní soul. Pikantní je, že nejde o Afroameričana, ale o malého obézního bělocha, který klame tělem. Jeho hlas jako zvon a dokonalý prožitek všechny odzbrojil.

↗

Mladým australským Pierce Brothers je předvídána velká sláva. Nadchli i ostravské publikum. Foto youtube.com

Skot King Creosote už má na krku padesátku a k tomu asi šedesát melancholických folkových alb, přesto se ukázal být v českých zemích dosud neobjeveným drahokamem. Z Irska přijel Louis Berry s autentickým rockovým projevem a hlasem Boba Dylana, přitom mu je pouze třiadvacet a jeho život se donedávna nesl hlavně ve znamení strastí chudé nefunkční rodiny a střetů se zákonem.

Pierce Brothers jsou zase mladí Australani, kterým je předvídána velká sláva. Zatím ale hrají jen ve dvou, doprovázejí se kytarami, bubínky i exotickými dechovými nástroji, ovšem dohromady to dává rockový nářez, před kterým se mohou schovat i početné skupiny první velikosti. Lidé je nechtěli nechat opustit pódium.

Tato vystoupení jsem stihl, ale daleko víc jsem jich neslyšel. Uspokojení museli být fanoušci snad všech žánrů.

Českým, ale i polským, slovenským či německým posluchačům se představili interpreti, jejichž sláva je většinou ohraničena jen národním rámcem. Leč v Ostravě byli přijati s takovou vstřícností a nadšením, že se mnozí neubránili nefalšovanému dojetí. Prý budou na atmosféru i originální prostředí bývalých vítkovických hutí vzpomínat.

Severní Morava potřebuje povzbudit

Tím se dostávám k argumentu ve prospěch Colours, který dosud nezazněl. Festival prospívá prestiži České republiky nejen mezi umělci, ale i mezi četnými zahraničními posluchači. Ne nadarmo jej už například The Guardian zařadil mezi první desítku evropských festivalů. Ví se, že špičkový servis dostanou účinkující i desítky tisíc návštěvníků.

Severní Morava nutně potřebuje povzbudit cestovní ruch. Samotná Ostrava jen zvolna získává renomé města, které není jen černé, zaprášené, ale také historicky cenné a atraktivní. Colours k tomu pomáhají významnou měrou. Jako nástroj propagace funguje festival skvěle.

Ano, děje se tak za peníze velkého byznysu — firem, jako jsou Arcelor Mittal, ČEZ, Agrofert, Česká pojišťovna… Mnohé z nich mají pověst poškozenou šrámy, a proto se leckdy ze špatného svědomí chtějí vykoupit. Možná také jen jedou cynický marketing.

Sám patřím k lidem, kterým nedělá problém bojkotovat problémové firmy či výrobky. Na druhou stranu se mi nepříčí navštívit zajímavou akci, kterou velcí hráči sponzorují. Koneckonců, nějak ty peníze utratit musejí — a taková forma není z nejmarnějších. Ani po Colours nebudu nahlížet na Agrofert růžovými brýlemi. Nepřestanu psát kritické texty na adresu ČEZ. A nevěřím, že by se nechali zkrotit bojovníci za čisté ostravské ovzduší, jimž vadí způsoby Arcelor Mittal.

Za mnohem cennější pokládám, když se i k obecenstvu masírovanému byznysem a komercí donese pár chytrých myšlenek z diskusních fór nebo ušlechtilých tónů z alternativních scén. V takovém rozsahu a s takovým dopadem by to asi bez pomoci obřích firem nešlo.

Komerce? Kapitalismus? Připoutávání k „systému“? Snad. Ale také ukázka barevnosti hudby, světa, společnosti. Nevím, jaká nálada panovala ve VIP zóně. Leč drtivá většina návštěvníků Colours Of Ostrava se pohybovala mimo pozlátko a pečlivě rozmýšlela, komu věnovat jak čas, tak peníze. Tito lidé přinejmenším neodcházeli přetvoření korporacemi v tupé ovce. Spíš se jim v řadě ohledů otevřely oči.