Festival otevírající oči
Lukáš JelínekLukáš Jelínek doplňuje texty týkající se letošního ročníku festivalu Colours of Ostrava, které již v DR vyšly, o smířlivější pohled spokojeného návštěvníka.
Když už je to léto, dá se zdržet u tématu, které neotřásá českou či světovou politikou. Proto se i já hlásím se svým svědectvím z letošního ročníku Colours of Ostrava, abych aspoň krátce zmínil něco, na co ostatní autoři pozapomněli.
Byl to můj první ročník. V minulosti jsem chtěl dvakrát stihnout Roberta Planta, ale nepodařilo se. Tentokrát mě přilákala svým mixem jazzu, country a popu Norah Jones, která k nám jinak dosud koncertně nezavítala. A protože těžím z výhody, že rodiče bydlí v nedalekém Havířově, a nemusím tudíž utrácet za hotel či kemp, rozhodl jsem se zkoumat hudebně-byznysový terén v celých čtyřech dnech.
Ochudím vás o pointu: před pořadateli smekám. Namixovat tak pestrý program, navíc aby se dění na jednotlivých pódiích nemydlilo mezi sebou, musí být náročné. Kdo byl připraven, věděl také, jak se v předstihu vyhnout komplikacím typu pomalé výměny vstupenek za náramky s čipem počátkem akce.
Moji optiku možná ovlivnil fakt, že hned zkraje jsem v rámci Meltingpotu absolvoval debaty o Evropě a o literatuře a až pak hudební produkci. Musel jsem se proto proplést tou částí areálu, kde fungovaly ruční dílny, malovalo se, voněl dobrý asijský čaj a nabízela se zajímavá literatura. Vlastně kdykoli jsem si chtěl odpočinout od muziky, mohl jsem prchnout k něčemu vážnějšímu — na debatu o lidských právech, umění či třeba o životě indonéských domorodců.
Vypadá-li takto mainstream, beru ho všemi deseti. Ačkoli festival už dávno nestojí jen na world music, lidé, kteří o ni — stejně jako o klasickou hudbu — stojí, si na své přijít mohli, byť ne na hlavních plochách. Ty patřily hvězdám světové velikosti, jež však často rovněž dostály předsevzetí burcovat k aktivismu a proti zbabělosti (Midnight Oil) nebo k lepším mezilidským vztahům (Imagine Dragons).
Přirovnal bych Colours k herci Di Capriovi. Tomu také toleruji, že občas lítá soukromým tryskáčem, což je z enviromentálního pohledu absolutně nejhorší způsob dopravy. Ale on zároveň miluje zvířata a už léta ročně dává desítky milonů dolarů na různé potřebné projekty na jejich záchranu...
Stejně tak vidím i Colours -- mluvme teď o čistě hudební rovině - i když se teď fesťák šířeji rozkročil, pořád popis jeho návštěvy vypadá takto:: ".... všechny koncerty, na kterých jsem byl(a), byly skvělé."
To není náhoda, ale výsledek celoroční práce - podrobného sledování celosvětové hudební scény a pečlivého výběru.
O dalších aspektech už byla řeč - neagresivní přátelská atmosféra a obrovský respekt mezi muzikanty, jaký festival má. Dneska je hrát na Colours čest a třeba Sineád O´Connor byla z Colours úplně paf!
Takža ano, promíjím Colours všechnu tu "velkou" reklamu a koketování s ČEZ, ČSp. a Mittalem.
(Navíc zrovna v Ostravě je to třeba s Mittalem dvojznačné - ano, byly s ním svedeny tvrdé boje a pořád to se znečistěním není ideální,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, ale dává tady práci spoustě lidí a platí jim za ni slušně. A dokonce dává peníze na různé krajské nebo i soukromé akce. A to zas není tak málo.)
O kvalitě diskusních panelů asi netřeba pochybovat, když dokázaly přilákat pražskou intelektuální smetánku jako Jelínek nebo Outrata a jistě i další...........................
Takže za mě pokud Colours udrží úroveň, tak v každém případě ano.